Německo právě odsouhlasilo nákup experimentálního léku, který by měl pomoci zvládnout COVID-19 u některých pacientů. Za 200 000 dávek zaplatí astronomickou částku 400 milionů euro. Britský premiér Boris Johnson dělá (a to úspěšně) vše proto, aby další fáze boje jeho země proti pandemii byla úspěšná – zkouší jiné postupy v očkování a zřejmě za nemalé peníze zajistil pro svou zemi dostatek vakcín, které navíc velmi rychle skutečně využívá. Jinou cestou se vydal Viktor Orbán, který „svou péči“ o zdraví „svých občanů“ dává najevo tím, že i bez souhlasu unijní agentury (což je jeho právo), chce masivně použít očkovací látky z Ruska a Číny. Jinde po Evropě je aspoň docela velká snaha dostupné vakcíny rychle, chytře a férově využít – v první třicítce nejvíce proočkovaných zemí světa (kam se s odřenýma ušima naše země vejde) je 20 zemí Unie.


Země se prostě snaží katastrofu zvanou pandemii zvládnout, a mimo jiné se rozumné státy snaží dát svými činy jasně najevo, že pro zdraví (zde přežití) svých občanů „dělají, co mohou“.

Zdá se mi, že naše země z tohoto trendu poněkud vybočuje. A ani při velké skepsi ke kompetenci vládnutí premiéra Babiše a jeho týmu, by mne nenapadlo, že budeme jedna z nejhorších zemí světa, ve zvládání pandemie. Zatímco po jarním nástupu pandemie se pan premiér chlubil tím, že „zachránil tisíce mrtvých“, dnes je komunikace vlády nesrozumitelná a chaosem spojeným s nedostatečným zdůvodněním trpí i rozhodnutí vlády či státních orgánů. To má samozřejmě své důsledky.

Dle sobotních údajů (worldometers) jsme čtvrtá nejvíce zasažená země pandemií z hlediska počtu identifikovaných nakažených. Hůře je na tom jen Andorra, Gibraltar a Černá hora. V tragické statistice vykázaných obětí jsme pak pátí, před námi jen San Marino, Belgie, Gibraltar a Slovinsko, a to i přes obrovskou robustnost našeho zdravotního systému a nemenší snahu těch, co v něm pracují.

Zpochybňovat tato čísla, o což se opět v Parlamentu a poté v televizi pokusil ministr zdravotnictví, je hloupé a krátkozraké. Statistická data o úmrtnosti je potvrzují a za čas je navíc potvrdí i „neúprosná data" v celém rozsahu. Dosavadní data ukazují, že počty obětí nikoliv nadhodnocujeme, ale spíše podhodnocujeme (což bude zřejmě i případ jinde). Označit tak pana ministra zdravotnictví za dezinformátora, jak to učinil komentátor Seznamzprávy.cz, bohužel sedí.

Země jako je Velká Británie či Izrael se ze svých chyb poučily, opustily svět polopravd a manipulací a hlavně začaly „fungovat“. Očkování u nich „jede“ (a zřejmě také objednaly více nedostatkových vakcín) a je doprovázeno situací vynucenými intenzivními omezeními, brzdícími pandemii, což v situaci, kdy jsme v souboji s ní „na cílové rovince“, dává smysl. U nás provází očkování chaos, který se zřejmě naplno projeví, až se dodávky vakcín navýší. K dovršení smutného pohledu na naši zemi patří to, že komunisté diktují, co a jak se má uvolnit.

Je dobře, že si ministr zdravotnictví konečně uvědomuje, že není možné uvolnit opatření, dokud zásadně neklesne počet nakažených a vyprázdní se nemocnice. A že multiministr Havlíček chápe, jak katastrofální bylo jeho rozhodnutí prosadit otevření restaurací před koncem roku (bohužel, mrtvým a nemocným toto konstatování zjevného faktu nepomůže).

Ale v komunikaci vlády postrádám hlavně dvě věci:

První je, dát jasně najevo, že nechceme, aby u nás na COVID-19 umíralo tolik lidí a že našim cílem je lépe ochránit životy našich občanů. A že nejde jen o to zabránit zahlcení nemocnic. Dokonce i jejich „pouhé“ naplnění totiž ohrožuje tisíce lidí, kteří mají jiné zdravotní problémy, do nemocnic se nedostanou, a nebo se tam bojí jít. Myslím, že toto je třeba jasně říci a také říci, že nejen špatná rozhodnutí vlády (a že jich bylo), ale stejně tak i neodpovědné chování mnoha lidí, je přímou příčinou toho, že u nás umírá o tolik více lidí než v našem okolí (více než 2x tolik jako v Německu, kterým se ministr zdravotnictví, se neskutečnou drzostí, v Parlamentu oháněl). Krom jasných apelů na společnost a opatření typu plošného testování v místech, kde se vir může šířit (třeba velké podniky), je možná načase začít tvrději trestat flagrantní porušování pravidel, které ohrožuje životy ostatních. Protože každé šíření viru, kterému by šlo rozumnými opatřeními zabránit, může zachránit životy.

Druhým je pochopení (a jasné komunikování faktu), že snaha některých členů vlády (zjevně třeba zmíněného multiministra Havlíčka), hledat „kompromis“ mezi šířením nákazy a uvolnění omezení, byla tak, jak ji vláda prováděla (s tolerancí obrovského počtu nakažených, který dokonce v některých chvílích byl nejvyšší na světě), totální debakl. Jeho výsledkem jsou tisíce mrtvých, kteří mohli žít, a mnohem více postižená ekonomika, než v zemích, které byly opatrnější.

Bez toho, že začneme mnohem více dbát na ochranu života (a něco proto opravdu účinně dělat), bez pochopení, že ekonomice nepomůže „tolerance nákazy“ a neustálá „stop and go“ politika, a bez přiznání, že u nás prakticky vše co mohlo, od léta selhalo, se nám nepodaří ochránit společnost před většími než nutnými škodami v dalších měsících. A to by byla cesta nejen k větším ekonomickým škodám, ale hlavně k mnohem větším šrámům v celé společnosti, což je věc, která může v dalších letech naši zemi přivést do dalších a mnohem větších problémů.