Za blbou náladu nemůže prezident či politici, ale psí pátá kolona
V novinách a různých komentářích neustále čtu, že společnost je rozdělená, že tu máme blbou náladu. Za všechno prý může Babiš, Zeman, kavárna, Sparta či média. „Šťastná náhoda“ mi pomohla a během ranní cesty do práce jsem na to přišel. Za všechno můžou psi a jejich biologické zbraně.
Schválně zkuste si pěkně cestou do práce, do obchodu či na jedno pivo spočítat kolik psích výkalů jste potkali. Prsty všech končetin celé Vaší rodiny Vám nebudou stačit. A do kolika z nich jste šlápnuli? Doufám, že do žádné takové nastražené miny. Ale každý není tak úspěšný.
Má každodenní cesta kolem školy s dětmi mi připadá jako překážková dráha. Co já? Já jedním okem sleduji provoz a kličkuji, co to jde. Druhým okem monitoruji děti, cestu před nimi, dopravu a východ slunce. Bohužel je toho dost a nelze se vyhnout všem nástrahám. Nevím jak u ostatních, ale mé děti se pohybují Brownovým pohybem a svým způsobem tvoří jakousi rojnici, která prověří veškeré chodníky a přilehlé trávníky. A to by v tom byl čert, abychom se aspoň jednou dvakrát týdně nestali obětí psí páté kolony. Následky na botách se pak vesele roznesou dále nebo přinesou do školy či domů.
A teď k té blbé náladě. Škol jsou tisíce a dětí milión. I kdyby jen 1 % z nich denně trefilo minu (a že trefí), tak tu hned máte denně desetitisíce nakvašených rodičů. Navíc, ani my dospělí nejsme imunní vůči výbuchům min. Také každý z nás čas od času „vyhraje“. A všimli jste si, jak málo lidí si usedá na trávu na piknik. Asi mají za sebou také nějaké konkrétní zkušenosti. Neúspěšné vyškrábávací pokusy o záchranu podrážky náladě nepřidají. A pak jdou všichni nakvašení pěkně do práce. Manažeři navíc sjedou své podřízené, kterým zkazí také den. To máte denně třeba sto tisíc zbytečně nastartovaných lidí. Denně!
Bohužel tento kolotoč se opakuje každý den a není z něho úniku. Proto nenadávejte tolik na politiky (hrají jen takovou hru), zloděje (na každého jednou dojde), Spartu (vymění trenéra) či média (existuje i pár kvalitních zpráv) a vlastně ani na pejsky, ale na jejich pány. Ti jsou příčinou blbé nálady. Je to o zodpovědnosti a výchově. Nechci však dávat všechny pejskaře do jednoho pytle, protože i pro ně platí lehce změněná klasická filmová hláška znějící:
Schválně zkuste si pěkně cestou do práce, do obchodu či na jedno pivo spočítat kolik psích výkalů jste potkali. Prsty všech končetin celé Vaší rodiny Vám nebudou stačit. A do kolika z nich jste šlápnuli? Doufám, že do žádné takové nastražené miny. Ale každý není tak úspěšný.
Má každodenní cesta kolem školy s dětmi mi připadá jako překážková dráha. Co já? Já jedním okem sleduji provoz a kličkuji, co to jde. Druhým okem monitoruji děti, cestu před nimi, dopravu a východ slunce. Bohužel je toho dost a nelze se vyhnout všem nástrahám. Nevím jak u ostatních, ale mé děti se pohybují Brownovým pohybem a svým způsobem tvoří jakousi rojnici, která prověří veškeré chodníky a přilehlé trávníky. A to by v tom byl čert, abychom se aspoň jednou dvakrát týdně nestali obětí psí páté kolony. Následky na botách se pak vesele roznesou dále nebo přinesou do školy či domů.
A teď k té blbé náladě. Škol jsou tisíce a dětí milión. I kdyby jen 1 % z nich denně trefilo minu (a že trefí), tak tu hned máte denně desetitisíce nakvašených rodičů. Navíc, ani my dospělí nejsme imunní vůči výbuchům min. Také každý z nás čas od času „vyhraje“. A všimli jste si, jak málo lidí si usedá na trávu na piknik. Asi mají za sebou také nějaké konkrétní zkušenosti. Neúspěšné vyškrábávací pokusy o záchranu podrážky náladě nepřidají. A pak jdou všichni nakvašení pěkně do práce. Manažeři navíc sjedou své podřízené, kterým zkazí také den. To máte denně třeba sto tisíc zbytečně nastartovaných lidí. Denně!
Bohužel tento kolotoč se opakuje každý den a není z něho úniku. Proto nenadávejte tolik na politiky (hrají jen takovou hru), zloděje (na každého jednou dojde), Spartu (vymění trenéra) či média (existuje i pár kvalitních zpráv) a vlastně ani na pejsky, ale na jejich pány. Ti jsou příčinou blbé nálady. Je to o zodpovědnosti a výchově. Nechci však dávat všechny pejskaře do jednoho pytle, protože i pro ně platí lehce změněná klasická filmová hláška znějící:
"Valná většina pejskařů již našla zodpovědný přístup k životu, existuje však ještě nejméně padesát procent těch, kteří životní zodpovědnost teprve hledají."