Strana zelených se chce obrátit k Ústavnímu soudu, aby zvrátila neblahý vliv pražského volebního systému, který jejích necelých 6 procent hlasů odměnil nulou mandátů. Přidají se zřejmě i KSČM i Věci veřejné, ale nebude jim to nic platné: rozdělení do volebních obvodů je věc nepěkná, nikoli však protiústavní. Mám však pro ně jiný tip, ze kterého opravdu kouká šance na vyslovení neplatnosti hlasování!

Problém právního teoretika je často v tom, že mu chybí kontakt s praxí. Na tenhle nápad bych proto nepřišel nebýt kamarádky a kolegyně právničky Hanky Vítové, která během voleb vlastními silami přispívala k chodu demokracie tím, že seděla v jedné pražské okrskové volební komisi. Upozornila mne přitom na zajímavý problém, týkající se voličských seznamů. K volbám u nich dorazili dva voliči, kteří podle zákona měli právo volit (občané ČR starší 18 let s trvalým pobytem v daném okrsku, na území obce), nebyla u nich žádná překážka volebního práva (nebyli ve výkonu trestu, zbaveni způsobilosti k právním úkonům, neměli nebezpečnou infekční chorobu ani nevykonávali vojenskou službu), předložili platný průkaz totožnosti a splnili i všechny další podmínky, ale přesto je komise nenechala volit. Důvod? Drobná poznámka ve výpisu ze seznamu voličů, který komise dostala od úřadu městské části: dotyčný volič je zapsán ve zvláštním seznamu u zastupitelského úřadu v zahraničí, a ze stálého seznamu byl proto vyškrtnut. Komise byla ochotná a celou věc pro jistotu konzultovala i s odpovědnými osobami na úřadě, dostala však pokyn voliče odmítnout, zřejmě s odkazem na instrukce z ministerstva vnitra. Jeden to prý vzal sportovně, druhý na protest přímo před komisí roztrhal hlasovací lístky. Nedivím se.

Zde je potřeba drobné vysvětlení. Volby se u nás zásadně konají jen na území ČR, pokud je volič v zahraničí, má smůlu. Platí zde však jedna výjimka: ve volbách do Poslanecké sněmovny je od novely volebního zákona v roce 2000 možné hlasovat i na ambasádách. Volič má přitom dvě možnosti. První je praktická pro ty, kdo se v zahraničí zdržují jen krátkodobě: stačí jim požádat svůj domácí obecní úřad o voličský průkaz, a s tím pak v těchto jedněch volbách mohou hlasovat v kterékoliv volební místnosti, v ČR i v zahraničí. Druhá možnost je tu pro voliče, kteří v zahraničí žijí déle: v dostatečném předstihu se mohou na příslušné ambasádě zapsat do jejího zvláštního seznamu, kde jsou pak vedeni tak dlouho, dokud nepožádají o vyškrtnutí. Ambasáda však současně pošle zprávu domů, kde je volič vyškrtnut ze stálého seznamu u svého obecního úřadu v místě trvalého pobytu. Důvod je zřejmý: pokud by se tak nestalo, mohl by dostatečně mobilní volič hlasovat v jedněch volbách hned dvakrát, napřed doma a pak v zahraničí, případně naopak.

Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy se konají jiné než sněmovní volby. Stálé seznamy jsou pro všechny typy voleb – v zásadě – stejné a volič tedy v místě svého trvalého pobytu zůstává vyškrtnutý. Na ambasádě ale volit také nemůže, protože tam tyhle volby neprobíhají. Znamená to, že nemůže volit vůbec? Podle ministerstva vnitra zjevně ano; kromě ústní instrukce citované v úvodu o tom svědčí i drobná pasáž v pokynech, které každý volič ještě před volbami našel ve schránce společně s hlasovacími lístky:

„Hlasování voličů zapsaných ve zvláštních seznamech voličů vedených zastupitelským nebo konzulárním úřadem České republiky není při volbách do zastupitelstev obcí možné, neboť v důsledku svého zápisu do zvláštního seznamu voličů vedeném zastupitelským úřadem byl volič vyškrtnut ze stálého seznamu voličů vedeného obecním úřadem. K tomu, aby byl volič opětovně zapsán ve stálém seznamu voličů vedeném obecném úřadem, musí požádat o vyškrtnutí ze zvláštního seznamu voličů příslušný zastupitelský úřad a o tomto vyškrtnutí předložit obecnímu úřadu potvrzení, popř. toto potvrzení předložit v den voleb okrskové volební komisi.“

Otázkou ale zůstává, oč ministerstvo vnitra tento výklad opírá. Mohla by to být jeho vlastní vyhláška č. 233/2000 Sb., která podobný postup upravuje: problém je ovšem v tom, že tato vyhláška provádí zákon o volbách do Parlamentu, nikoliv zákon o volbách do zastupitelstev obcí. Její použití je tak vyloučeno, a jak si hned ukážeme, nelze ji uplatnit ani formou analogie.

