To, že nám banky připisují na běžných účtech nulové úroky a na spořicích účtech je to jen o zanedbatelný chlup lepší, je bohužel fakt, na který si obecně nikdo nechce zvyknout. Kde jsou doby, kdy se připisovalo ročně kolem 2 až 3 procent? Jak to, že nic nedostáváme, za to, že bance půjčujeme své peníze? Kde je ona zazobaná a nenažraná žába na prameni?

Banky nejsou zaopatřovací ústavy a jejich dlouhodobou strategií je vydělat majitelům. S penězi od vkladatelů si mohou riskovat, jak chtějí, a aby nepřekročily určitou mez a nezkrachovaly, máme tady hlídacího psa v podobě České národní banky. Nevýhodou psa je, že hlídá je vybrané kusy, ke kterým jen tak další nepustí a tak je bankovní trh takovou spřátelenou skupinkou, na jejíž zisky málokdo další dosáhne. Však také hlavním rysem bankovnictví je kapitalizace zisků - směrem k majitelům - a socializace velkých ztrát - směrem ke státu a naším daním. Výsledek je zřejmý: banky chtějí další zisky, a proto nám neplatí úroky! Anebo je to jinak?

Není procento teď jako procento tehdy

Obecně mají lidi tendenci zapomínat na vše špatné a spíše si pamatovat to hezké a stejné je to s úroky na účtech. Kdo z Vás si pamatuje inflaci 20 procent z roku 1993 nebo úroky z hypoték ve výši 15 procent z přelomu století. Skoro nikdo. A určitě byste je teď nechtěli platit. Je to pro většinu z nás vzdálená a zapomenutá minulost.

I dnes však existují klienti, kteří přesouvají své peníze, pokud někdo nabídne o trochu větší úrok. A přitom, jestli dostanete úrok 2,1 % či 1,9 % je svým způsobem zanedbatelný rozdíl. Například při úložce 100.000 korun to dělá po dani rozdíl 170 korun za rok. Mnohem důležitější jsou poplatky na účtech, protože jsou mezi námi stále lidé, kteří platí i přes 100 korun měsíčně za svůj účet. Řekněte jim, že nemusí.

Zpátky k nulovým úrokům. Hodně lidí stále žije v domnění, že když bance půjčí peníze, že musí něco dostat. Tedy aspoň dvě procenta, lépe čtyři a kdysi to bylo i šest. Je to jen pár let, kdy běžné účty nesly v klidu 2 procenta každý rok. To byla krásná doba a teď nic. Ale kdo z Vás si k té době přiřadí inflaci na úrovni 4 či 5 procent. Málokdo. To znamená, že při úrocích kolem 2 procent jsme reálně měli za rok o 2 procenta míň, protože nám 4 % snědla inflace, což znamená, že ten samý košík zboží stál o 4 % více a my dostali od banky jen 2% úrok.

Jednoduše řečeno: úrok 2 % je při inflaci 4 % mnohem méně než úrok 0 % při inflaci 0%

Běžný účty jako geniální investice

Z tohoto pohledu pak současný stav, kdy banky nepřipisují žádné úroky, není zas tak špatný. Důvodem je opět inflace. Průměrná inflace za rok 2016 byla 0,7 procenta, což znamená, že reálná ztráta hodnoty peněz vůči tomu, co jsme si mohli koupit teď a před rokem je pouze 0,7 procenta. Pár let zpátky jsme i při úrocích 2 procenta a našem nadšení z nich, ztráceli kupní sílu v hodnotě kolem 2 procent ročně. Ta doba se opět blíží.

V současnosti nelze sehnat kvalitnější, výnosnější, bezpečnější a likvidnější investici než jsou spořicí účty či vklady v bankách. Pokud dosáhnete na nulový úrok či dokonce nějaký kladný, není, co řešit. Je to při aktuálních podmínkách ideální super konzervativní a navíc likvidní investice.

Dluhopisy jsou teď špatná volba

Logickou variantou by byly místo účtů konzervativní investice do státních dluhopisů, ale bohužel inflace plížící se kolem nuly, posunula výnosy českých státních dluhopisů také k nule a u některých dokonce do záporu. Kdo by chtěl investovat do něčeho, co nese záporný výnos?

Bohužel někdo musí a ze zákona to musí dělat právě banky, které peníze vybrané od klientů musí z velké části investovat bezpečně, rozuměj koupit státní dluhopisy. Takže suma sumárum, banky vyberou peníze od klientů a musí je zainvestovat do dluhopisů, které jim hodnotu dokonce ještě snižují. Pro banky tedy nejsou peníze na běžných účtech zrovna velké terno, protože poplatky jsou nula a navíc klienti chtějí úroky a stát chce za své dluhopisy také zaplatit! Vše je špatně.

Strach ze záporných výnosů je zbytečný

Aby situace byla ještě zamotanější, občas se větší klienti setkali se zápornými úroky na účtech. Ano, někteří už za své vklady platí. Na rozdíl od nich to pro běžné klienty není takové riziko, protože zavedení záporných úroků si banky raději rozmyslí. V takovém případě bychom si všichni hezky peníze hned vybrali a doma bychom si s nimi vytapetovali, či se v nich váleli ve vaně. To bohužel velké korporace udělat nemůžou: nemají tolik rudlíků na odvoz peněz a i sejfy nejsou na takový objem papírků připravené.

Stát jako vítěz bitvy, ale co válka

Banky jsou v současné hře na straně poražených, ale nebojte, nezkrachují, to si ČNB pohlídá, jen budou mít nižší zisky. Na straně vítězů je český stát, který vydává dluhopisy na zaplácnutí dluhů a za ty mu díky záporným výnosům investoři ještě platí. Tedy zatím ...

Nebojte se tedy nyní nechat své peníze na účtech u bank. Žádné jiné lepší konzervativní investice neexistují. Zajímavější to bude v druhé polovině tohoto roku, protože dluhopisy začnou zlevňovat (tj začne padat cena), ale to je jiný a ještě smutnější příběh než 0 % na účtu.