Hranice 400 miliard deficitu i přes nástup druhé (a nyní navíc třetí) vlny pandemie nepadla. A to docela s rezervou (výsledek byl -367,4 miliard, proti vládnímu plánu a sekeru 500 miliard). Přesto však není pohled na stav naší státní kasy příjemný. A to nikoliv kvůli výši loňského deficitu.

Ukazuje se totiž jasně, že za historicky zdaleka největším schodkem, který podstatně navýší náš dluh, nestála ani tak krize, ale špatná rozpočtová politika našeho státu. A tu, v dalším roce doplní, premiérem navržené a podivnou většinou schválené, velkorysé, na dluh provedené, snížení daní.

Ukazují to jasně čísla:

Především, i přes velký propad ekonomiky na jaře a notný problém pro mnoho firem, podnikatelů i lidí, se příjmům státu nevedlo zle: celkově klesly proti předminulému roku jen o 3,1 % (ztráta 47,7 miliard). A to nikoliv jen zpomalením ekonomiky – na poklesu se podepsalo třeba prominutí zálohy na daň pro podniky (13,5 mil.), dopady kompenzačních bonusů na výběr daně fyzických osob (7,5 mld.) či změny minimálních záloh pro osoby samostatně výdělečně činné (7,4 mld. Kč). Další miliardy ubralo prominuté pojistné placené zaměstnavateli (13,3 mld. Kč).

Výběr klíčové DPH klesl jen o 1,2 % (3,4 mld.) a o něco více klesl i výběr spotřebních daní (pokles o 2,5%, tedy 4 mld.).

Rozpočet na straně příjmů postihlo i snižování daní – třeba zavedení nižší sazby, mimo jiné u pravidelné hromadné dopravy, na teplo a chlad či na stravovací služby. Ve své zprávě se Ministerstvo financí zapomnělo pochlubit, že jeden z nemnoha výpadků (11,1 mld.) pochází z jeho návrhu na zrušení daně z převodu nemovitostí.

Čísla tedy říkají, že příjmová strana rozpočtu prošla minulým, velmi divokým, rokem s poměrně malými šrámy.

Je tedy možné vysvětlit vysoký schodek rozpočtu tím, že stát pomáhal krizí postižené ekonomice? Odpověď je: spíše ne.

Výdaje rozpočtu narostly, jak ukazuje výsledek, opravdu masivně. Proti roku 2019 o 18,8 %, což činí 291,2 miliard.

Největší podíl proběhl u sociálních dávek (85,2 mld. Kč). Ovšem nikoliv díky krizi. Rozhodující byly valorizace důchodů (33,0 mld. Kč), jednorázový příspěvek penzistům (15,0 mld.), navýšení rodičovského příspěvku (14,1 mld. ) a příspěvku na péči (3,3 mld. Kč). S krizí spojená je jen vyšší výplata dávek nemocenského pojištění (16,4 mld.) – kombinací ošetřovného a nemocenské (6,2 mld.). Minimální byl vliv i podpory v nezaměstnanosti (2,4 mld.).

Další položkou jsou protikrizová opatření ve vztahu k podnikatelským subjektům (48,8 mld.). Šlo o programy Antivirus A a B (23,7 mld.), COVID Nájemné (4,1 mld.), COVID Ubytování (2,3 mld.) a ošetřovného pro OSVČ (2,3 mld.). Z pohledu rozpočtu jsou další krizové výdaje – třeba na odměny zaměstnanců poskytovatelů lůžkové péče (2 mld. Kč) či na pořízení technického vybavení základních škol (1,3 mld.) v řádu statistické chyby.

Velký dopad mělo ale zvýšení měsíčních plateb veřejného zdravotního pojištění za tzv. státní pojištěnce (25,4 mld.), které je trvalého charakteru.

Naopak, jednorázová je (snad) zvýšená potřeba ochranných pomůcek a dalšího materiálu v souvislosti s řešením pandemie (šlo zřejmě o sumu kolem 10 mld., ale z údajů to jasné není).

Hledat tedy v protikrizových opatřeních, která jsou samozřejmě zcela legitimní, jediné vysvětlení vysokého schodku, dle mého názoru nelze. A to i přes to, že se na konci své tabulkové přílohy Ministerstvo financí, s využitím maximální kreativity, dobralo k „pandemickým“ opatřením státního rozpočtu v rozsahu 216,5 miliard.

Důvěryhodné to zrovna není. Není jasné, jak s pandemií souvisí třeba oddlužení nemocnic (63,6 mld.) a vlastně i trvalé zvýšení platby za tzv. státní pojištěnce (20,6 mld. – v tabulce je jiné číslo než v textu). Absurdní je i zahrnutí zrušení daně z nemovitosti (11,1 mld. – zde aspoň čísla „sedí“). Překvapuje rovněž zahrnutí „navýšení peněz“ na mzdy vojáků, celníků, vězeňské správy či bezpečnostních složek a zcela absurdní je uvedení vánočního příspěvku pro důchodce (15 mld.) do seznamu „opatření COVID“.

Sečteno a podtrženo, máme tu navíc, k fatálnímu selhání státu s tlumením pandemie, obrovský problém se státními financemi, za který nese vinu tato vláda a poslanecká většina, která vládní návrh schvaluje. Velká část našeho schodku totiž není produktem krize, ale neodpovědných, obvykle populistických, rozhodnutí vlády a poslanců. Není divu, že Národní rozpočtová rada odhaduje strukturální – tedy s krizí nespojený a trvalý – schodek rozpočtu na více než 6% HDP, tedy vysoko nad 300 miliardami korun. S ním se ale bude muset popasovat již vláda nová.

Poté, co jsme se dostali na čelní příčky žebříčků zemí nezvládajících pandemii nám toto hrozí i v případě rozpočtové politiky. Doufám, že k tomu nedojde. Našlápnuto máme bohužel dobře.