V zákoně č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, v § 33 odst. 4 čteme: „Voliče, který není zapsán ve výpisu ze seznamu a který prokáže své právo hlasovat ve volebním okrsku, okrsková volební komise dopíše do výpisu ze seznamu dodatečně a umožní mu hlasování.“ Právo hlasovat se prokazuje jednoduše: občanským průkazem, ve kterém má volič zapsán trvalý pobyt na území daného okrsku. Pokud se tedy takový volič dostaví k volbám, okrsková volební komise ho nemůže odmítnout a musí mu hlasování umožnit.

Drobný háček je v detailech: hnidopich by mohl tvrdit, že tento volič ve skutečnosti ve výpisu zapsaný je, pouze s poznámkou, že byl vyškrtnut, a proto se na něj citované ustanovení zákona nevztahuje a volit nemůže. Uznávám, že takový výklad je snad teoreticky možný, leč podle mého názoru by byl zjevně v rozporu s ústavou, a proto jej nelze použít. Volební právo patří mezi základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod, a proto každý zásah do něj musí mít legitimní cíl a nesmí být nepřiměřený. V případě, že se volič zaregistruje v zahraničí, pak na to zapomene a příště dorazí k volbám do Sněmovny opět do své volební místnosti v ČR, je zcela na místě, že mu komise neumožní volit. Je sice nemilé, že ho tím pádem zbaví možnosti vyjádřit svůj názor, ale je přitom vedena legitimním požadavkem zabránit možnosti, že někdo bude hlasovat dvakrát. V případě obecních voleb však takové riziko neexistuje, proto nelze postupovat stejně. Pokud přesto komise odepře voliči možnost hlasovat, činí tak jen z nesmyslných formálních důvodů, opřených o nejednoznačné znění zákona. Takový zásah do práva volit je proto zjevně nepřiměřený, a tedy neústavní. Už v roce 1996 Ústavní soud v sérii nálezů k senátním volbám ukázal, že v případě administrativních pochybení je třeba dát přednost uplatnění subjektivního volebního práva; zde jsou sice okolnosti jiné, ale podstata zůstává.

Skutečnost, že někdo v rozporu se zákonem nemohl volit, ovšem sama o sobě k prohlášení neplatnosti hlasování nestačí. Je totiž nutné prokázat, že tím mohlo dojít k ovlivnění výsledku, což je obvykle dost obtížné. Strana zelených kandidující v koalici s SNK-ED však teoretickou šanci má. Jak už bylo řečeno, vinou rozdělení Prahy do volebních obvodů jejich kandidátní listina nezískala ani jednoho zastupitele, přestože překročili 5% uzavírací klauzuli. V průběhu sčítání to však dlouhou dobu vypadalo nadějně v pátém volebním obvodu, kam patří Praha 2, Praha 3, Praha 14, Praha 20, Dolní Počernice a Štěrboholy; na prvním místě zde kandidoval dosavadní zastupitel Jiří Witzany. O tom, že mandát místo něj dostal kandidát na čtvrtém místě kandidátky TOP 09, nakonec rozhodlo 1038 hlasů. To se zdá být hodně, je však třeba si uvědomit, že volič v těchto volbách neměl jen jeden, nýbrž hned 9 hlasů pro jednotlivé kandidáty, které mohl volně přesouvat mezi listinami. Stačilo tedy, aby k volbám dorazilo ještě 116 voličů, kteří by „velkým křížkem“ podpořili kandidátku Strany zelených a SNK-ED, a Jiří Witzany by byl býval zvolen.

Návod na zneplatnění hlasování je tedy jednoduchý: najděte 116 voličů z dotčených pražských obvodů, kteří jsou zapsáni na zvláštním seznamu v zahraničí. Získejte jejich prohlášení, že chtěli hlasovat pro koalici SZ a SNK-ED, ale volební komise jim to neumožnila, nebo v horším případě alespoň prohlášení, že uvěřili pokynům u hlasovacích lístků, a tak to raději ani nezkusili. Sepište návrh na neplatnost hlasování, upozorněte na porušení zákona a doručte ho Městskému soudu v Praze. Máte na to skoro dva týdny: oficiální výsledky voleb budou vyhlášeny zřejmě v úterý, desetidenní lhůta pro soudní přezkum tedy začne běžet ve středu a skončí v pátek 29. října, dokdy je návrh doručit soudu. Pokud se vám to povede, věřím, že vám soud vyhoví a hlasování se bude opakovat; i kdyby to mělo být jen v tomto jediném obvodu.