„Vítejte v českém Absurdistánu,“ hodnotil jeden z komentujících informaci o tom, že odměny studentek a studentů zdravotnických oborů za povinné nasazení v podzimní vlně koronaviru budou dodatečně pokráceny o daně z příjmu a sociální a zdravotní pojištění.

Znechucené reakce veřejnosti i samotných studentek a studentů vedly k tomu, že ministryně financí povinnost daně z příjmu zrušila. Vláda zřejmě vyřeší i druhou část problému, tedy aby studenti ze své odměny nemuseli odvádět sociální a zdravotní pojištění a odměna jim tak zůstala celá. Připomeňme, že nejde o nějaké závratné peníze: v Karlovarském kraji dostávali povolaní medici a medičky 88 korun na hodinu. Pracovali i o víkendech a v noci, leckdy bez nároku na příplatek. Práce to byla fyzicky a psychicky vyčerpávající. Ne všechny nemocnice navíc studentům vycházely vstříc, když měli výuku nebo zkoušky.

Co víc, někteří studenti za svou práci během podzimní vlny dodnes nedostali zaplaceno. Je to legální, protože kraje mají na vyplacení peněz lhůtu šest měsíců. Přístup je to ovšem mimořádně zabedněný – zvlášť když se děje v kraji, který se dlouhodobě potýká s nedostatkem lékařů. Hodí se sem bonmot Jacquese Prevérta: „Hloupost je zvláštní nemoc. Netrpí jí nemocný, ale ti okolo něj.“

Bude mít medik nebo medička po takovém zážitku chuť do českého zdravotnictví nastoupit? Zvláště když nahlédne třeba do sousedního Německa, s výrazně lepšími platy, pracovními podmínkami, ale hlavně funkčním systémem navazujícího vzdělávání vedoucí k vytoužené atestaci? Těžko!

V Karlovarském kraji můžeme sledovat v přímém přenosu, kam to vede. Nemocnice v Chebu kolabuje, primář chirurgie se podle informací z médií zhroutil, primář interny volá do médií o pomoc. Odpovědí je jim devalvace problémů, s nimiž se potýkají, hrozí se vyšetřováním. Zdravotníkům, kteří tam zbyli, docházejí síly. Problém je dlouhodobý a aktuální vyhrocená situace ho jen odhalila ve vší ošklivosti. O čem si mezi sebou doposud špitali jen zdravotníci teď veřejně vyhřezává na povrch a každý vidí na vlastní oči, jak těžká personální situace v českém zdravotnictví je.

Dopady těchto událostí mohou v českém zdravotnictví logicky vést k dalšímu odlivu lidí. Současná situace vytváří traumata na těle i na duši a zprávy o dalších kolabujících zdravotnících se množí. Těžko se zlobit, pokud dají přednost zachování sebe sama a svých rodin před péčí o jiné.

Fungující zdravotnictví je jeden z předpokladů kvalitního života. A není jiné varianty než pochopit, že kvalitní zdravotnictví je potřeba zaplatit. Peníze musíme nasměrovat především k lidem, protože betonové zdi nebo samotná lůžka péči nemocným neposkytnou. V krajích jako je Karlovarský se přímo nabízí využít peněz z Fondu spravedlivé transformace Evropské Unie. Bylo by smutné, kdyby místo ve zdravotnictví skončily tyhle zdroje z EU v pochybných projektech, na kterých zase vydělá jen hrstka nejbohatších.

Trapas zkostnatělého státního aparátu s odměnami pro studenty budou někteří hejtmani řešit i za cenu vyšších nákladů pro svůj kraj. Například hejtman Jihomoravského kraje již prohlásil, že rozdíl případně uhradí z krajských peněz. Studentům se jistě uleví, ale jak známo, ryba smrdí od hlavy a systémové řešení musí najít především stát.

Pandemie nám nevybíravým způsobem ukazuje, kde má naše zdravotnictví díry. Pojďme tuhle lekci nepromarnit. Přistupujme k našim budoucím lékařům a lékařkám, zdravotním sestrám a bratrům i pracovníkům v ostatních zdravotnických oborech jako kdyby nám záleželo na tom, aby po ukončení studia zůstali v Česku. Čitelně, předvídavě, s respektem a vůlí vytvořit jim lepší podmínky do budoucnosti. Jen tak si nakonec budou moct říct „všude dobře, doma nejlíp“.