Elon Musk odstupuje od koupě Twitteru údajně kvůli množství falešných účtů. Ještě před pár měsíci se ale zaklínal, že z něj vytvoří prostor dokonalé svobody projevu. Zajímalo by mě, co tím myslel, když se nyní hroutí z množství falešných účtů.

Svoboda projevu je samozřejmě zachována i tehdy, pokud na dané platformě nebudou existovat žádné falešné účty. Jenže to není svoboda, která by lákala uživatele hledající prostředí, kde mohou vykřičet to světa své frustrace, naštvání a vybít svou agresi. Existuje vícero způsobu, kterými lze dosáhnout uvolnění vnitřního napětí. Řádění na sítích patří mezi méně namáhavé, a navíc především, zdánlivě anonymní, a tudíž bezpečné i pro aktivity, které se jinak veřejně a pod vlastním jménem neprovozují.

Před lety jsem psala blog v prostoru jednoho internetového magazínu. Dotyčné médium pořádalo také setkání s blogery. Pravidelně se stávalo, že ty nejostřeji píšící týpci s největší kadenci údernosti, se na setkávání osobně nedostavovali. Vcelku rozumně si vyhodnotili, že potlesk pod jejich blogem se nebude rovnat vítacím ovacím fyzického setkání. Jen představa, že by měli diskutovat s lidmi s odlišným názorem, byla pro ně natolik nekomfortní, že se raději vyhnuli. Anonymita je to prostředí, které přitahuje, ne touha po svobodě, ale po boji bez pravidel.

Musk sliboval, že vytvoří prostor, kde lze říkat cokoliv naprosto svobodně, a nebude existovat žádné rušení účtů nebo blokování uživatelů. Svoboda projevu je, a to nejen podle Muska, základem demokracie. Drobnou potíž představuje pouze to, jak je chápána. Nikdy žádný plně demokratický právní stát nezaručuje svobodou těch projevů, které vedou k podněcování násilí a vyvolávání nenávisti. Zákonné limity svobody projevu existují ve všech zemích, a to i v těch nejsvobodnějších. A byly přijaty dávno předtím, než se objevil internet.

Představa prostoru s otevřenou výměnou názorů neodpovídá realitě sociálních sítí. Najdeme zde skupiny a uživatele, s kterými lze kultivovaně diskutovat i ostře nesouhlasit, aniž by byla překročena červená čára nepřijatelné agrese a nenávisti, stejně tak zde ale nalezneme i ty druhé skupiny. Obvykle jsou většinově zastoupeny falešnými profily. V podstatě je to jejich princip. Ukryti maskami, jako lupiči, se mohou snáze dopouštět jednání, které by mohlo být případně i trestně stíháno.

I bez falešných účtů by mohla existovat dokonalá svoboda projevu, pokud ovšem máme na mysli tu ústavně zaručenou svobodu, nikoli svobodu jako právo silnějšího. Tu žádný právní stát nezaručuje. Těžko proto říct, co myslel Musk svým příslibem dokonalé svobody. Dobře musel vědět, jak vypadají sociální sítě, ostatně se uvádí, že i mezi jeho fanoušky na Twitteru je více jak 20 % falešných účtů.

Sociální síť bez falešných účtů znamená přísné ověřování identity, tedy kontrolní mechanismus, který bude částí uživatelů považován za šikanu a omezování svobod. Už jen samotná nutnost vystupovat pod vlastním jménem představuje první regulační krok. Takováto síť by svému majiteli nevydělávala zdaleka tolik, jaký výnos přinášejí ty současné, vybudované na přesně propracovaných algoritmech ve spojení s neodolatelnou přitažlivostí anonymity. Že cenzurují? Ano i ne. Někdy stačí drobná zmínka k blokaci, fůra nenávistných a vylhaných příspěvků vesele existuje s tím, že neporušuje pravidla komunity. Blokace ve většině případů nezávisí na stupni nepřijatelnosti příspěvku, ale na akcích dalších uživatelů, zpravidla na intenzitě náletů trollů. Základní regulační pravidlo zní jednoduše: maximum zisku. To, co vidíme, je neustálé kličkování, aby se vlk nažral a koza co nejvyšších příjmů se nezmenšila.

Musk je nepochybně vizionář a rozhodně velmi pomohl Ukrajině s bezplatným zpřístupněním systému Starlink a dodáním dalších terminálů. Na rozdíl od jiných váhavých střelců i přes ruské výhružky si stál za svým. Necháme se proto překvapit, jak nakonec skončí jeho tanečky s Twitterem.