Na začátku prosince vyvolal pozdvižení dokument zpracovaný Helenou Dalli, evropskou komisařkou pro rovnost, doporučující nepoužívat v interní komunikaci slovo Vánoce a nahradit jej neutrálnější slovem, protože ne všichni jsou křesťané, a ne všichni křesťané slaví Vánoce ve stejný den. Pro větší údernost byla celá záležitost prezentována některými médii s palcovými titulky: Evropská unie chce zakázat Vánoce.

Dokument vyvolal velkou nelibost v Itálii, a v dalších zemích, a byl následně stažen. Ostrá kritika zazněla také od papeže Františka. Ostuda byla na světě dříve, než se podařilo záměr vysvětlit. Marně pak předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen vysvětlovala, že se nejedná o zákaz svátků jako takových, ale jen o jazykovou neutralitu. Ostatně ani toto vysvětlení nevzbuzuje kdovíjaké nadšení. Přespřílišná horlivost a úzkostlivá snaha o jazykově korektní vyjádření skutečně působí kontraproduktivně. Cesta k odstranění diskriminace nevede přes vytěsňování některých slov a hledání neutrálního prostředí, ale respekt k odlišnostem a nevylučování kvůli odlišnému původu a způsobu slavení svátků.

Aféra vyvolala odezvu i v tuzemských médiích. Nejčastěji byla prezentována jako zákaz Vánoc, jinak by totiž nebylo možné dosáhnout patřičného ohlasu. V českém jazykovém prostředí jaksi není možné dostatečně úderně vysvětlit, proč vadí slovo „Vánoce“. Jednoduše proto, že nevadí. Celá patálie spočívá v anglické podobě „Christmas“, jednoznačně odkazující na narození Ježíše Krista. Český termín „Vánoce“ pochází s největší pravděpodobností z německého „Weihnachten“ a znamená posvátné noci. Některé prameny dokonce odkazují původ slova do předkřesťanských dob. S mírnou nadsázkou bychom mohli konstatovat, že čeština používá jazykově poměrně korektní výraz, který je vhodný i pro mimokřesťanské prostředí.

Letošní předvánoční čas byl poznamenaný dvěma vzrušenými debatami. První z nich se týkala nešťastné reklamy Komerční banky. Dobře myšlená výzva: „A nechcete to letos třeba zkusit jinak?”, čímž byla míněna výzva k omezení konzumu, byla totálně shozená nešťastně zvoleným příkladem. Sáhnout Čechům na kapra je neodpustitelné. Navíc byla použit nepravdivý údaj o množství spotřebovaných kaprů a slovo „uhlíková stopa“, což je pro Čechy totéž jako rudý hadr na býka. I při velké vstřícnosti k influencerce, se jednalo o dost velkou neobratnost. Kapr je na tom s uhlíkovou stopu dobře, a za ho tolik ho Češi nesežerou. Sympatická výzva ke střízlivosti ve spotřebě byla úspěšně hluboce pohřbena.

Dalšího neprominutelného prohřešku se dopustila režisérka Cecilie A. Mosli natočením remaku slavné Vorlíčkovy Popelky. Tato pohádka je v tuzemsku uctívána jako posvátný předmět. Podle průměrného tuzemského názoru nebude nikdo nikdy do konce věků schopen natočit nic minimálně srovnatelného. Navíc Astrid S. je celých 25 let, na rozdíl od tehdy devatenáctileté Libušky, která je stejně nejkrásnější. Na csfd.cz dostala pohádka již před uvedením v kinech mnohokrát odpad. Tipuji si, že v mnoha případech stačil k negativnímu hodnocení jen samotný fakt existence nové verze, aniž by hodnotitelé shlédli.

V rámci urputné obhajoby českých vánočních tradic se může lehce zapomenout, co dalo základ jejich slavení. „Žádné Merry Christmas, chci české Vánoce a Ježíška“ postoval na svém profilu jeden obhájce češtiny brojící proti zavádění anglických výrazů. Typický příklad, jak s vaničkou vylít dítě. Slovo Christmas odkazuje k původu Vánoc jednoznačněji. Lpíme na Vánocích a Ježíškovi, aniž bychom přemýšleli o jejich o vztahu ke křesťanství. Jinak bychom se zase tak intenzívně nevymezovali proti Santovi. Vždyť je to svatý Mikuláš, taky křesťan, jako je celý původ Vánoc křesťanský.

Není žádný důvod, abychom se vzdávali našich tradic. Pokud je chceme hájit, je dobré si také něco zjistit o jejich původu. Kapr, pohádky a stromeček jsou kulturní prvky, které se v čase proměňují. Stát se vánočním disidentem je v našich poměrech snadné. Stačí prohlásit, že mně kapr nechutná a na pohádky se nedívám. O to ale vůbec nejde. Vánoce můžeme nejlépe obhájit, když nezapomene, proč je slavíme. Odkud se vzaly a že jejich nadčasový rozměr je spojen s jejich spirituálním obsahem. Nejíst kapra se Vánocům neprotiví, redukovat je na konzum, je daleko větším vyprázdněním jejich obsahu. I ti, kdo nejsou aktivní křesťané, v nich mohou nacházet spirituální hodnoty a důrazy na hodnoty, které nás lidsky spojují.