Čechů ve srbském Središti ubývá, církevní farář je proto navštěvuje jen několikrát do měsíce. Jeho roli však zastává manželka pana Hájka, Běta (83). Vede mše, hraje na klávesy, předčítá a zpívá. Na fotografii je zachycena čerstvě po zlomenině ruky. Závěr této nedělní mše poznamenala její fyzická slabost, kdy při emotivním kázání v dusném vedru omdlela. Když jsem se s ní po pár dnech loučil, ležela sice stále v posteli, ale srdečně se smála.
V části dnešního Polska, v Kladsku, žili Češi již od 11. století. Teprve na začátku 18. století přestává být Kladsko součástí Čech definitivně, i když určité vazby přetrvaly až do století dvacátého. Kladsko (přestože bylo součástí Polska) bylo až do roku 1972 součástí Pražské arcidiecéze. Tzv. "Český koutek" v Kladsku byl dlouhou dobu místem se specifickou českou kulturou, včetně kynutých knedlíků a buchet. Spisovatel a folklorista Josef Štefan Kubín se zde na začátku 20. století snažil zachytit místní nářečí, písně, zvyky i další starobylé tradice. Dnes už však Český koutek zůstal český jen podle názvu.
V Moldávii žijí čeští krajané především v obci Holuboje (též Huluboaia či Goluboje). Ta se dříve nazývala Novohrad a leží asi 25 km od okresního města Cahul. Další Čechy můžeme najít také přímo v Cahulu nebo v hlavním městě Kišiněv.
Holuboje založilo v 80. letech 19. století 153 Čechů, kteří sem přišli z jihoukrajinského Čechohradu, kam připutovali z různých koutů Čech, např. z České Třebové nebo Žamberka. Protože na Ukrajině byl nedostatek půdy k osazení, přemístili se migranti v čele s rolníkem Josefem Koštou a učitelem Horákem do Besarábie a založili zde osadu Novohrad. V roce 1912 byla vesnice přejmenována na Holuboje, což znamená holubice nebo také modrý. Na vesnici v průběhu historie působily různé vlivy, protože Moldávie byla nejprve po 1. světové válce připojena k Rumunsku a během 2. světové války roku 1941 k Sovětskému svazu.