Sabotáž politické kultury
Prezident Zeman předal Pavlu Blažkovi podnět k prověření, zda loňské úvahy o možnosti postupovat podle článku 66 Ústavy, nebyly sabotáží ve smyslu trestního práva, tedy činem směřujícím k poškození ústavního zřízení. Blažek prohlásil, že nemá k prověřování možného trestního činu žádnou pravomoc a podnět předá nejvyššímu státnímu zástupci.
Ministru spravedlnosti nic nebránilo, aby informaci o absenci svých pravomocí sdělil přímo prezidentovi během návštěvy na Hradě. Nebylo nutné, aby suploval poštovního doručovatele. Celá tato poslední akce není ničím jiným, než pokračováním pokleslé politické kultury, jaké jsme byli svědky loni na podzim v souvislosti s hospitalizací prezidenta. Pozvání ministra spravedlnosti na Hrad a okázalé předávání podnětu, aniž by ministr byl relevantním příjemcem, má za cíl legitimizovat tvrzení o pokusu zbavit prezidenta pravomocí.
Vše začalo loňskými úvahami o aplikaci článku 66 Ústavy, který stanoví podmínky, za jakých jsou prezidentské pravomoci vykonávané jinými ústavními činiteli. Mimo jiné se jedná o situaci, kdy prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad. V případě, že je prezident hospitalizován na jednotce intenzívní péče, už samotný tento fakt opravňuje k vážným obavám o schopnosti vykonávat úřad. Kultivovaný přístup v tuto chvíli spočíval ve sdělení aktuálního zdravotního stavu prezidenta a následného realistickou posouzení, zda nastaly podmínky pro aplikaci článku 66, který neznamená nic víc a nic méně, než že po dobu, kdy prezident není schopen vykonávat svůj úřad, přechází jeho pravomoci na vyjmenované ústavní činitele.
Řeči o možném zbavení prezidenta jeho úřadu byly výsledkem neznalosti obsahu článku 66. Pokud by byl postup podle článku 66 odhlasován, zůstal by Miloš Zeman prezidentem, jen by určitou dobu nevykonával své pravomoci. „Dle názoru Ústřední vojenské nemocnice není Miloš Zeman, prezident republiky, v současné době ze zdravotních důvodů schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti,“ sdělil předseda Senátu na tiskové konferenci loni v říjnu. Jen tak mimochodem, najděte zaměstnavatele, který se bude tvářit, že plně a odpovědně vykonáváte svou práci, když přinesete posudek, že ze zdravotních důvodu nejste schopni žádného výkonu práce. Co třeba strojvůdce, pustili byste ho řídit lokomotivu. Anebo ještě jinak. Jakpak by se vám spokojeně cestovalo takovým vlakem.
Procesy v demokratickém právním státu vyžadují, aby byly vykonávaný ústavně komfortním způsobem, tedy mimo jiné osobami, které jsou v dané chvíli plně způsobilé pro výkon svých pravomocí. To je totiž přesný opak trestného činu sabotáže. Té se dopouští ten, kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení zneužije svého povolání, postavení nebo funkce. V postavení sabotérů nemohli proto být ti, kdo měli vážné obavy, jak je vlastně v danou chvíli vykonáván prezidentský úřad. Právě naopak, sabotáž spočívala v zatajování informací a manipulací s výkladem článku 66. Prezidentská kancelář věděla o nezpůsobilosti prezidenta dříve než ostatní politici, a tuto znalost zatajila před ostatními ústavními činiteli.
Posilovat politickou kulturu znamená nepanáčkovat před rozmary prezidenta, ale projevovat úctu ústavním principům a nebát se pojmenovat pravý stav. Nikdo se nechtěl zbavit prezidenta, a ani nemohl. Prezident tvrdí, že podnět ministru spravedlnosti podal na radu právníků. Měl se tedy obrátit na právníky dobře znalé ústavního a trestního práva. To by ale pak nemohl vyprávět příběh o údajném spiknutí s cílem zbavit jej pravomocí.
Ministru spravedlnosti nic nebránilo, aby informaci o absenci svých pravomocí sdělil přímo prezidentovi během návštěvy na Hradě. Nebylo nutné, aby suploval poštovního doručovatele. Celá tato poslední akce není ničím jiným, než pokračováním pokleslé politické kultury, jaké jsme byli svědky loni na podzim v souvislosti s hospitalizací prezidenta. Pozvání ministra spravedlnosti na Hrad a okázalé předávání podnětu, aniž by ministr byl relevantním příjemcem, má za cíl legitimizovat tvrzení o pokusu zbavit prezidenta pravomocí.
Vše začalo loňskými úvahami o aplikaci článku 66 Ústavy, který stanoví podmínky, za jakých jsou prezidentské pravomoci vykonávané jinými ústavními činiteli. Mimo jiné se jedná o situaci, kdy prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad. V případě, že je prezident hospitalizován na jednotce intenzívní péče, už samotný tento fakt opravňuje k vážným obavám o schopnosti vykonávat úřad. Kultivovaný přístup v tuto chvíli spočíval ve sdělení aktuálního zdravotního stavu prezidenta a následného realistickou posouzení, zda nastaly podmínky pro aplikaci článku 66, který neznamená nic víc a nic méně, než že po dobu, kdy prezident není schopen vykonávat svůj úřad, přechází jeho pravomoci na vyjmenované ústavní činitele.
Řeči o možném zbavení prezidenta jeho úřadu byly výsledkem neznalosti obsahu článku 66. Pokud by byl postup podle článku 66 odhlasován, zůstal by Miloš Zeman prezidentem, jen by určitou dobu nevykonával své pravomoci. „Dle názoru Ústřední vojenské nemocnice není Miloš Zeman, prezident republiky, v současné době ze zdravotních důvodů schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti,“ sdělil předseda Senátu na tiskové konferenci loni v říjnu. Jen tak mimochodem, najděte zaměstnavatele, který se bude tvářit, že plně a odpovědně vykonáváte svou práci, když přinesete posudek, že ze zdravotních důvodu nejste schopni žádného výkonu práce. Co třeba strojvůdce, pustili byste ho řídit lokomotivu. Anebo ještě jinak. Jakpak by se vám spokojeně cestovalo takovým vlakem.
Procesy v demokratickém právním státu vyžadují, aby byly vykonávaný ústavně komfortním způsobem, tedy mimo jiné osobami, které jsou v dané chvíli plně způsobilé pro výkon svých pravomocí. To je totiž přesný opak trestného činu sabotáže. Té se dopouští ten, kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení zneužije svého povolání, postavení nebo funkce. V postavení sabotérů nemohli proto být ti, kdo měli vážné obavy, jak je vlastně v danou chvíli vykonáván prezidentský úřad. Právě naopak, sabotáž spočívala v zatajování informací a manipulací s výkladem článku 66. Prezidentská kancelář věděla o nezpůsobilosti prezidenta dříve než ostatní politici, a tuto znalost zatajila před ostatními ústavními činiteli.
Posilovat politickou kulturu znamená nepanáčkovat před rozmary prezidenta, ale projevovat úctu ústavním principům a nebát se pojmenovat pravý stav. Nikdo se nechtěl zbavit prezidenta, a ani nemohl. Prezident tvrdí, že podnět ministru spravedlnosti podal na radu právníků. Měl se tedy obrátit na právníky dobře znalé ústavního a trestního práva. To by ale pak nemohl vyprávět příběh o údajném spiknutí s cílem zbavit jej pravomocí.