Loučení s tímto rokem nebude asi snadné. A asi si i oddechneme, že končí. Myslím, že existuje velmi mnoho důvodů proto, aby ten, co za chvíli začne, byl lepší. Ovšem nezapomeňme, že samo se tak nestane a jako vždy, záleží samozřejmě na každém z nás.


Přes obrovské trable, které nám tento rok přinesl, jsme se toho v minulých měsících o sobě, naší společnosti a vlastně i o světě hodně dozvěděli. Například to, že naše představa, že máme události docela dobře pod kontrolou je nebezpečná iluze. Na druhou stranu, pandemie nám ukázala i něco značně pozitivního - pokud se spojíme a využijeme to, co máme a to, co umíme, jsme schopni i s nečekanými a velkými riziky, docela úspěšně bojovat.

Jakkoliv je jasné, že svět je stále více propojený a úsloví "jsme na jedné lodi" platí každým dnem víc a víc, události vždy hlavně vnímáme v kontextu naší společnosti, našeho blízkého okolí či naší země. A i v rámci tohoto úhlu pohledu jsme se dozvěděli víc než dost. Přestože současný rok přinesl mnoho selhání, donesl i mnoho úspěchů. A to vícero, než roky minulé.

K těm pozitivním jistě patří fungování našeho zdravotního systému, který se i při jednom z největších zatížení pandemií (v celosvětovém srovnání!), snažil stále fungovat. Obdiv zasluhují nejen lékaři a sestry, ale i velké množství lidí, třeba v obchodech, službách, dopravě či "utilitách", kteří napříč i těmi nejhoršími dny pracovali. A právě díky těmto lidem ti ostatní měli co jíst, čím svítit a kam dojet, v případě potřeby. Úspěchem byla rovněž reakce mnoha podnikatelů a firem, kteří často skoro přes noc zajistili fungování v různých módech lockdownu či znásobili svou kapacitu. Skvěle také na jaře zafungovala naše občanská společnost, která nese velkou zásluhu na tom, že jsme první vlnu pandemie zvládli úspěšně.

Říci to, že mezi ty, co jasně selhali, patří česká vláda, nevyžaduje být opozičním politikem, ale stačí sledovat dění kolem. Zároveň ale víme a to i z okolních zemí, že ani takové (u nás čísla ukazují vskutku obrovské) selhání neznamená automaticky cestu pryč z politiky. Spolu se selháním naší politické špičky, došlo, dle mého osobního soudu, k podobnému selhání řady známých a velmi viditelných osob, kteří mají na chování mnoha lidí značný vliv. Šlo dokonce i o některé lékaře, vědce či osoby velmi vzdělané, tedy nejen celebrity generované showbyznysem.

Obrovského selhání se dle mého mínění dopustila taktéž většina senátorů a poslanců. O co chabější byla a vlastně stále je rozpočtová podpora české ekonomiky v krizi, o to horší dlouhodobou sekeru se poslanci rozhodli (s velkým osobním přičiněním premiéra) do naší státní kasy zatnout (a to i přes rozpor s jednoduchou ekonomickou logikou).

Mnohem horší ale je, že selhal stát. Tedy instituce, která nám (a to z naší vůle, kterou projevujeme u voleb) věci zakazuje, přikazuje, organizuje a pobírá od nás nemalé peníze. Náš stát, tedy jeho instituce, silně selhaly a přispěly rozvněž k selhání vlády. Ukázalo se, že k tomu, abychom byli třeba jako “Německo či Rakousko", nestačí (za jejich peníze) koupit hezké vlaky, nebo opravit náměstí či trochu silnic a železnic.

Bohužel, selhala i část společnosti. Viditelný nezájem (zdá se) většiny lidí o to, že nezvládání pandemie (které vychází i z našeho chování) výrazně zkrátí životy tisícům lidí, je pro mne velmi nemilé překvapení připomínající (tehdy naštěstí snad menšinový) nezájem ohledně stovek lidí, topících se během uprchlické krize ve Středozemním moři.

Příští rok by vskutku měl být lepší. V rozporu s mnoha velmi černými prognózami si myslím, že ekonomický pokles se podaří postupně překonat, jelikož při dobře nastavené politice státu nebude počet firem, které se obnovení růstu nedočkají tak velký, aby dostal ekonomiku do recese.

Ke zvládání pandemie je nyní stěžejní hlavně rychlá vakcinace, poté (snad) můžeme poslat tuto pandemii do historie. Dobře již víme, jak je špatné, když nefunguje stát a jeho instituce. A jak nebezpečné je, když (minimálně s našim okolím) nespolupracujeme. A to jsou dobré vklady do dalšího roku.

Nad to, období lockdownu a obav o budoucnost mnoho lidí motivovalo k zamyšlení nad stavem společnosti, svým životem a tím, co je důležité a co ne. Pokud výsledkem bude, že své životy třeba trochu upravíme, něco budeme dělat jinak a budeme z toho mít více uspokojení, je to další velké pozitivum, které odcházející rok přinesl, a ke kterému bychom se jinak třeba nedobrali.

Takže, snad nás (i s naší pomocí) opustí, či začne v dalším roce opouštět, to nedobré, a zkusíme těžit z toho, co může náš život, ale i svět kolem nás, udělat aspoň o trochu lepší.

Užijte si konec 2020 i začátek 2021! :-)