Nemám z něj radost. Bezesporu to on a jemu blízcí použijí jako další argument spiknutí „špatného světa“, který ho připravil o nadcházející léta v Bílém domě, proti těm, co chtějí „zachránit normální svět“.

Je mi jasné, že Facebook či Twitter v této situaci řešily „nemožné dilema“. Jedno rozhodnutí vede k tomu, že budou obviněni z aktivní podpory šíření lží a nenávisti, či podněcování násilí, druhé pak k obvinění z potlačování svobody slova a podléhání levicovému, socialistickému, komunistickému, neomarxistickému lobby.

Obviňovat firmy GAFA (Google, Amazon, Facebook, Apple), které se staly objektem neúprosné kritiky ve studii, kterou si loni nechal zpracovat výbor amerického Kongresu, z toho, že jim leží na srdci „dobro společnosti“ (bez ohledu na to, co to je) či základní hodnoty (ani na nich není shoda), by ale zavánělo zcela neodůvodněným optimismem. Myslím, že volba firem v tomto dilematu je diktovaná, stejně jako další jejich rozhodování, dominantně ekonomickými zájmy.
Firmy totiž čelí dvěma možným problémům.

První vychází z toho, že (ať tak, či onak) svým rozhodnutím naštvou část uživatelů. Z jejich rozhodnutí se zdá, že upřednostnily (zjednodušeně řečeno) liberálně středový tábor, před tím, aby si udržely radikálnější část pravicově konzervativního auditoria. Bude to souviset nejspíš s tím, že rizikem pro GAFA není ani tak to, že levicový intelektuál zruší svůj účet (pokud to již neudělal), ale to, že se od využívání jeho služeb odkloní inzerenti. Ač to zní neuvěřitelně, před desítkami let byla cílená, internetová reklama v plenkách, a přesto firmy fungovaly (a mimochodem, i dnes zřejmě věří v „starodávnou, necílenou reklamu“ mimo sociální sítě a internet, jak dokazuje pokračující využívání novin, časopisů či televizí jako reklamního média, které neumí individuálně personifikovaný obsah, který Google či Facebook nabízejí. Myslím, že rozhodnutí o zrušení účtu Donalda Trumpa bude v této oblasti pro firmy výhodnější, než opak.

Druhá hrozba je asi ještě vážnější. Názory, že by GAFA (a podobné firmy, které dosáhnou takové tržní dominance) měly čelit mnohem striktnějším podmínkám svého působení na trhu (a ty by jim zabránily v dosažení pozice, kterou GAFA má), nejsou zdaleka menšinové. To, že se k prvním krokům proti GAFA odhodlala administrativa Donalda Trumpa a Republikány silně ovlivněný Kongres, naznačuje, že poté, co do Bílého domu i do Kongresu nastoupí Demokraté, mohou se začít (proti GAFA) dít „velké věci“.

Opakování mantry, že „lepší samoregulace“ je „lepší řešení“, je možná třeba v centrále Facebooku viděno jako aspoň nějaká šance na to, že dopady (na zisk) nebudou tak velké, ale mnohým lidem se asi zdá, že věci prostě zašly až moc daleko.

Jakkoliv si myslím, že rozhodování o zrušení účtu presidenta USA stojí ve větší míře na „obchodní kalkulaci“, než na „hodnotách a odpovědnosti“, přesto je zde přítomna i druhá z těchto dimenzí.

Není pochyb, že pro politiky typu Donalda Trumpa (a mnoho jiných) se sociální sítě staly klíčem k jejich úspěchu. I ze své zkušenosti musím říct, že pro politika mého typu, představují prakticky jedinou cestu, jak oslovit aspoň určitou část lidí, vysvětlit jim své postoje a de facto je žádat o podporu. Situace, kdy se třeba Facebook rozhodne, že některým politikům tuto možnost upře, může dramaticky změnit politickou soutěž (stejně tak, jako ji mění třeba rozdílné rozpočty různých politiků na kampaně).

Není pochyb, že takováto rozhodnutí, i když ne vždy ve formě vypnuto/zapnuto probíhají. Třeba i z toho důvodu, jak algoritmy sociálních sítí fungují a kdo které příspěvky vidí. Pokud se ale toto rozhodování dostane do on/off módu, což se právě stalo Donaldu Trumpovi, odstartuje to diskuse o omezování svobody slova.

Je možné, že můj příspěvek do ní nenajde silnou podporu, ale nevím, zda možnost umístit své výtvory na soukromou sociální síť, je otázka svobody slova. Donaldu Trumpovi nikdo nebrání, aby se postavil na Pensylvánskou ulici a prezentoval své názory. Naopak stejně tak se já nemohu domáhat toho, aby noviny, které samozřejmě “nepatří” českému premiérovi, jehož často kritizuji, otiskly mé příspěvky.

Soukromé firmy mají bezesporu právo (tam, kde se nestřetá s jejich zákonem určenými povinnostmi) se rozhodnout, co v novinách otisknou, co zveřejní na svém webu a také, jaké příspěvky a od koho zveřejní na sociálních sítích (které navíc nabízí uživatelům prostor zdánlivě zdarma).

Stát do tohoto práva zasahuje (a je to dobře) jen stanovením „krajních podmínek“, jako je u nás zákaz podpory násilí či šíření nenávisti.

Samozřejmě, že obrovský vliv Facebooku či Twitteru vybízí k tomu, aby pro ně byla pravidla „jemnější“ či aby fungovala více transparentně a předvídatelně. Ale je pro mne velká otázka, jak takového nastavení dosáhnout a zda to vůbec je možné. A také, zda přenesení vyšších povinností na ně, nepovede k jejich znevýhodnění na trhu, které budou oprávněně kritizovat (a jako „kompenzaci“ zdraží své služby).

A tím se vracíme zpět ke zprávě vypracované pro americký Kongres. Problémem totiž možná ani tak není, zda Twitter zablokuje či nezablokuje účet odcházejícího amerického presidenta. Problémem ale je, že to je tak zásadní otázka. Tedy to, že firmy GAFA dnes mají efektivně pozici blížící se monopolu v oblastech, které začínají provozováním malých obchodů na některých trzích (bez Amazonu to bude hodně těžké), pokračují přes rozvoj technologií (kde mnoho malých nadějných firem a jejich produkty „GAFA koupí“, často pak proto, aby je nerozvinul někdo jiný, anebo jim zdraží cestu ke klientům) a končí v jejich roli při významné části politického souboje a tedy formováním budoucnosti naší společnosti.

Pokud by jejich pozice byla výrazně slabší, pak by rozhodnutí o tom, zda blokovat či ne, a zda označovat či ne, byla otázkou rozhodnutí třeba desítek konkurujících si platforem. Někdy by se většina postavila k otázce stejně, jindy ne. Samozřejmě, že dnešní výrazné, a dle mého soudu problémy přinášející rozdělení společnosti by to nesnížilo, ale přinejmenším by to diskusi odpolitizovalo a stav zřejmě nezhoršilo.

Bohužel, hledat cesty, jak tohoto stavu při ekonomické a tržní (ale i politické) síle těchto firem dosáhnout, není snadné. Státní dohled nad zajištěním hospodářské soutěže totiž v digitálním prostředí selhal a cesta ke změnám by byla dlouhá. Může se tedy stát, že namísto ní bude zvolena větší ingerence států do jejich fungování. Nevím ale, zda to bude cesta lepší.