V sobotu krátce před druhou odpoledne jsem si všimla v metru jedné paní v černém. Působila nejen oblečením, ale celkovým výrazem trochu jinak než ta parta, o které jsem ani na vteřinu nepochybovala, že směřuje na protivládní demonstraci. Přemýšlela jsem, jestli jede také demonstrovat.

Na Václavském náměstí se tentokrát shromáždily desítky tisíc lidí. Proruská orientace je u řady organizátorů dostatečně prokázána, ale sobotní demonstrace má jiný rozměr než obvyklý povyk extrémistů z krajní scény. Nemá smysl se soustředit jen na destruktivní hesla typu vystoupíme z EU a z NATO, chceme plnou soběstačnost České republiky. Je to nesmysl, jehož aplikací bychom se zařadili mezi chudé země. Třeba taková Severní Korea si dlouhodobě buduje soběstačnost, že ano. Lidé, kteří byli dorazili, byli plní emocí. Na jejich výkřiky je však nutné odpovídat bez emocí a brát v úvahu fakta.

Ti lidé nepřišli, protože by neměli lepší program na sobotní odpoledne, a rozhodně ne všichni z lásky k organizátorům. Stačí porovnat s demonstracemi pro covidovým opatřením. Účastníci především sdělují, že jsou nejisti, vystrašeni, blíží se zima a vládní komunikace pro ně není dostatečně srozumitelná, uklidňující a nabízející dostatečnou stabilitu poměrů. Jen na okraj, vsadila bych se, že mezi nimi byli ti, kdo nás za covidu poučovali, že nejhorší je smrt z vyděšení. To my tak funguje. Každý má svého bubáka jinde. Mnozí z nich však svému pokřiku říkají odvaha a nepřipustí, že je žene strach. Z jejich úhlu pohledu je to naopak, podle nich mají strach ti, kdo sedí doma. Jak jsem mě sdělila paní v jedné diskusi: „Bojuji za vás, vystražené.“ Přesvědčila sama sebe, že je odvážná, a já si lámu hlavu, jak jí vysvětlit, že odvaha vypadá jinak.

K ničemu dobrému nepovede, pokud se těmto lidem budeme smát. Vládní představitelé si musí uvědomit, že jejich úkolem je komunikovat srozumitelně, a pokud nejsou pochopeni, chyba je vždy na straně vysílače, nikoliv přijímače. Ať si o demonstrantech myslí cokoliv, musí respektovat pravidla, podle kterých funguje společnost. Oni se cítí frustrovaně a s tím je třeba pracovat jako s výchozí skutečností. Vysvětlovat, přesvědčovat, získávat souhlas. Nebýt arogantní, ale empatický. Nic nového, platí to tak všude a vždy. Dobré vedení se pozná podle toho, jak umí vysvětlit ostatním, co je potřeba udělat. Ve špičkové firmě si můžu dovolit vybrat špičkový tým podle mých představ. Politik ale nemůže vyměnit lid. Pořád dokola se smějeme panovníkovi, který chtěl vyměnit poddané, ale když přijde na protesty, tak pro ty na náměstích jsou jen odsuzující slova.

Autoritářské režimy nacházejí vždy silnou oporu tam, kde je společnost frustrována, kde se prohlubují zákopy mezi jednotlivými skupinami ve společnosti, kde jedni pohrdají druhými a mluví o nich s opovržením. Autoritáři se nedostávají k moci politickým převratem, ale nacházejí oporu v těch, kteří jsou čím dál víc přesvědčeni, že vláda svoji roli nezvládá a volají po někom, kdo bude vládnout razantnějším způsobem a nastolí konečně pořádek. Že tento pořádek nepřinese prosperitu neakceptují. Živí je hněv a chtějí se vypořádat s předmětem svého hněvu. Nevytvářet prostor nástupu autoritáře znamená uklidnit ti, kdo žijí v obavách a přesvědčivě vysvětlit, jakým rizikům čelíme a proč je lepší hledat úspory ve spotřebě energií namísto uzavírání obchodů s prolhanými agresívním režimem, neštítícím se zločinů proti lidskosti.

Oblíbené úsloví praví, že je lepší naučit člověka rybařit než mu dát rybu. Obrazně vyjádřeno, na Václavském náměstí se sešli ti, kdo rybařit neumí, anebo alespoň svému rybářskému umění nevěří. Na vládě je, aby je tomu naučila, anebo odstranila jejich nejistotu a pochyby. Lidé se oprávněně bojí exekucí. Neochota najít vstřícnější řešení vůči lidem v exekucích, oficiálně kvůli mantře, že každý musí být odpovědný za své dluhy do poslední koruny, neoficiálně kvůli síle exekutorské lobby, se vrací domů jako bumerang. Opakovaně jsme se setkávali s příběhy dlužníků, kteří se ocitli v kolotoči exekucí po banální chybě. Tak se nedivte, že se nyní děsí.

Vláda má dostatek dat ohledně ekonomické situace domácností. Zatím moc nevidíme podobu adresné pomoci pro ty, kteří jsou nejvíc ohroženi. Ke smůle vlády válka na Ukrajině navázala na nejistotu vyvolanou covidovými opatřeními a pádem některých dodavatelů energií. Na druhé straně se ale mohli nynější představitelé poučit z chaosu Babišova vládnutí. Přebrali zklamané voliče a poučili se, kudy cesta nevede.

A jen na okraj, při odkazu na proruskou orientaci. Vyčítejte ji antidemokratické scéně, když i ti vládnoucí politici mají svoje máslo na hlavě. Jak dlouho zaníceně tvrdili, že Orbán je standardní konzervativní politik, i když řadu let nedělá nic jiného, než krok za krokem demontuje demokratické instituce a nastoluje autoritářský systém. A jak se norský Bavernet stal veřejným nepřítelem České republiky až jsme se odstřihli od norského plynu.

Nezbývá než znovu a znovu vysvětlovat co se děje, proč se to děje a jak je nastavená podpora, aby nikdo neskončil v exekuci, protože nemá na zaplacení energií. K tomu navíc motivace k úsporám představená srozumitelně, nikoliv jen tím nešťastně předhozeným svetrem. Zbavit se představy, že na náměstích demonstrují jen ti, kdo nejsou ochotni tvrdě pracovat, protože to není žádná pravda. A pochopit, jak nesmírně důležité je, aby se lidi cítili důstojně a nebyli vysmívání. Jako ta paní v černém, která se zklamaně rozhlížela kolem sebe.