Bankovní bouřka, ne nutně překvapivá
Nejprve dvě banky v USA a nyní je zataženo nad velkou bankou z „bankovního“ Švýcarska. Dnes je příliš brzy na to hodnotit, zda hrozí start něčeho, co má potenciál destabilizovat ekonomiku. Nicméně není od věci si uvědomit, že nejméně 3 rizikové faktory přítomny, dle mého soudu, jsou:
1. Velmi dlouhá doba extrémně nízkých úrokových sazeb a obrovské likvidity
Nulové výnosy "dobrých aktiv" a snadný přístup k likviditě představoval pro mnohé finančníky nepřekonatelné lákadlo, aby investovali do riskantních aktiv, od kterých čekali vysoký výnos. Zřejmě to dělal skoro každý. Ve výsledku, (logicky) podceňovali riziko a přeceňovali hodnotu, kterou aktivum má. Nejen vývoj cen kryptoměn, ale i nemovitostí či akcií některých firem (hlavně těch, u kterých se sází na "budoucí“ zisky) jsou toho důkazem. Myslím si, že velké ztráty budou na denním pořádku. V dobře řízené instituci musí být proporce opravdu rizikových aktiv přiměřená kapitálu, ale je tomu tak všude?
2. Rychlý růst úroků
I konzervativní instituce v zoufalství nad nulovými výnosy "krátkých aktiv" přešly, třeba jen dílem, na aktiva s nízkým úrokem ale s dlouhou splatností. A nebo si blahopřály k poskytnutí dlouhodobých úvěrů s úrokem za desítky „basispointů“. Dnes cena těchto aktiv padla někdy i o dvojciferná procenta. Pokud je následně třeba banka aktiva nucena prodat tak, aby zajistila likviditu, ztráta se uzavře a může být velmi bolestná.
3. A zase ti finančníci
Velké skandály ukazující na obrovskou míru chaosu či dokonce podvodů ve finančních institucích (připomeňme Německý Wirecard), nepřehledné operování některých obrovských firem, které nedává možnost zjistit jejich finanční situaci (viz diskuse třeba o indickém gigantovi Adani), či "jen" chyby v reportování megabanky Credit Suisse (stojící částečně, spolu s předchozími průšvihy za její dnešní krizí), naznačují, že nelze podceňovat riziko, že horší časy ukáží, že někteří finančníci dobrá čísla nedosahovali dobrou cestou.
Jistě platí, že finančníci, regulátoři a dohledy se z minulých krizí poučili. Požadavky na řízení rizika i kapitál notně vzrostly. Zlepšila se i v dnešním světě zcela nutná nadnárodní spolupráce, ne-li potřeba integrovaného přístupu (a la Bankovní Unie v EU).
Ale není od věci si uvědomit, že finančnictví a hlavně bankovnictví je zejména o důvěře. A ta začíná být narušena. Proto jsou úkoly dne následující - rychlé a účinné kroky dohledů, a hlavně nutnost, aby samy instituce přesvědčily své investory a klienty, že si důvěru, přes nesnadné podmínky zaslouží.
1. Velmi dlouhá doba extrémně nízkých úrokových sazeb a obrovské likvidity
Nulové výnosy "dobrých aktiv" a snadný přístup k likviditě představoval pro mnohé finančníky nepřekonatelné lákadlo, aby investovali do riskantních aktiv, od kterých čekali vysoký výnos. Zřejmě to dělal skoro každý. Ve výsledku, (logicky) podceňovali riziko a přeceňovali hodnotu, kterou aktivum má. Nejen vývoj cen kryptoměn, ale i nemovitostí či akcií některých firem (hlavně těch, u kterých se sází na "budoucí“ zisky) jsou toho důkazem. Myslím si, že velké ztráty budou na denním pořádku. V dobře řízené instituci musí být proporce opravdu rizikových aktiv přiměřená kapitálu, ale je tomu tak všude?
2. Rychlý růst úroků
I konzervativní instituce v zoufalství nad nulovými výnosy "krátkých aktiv" přešly, třeba jen dílem, na aktiva s nízkým úrokem ale s dlouhou splatností. A nebo si blahopřály k poskytnutí dlouhodobých úvěrů s úrokem za desítky „basispointů“. Dnes cena těchto aktiv padla někdy i o dvojciferná procenta. Pokud je následně třeba banka aktiva nucena prodat tak, aby zajistila likviditu, ztráta se uzavře a může být velmi bolestná.
3. A zase ti finančníci
Velké skandály ukazující na obrovskou míru chaosu či dokonce podvodů ve finančních institucích (připomeňme Německý Wirecard), nepřehledné operování některých obrovských firem, které nedává možnost zjistit jejich finanční situaci (viz diskuse třeba o indickém gigantovi Adani), či "jen" chyby v reportování megabanky Credit Suisse (stojící částečně, spolu s předchozími průšvihy za její dnešní krizí), naznačují, že nelze podceňovat riziko, že horší časy ukáží, že někteří finančníci dobrá čísla nedosahovali dobrou cestou.
Jistě platí, že finančníci, regulátoři a dohledy se z minulých krizí poučili. Požadavky na řízení rizika i kapitál notně vzrostly. Zlepšila se i v dnešním světě zcela nutná nadnárodní spolupráce, ne-li potřeba integrovaného přístupu (a la Bankovní Unie v EU).
Ale není od věci si uvědomit, že finančnictví a hlavně bankovnictví je zejména o důvěře. A ta začíná být narušena. Proto jsou úkoly dne následující - rychlé a účinné kroky dohledů, a hlavně nutnost, aby samy instituce přesvědčily své investory a klienty, že si důvěru, přes nesnadné podmínky zaslouží.