Někdy je život trochu E!E. Prostě vás zkouší, co vydržíte. Pozitivní pro mě na něm momentálně jsou Alfa a Omega. Já jsem též pozitivní (SARS CoV-2), ale to mě až tak netrápí. Je to jen završení všech těch E!E, co se na mě sesypaly v novém školním roce v mém osobním životě. Alfa a Omega jsou dvě třídy našich nových prváků.


„Táák, už vás tu máme všechny. Skvěle.”

„Znáte teda ty Éčka?” zahajujeme zcela netradičně s kolegyní hodinu tělocviku s Alfou. V našem pojetí je to Sport a zdraví, tak se i předmět jmenuje.

Dnešní úvod je každopádně jiný nejen tím hudebním vstupem (samozřejmě jen pro znalce), ale hlavně proto, že sedíme doma. Ne studenti. My dvě s kolegyní. Máme totiž Covid. Obě očkované. Takže my sedíme spolu doma a třída je ve škole. Sedí tu s námi i školní pes Bodie. Chce házet míček.

„Trochu jsme si z vás vystřelily”, vysvětlujeme, „když jsme vám hodily ten teaser na E!E. Ale nebojte, punk si pustíme.”

„Budeme se dnes zabývat první pomocí, a to konkrétně při epileptickém záchvatu a dále při zásahu elektrickým proudem. Proto E!E.”

Třída si nás připojila v aule na televizi, promlouváme k nim jako dvě Matyldy, jen my dvě jsme živé a skutečné.

A oni skvěle spolupracují. Niko (jeden z nich) to přirozeně moderuje, ani o tom neví. Snaží se k tomu nastavit webovou kameru, abychom na všechny dobře viděli a též nám hlásí, že Nina nedorazila.

„Nina ještě sedí ve vlaku”, hlásíme pro změnu my.

„A jooo, říká Niko, který už ji taky vidí na meetu, připojenou přes mobil.”

Je tam ještě Kuba a Teo, kteří museli dnes zůstat doma. Jeden jde na očkování, druhý je nemocný.

Třída je kompletní, dvacet žáků připravených na Sport a zdraví v době vrcholící pandemie.
Vrcholný pedagogický úspěch. Podle nás.

„Taaak. Uděláme z vás čtyři skupiny.”

Kolegyně Monika vysvětluje, kdo s kým bude a jestli skupina má zpracovat epileptický záchvat, nebo zasažení elektrickým proudem. Dostávají instrukce, aby se rozmístili do prázdných učeben ve druhém patře. „Běžte i ke šnekům a můžete i do ředitelny, je tam volno.”

Zatím bez zdrojů (myšleno internet), mají promyslet, co o tématu vědí a být na příjmu v hlasových kanálech 1- 4 na Discordu. „My si vás s Markét hned obejdeme a řekneme si k tomu něco dalšího.”

Později jednotlivým skupinám specifikujeme zadání. Mají 45 minut na to sehrát scénku, která poslouží jako základ pro instruktážní video s první pomocí. To znamená zamyslet se, jak zadané téma obsahově zpracovat, sehrát to a natočit, dle libosti sestříhat či jinak upravit. Mohou se samozřejmě inspirovat na netu a především tam dohledávat informace, aby se jim ve videích neobjevily žádné faktické blbosti.

„Jako výstup chceme jednoduše link na hotové video. V závěru hodiny se na videa všichni společně podíváme.”

Takováhle práce člověka baví. Monika je u mě doma, bydlí nedaleko. Obě jsme se nechaly vtáhnout do děje a smějeme se od ucha k uchu.

„Markéto, je tady někde ve škole smeták?” přerušuje nás Nina, která už dorazila do školy. Potřebují předmět, kterým budou odstraňovat ten rádoby probíjející drát, napadne nás obě s Monikou a bavíme se dál. „Jděte do jídelny, nebo ne, Markéta T. vám jeden dá z úklidové komory, stavte se za ní ve sborovně.”

Pak je klid, můžeme si uvařit kafe, vypadá to, že pracují.

Za půl hodiny je zkontrolujeme postupně v hlasových kanálech a dozvídáme se, že už finišují.

„To je taková paráda, ” říkáme si spokojeně a nenastává žádné ale.

Hotová videa jsme poté opravdu společně zkoukli a nezapomněli ani na zpětnou vazbu, dělají si ji částečně sami, vedeme je k tomu.

Venku probleskuje i v tom hnusném listopadovém dni slunce a my víme, že i když teď byl ten náš život trochu E!E, je to jen odrazový můstek a ve skutečnosti se nám už blýská na lepší časy.

Natočte instruktážní video - Epilepsie - Scénka v ředitelně