„My jsme Řím,“ opájel se Alexandr Dugin, velký manipulátor pod sluncem a ideolog, který se představuje jako filozof, politolog, sociolog, a cokoliv dalšího si ještě v této souvislosti vzpomeneme. Především a na prvním místě, velký nepřítel Západu a svého času inspirátor Putina.

Dugin je tvrdým odpůrcem moderní společnosti. Prohlašuje o sobě, že je „protivníkem moderního ducha, filozofie, moderní vědy, moderního pojetí člověka a moderní kultury.“ Rusko je podle Dugina definované svou opozicí k Západu. Jeho po staletí ustanovená identita je ortodoxně křesťanská a slovanská. V mohutném opěvování pokračuje v přirovnání Ruska k třetímu Římu. V tomto směru tedy moc originality nepobral, jen převzal myšlenky mnicha Filofeuse, mudrce a vizionáře ze Pskova ze 16. století. Obrazně řečeno, Dugin představil rozkošnou dámu a Putin ji nadzvedl sukně.

Ruská agrese mimo jiné ukázala světu nekompromisně, v dramaticky rychlém sledu a v přímém přenosu pravou tvář Ruska. Podle průzkumů veřejného mínění však velká většina Rusů věří oficiální interpretaci událostí. Sporné zůstává, jaké metody byly použity při těchto průzkemch, jelikož ruští občané jsou zastrašeni tvrdými sankcemi postihujícími svobodu projevu. Nesporné zůstává, že již řadu let Rusové čelili mohutnému ovlivňování veřejného mínění ve prospěch Putina a jeho metod vládnutí. Nástup drsné propagandy je spojován s reakcí na mohutné protesty a demonstrace v roce 2011, kdy se lidé bouřili proti Putinovi a protestovali proti zfalšování voleb.

Omezování svobody projevu a přístupu k informacím probíhá v Rusku systematicky a dlouhodobě společně s tím, jak jsou rozšiřovány dezinformace ohledně západního světa. V kontextu historických zkušeností s neexistující spravedlivou společností založenou na fungování tradičních demokratických institucích se nelze divit jejich daleko snadnější ovlivnitelnosti oproti našemu prostředí. Přesto se ruské propagandě úspěšně dařilo významně ovlivnit i způsob zdejšího vnímání dění ve společnosti. A to vůbec nemám na mysli výslovnou propagandu a nezakrytou obhajobu ruských zájmů. Dařilo se totiž v mnohem sofistikovanějších formách.

Velkého úspěchu slavil v našem prostředí například narativ o pádu Římské říše. Mudrovalo se tady na téma, kam náš svět spěje, všichni se zbláznili, tato společnost nemá budoucnost, politická korektnost nás zničí. Nechali jsme si vnutit negativní obraz našeho světa, aniž jsme si uvědomovali, jak se nám za rohem smějí. Začala být zpochybňována agenda lidských práv a byl nastolen odklon od jejich obhajoby.
Krátce před ruským vpádem na Ukrajinu se zcela vážně prosazoval názor, že Rusko má právo hájit své mocenské zájmy a že je vinou Západu, že se cítí ohroženo.

Vychýlení v rozlišování, co je po právu, co je spravedlivé probíhalo i u nás systematicky a dlouhodobě. Třísky v našem západním oku jsme viděli ostře, trámy v ruském jsme velkoryse přehlíželi. Válka odhalila, co všechno jsme si nechali namluvit. Zatímco jsme se hroutili z politické korektnosti, v Rusku je trestné použít slovo válka. Je zakázáno protestovat. To bylo křiku, že Facebook maže příspěvky a blokuje. Rusko ho zakázalo jako extrémistický, což je slušná ironie, jelikož Zuckerberg není proslulý vášní pro regulaci, ba právě naopak, k jakési takési kultivaci se uvolí jen pod silným tlakem.

Naše společnost není ideální, různých zpovykovaných podivínů nám tady běhá dost. Ale to je přeci daň za svobodnou společnost. Na prvním místě jsou pro ni důležité pevné, nezávislé instituce, důsledné oddělení jednotlivých mocí. Demokracie není o hlasování ve volbách, ale o celkovém fungování vzájemně vyvážených jednotlivých práv a důsledném vyvozování odpovědnosti z jejich porušování. Existence záchodků pro třetí pohlaví není ohrožením svobody, restrikce uvalené na sdělovací prostředky ano.

Přes všechny eskapády je západní společnost pořád tím nejkomfortnějším uspořádání zajišťujícím lidskou důstojnost a svobodu. Současný ruský režim slouží jako odstrašující příklad, pokud vyslyšíme volání po vládě pevné ruky. Uplatnění práva silnějšího vede k celkovému zhoršení vztahů ve společnosti. Čím více autoritář posiluje svoji moc, tím více potřebuje zdrojů na její upevnění a tím více ruinuje a korumpuje celý systém. Rusko je modelový příklad do školních učebnic. Rozparcelována země ve prospěch těch, kteří udržují systém moci. Jedinou útěchu představuje fakt, že tento způsob řízení společnosti nevede k prosperitě, a tedy limituje zemi v dobyvačných válkách, protože všude přítomná korupce se podepsala i na bídném stavu armády.

Dugin se holedbal vizí třetího Říma. Ve svém mudrování přehlédl až nápaditou pozornost s jinou třetí říší a především s jejím koncem, ke kterému Rusko dramaticky nakročilo. Jistě, je to škoda, ta země má zajímavý potenciál. Její vedení je opojené mocí jako alkoholik lahví. A stejně jako alkoholik, dokud nepadne hubou do bláta a pořádně se v něm nevyráchá, nevzpamatuje se.