Před dvaceti lety stávkovali studenti až do prosince, aby si pojistili nikoliv kosmetické, ale zásadní změny politického systému.
Dnes se nespokojenost s poměry, hraničící s vážnými úvahami o stávkách, šíří napříč různými kategoriemi zaměstnanců.
V polovině šestnáctého století vyslovil papež Julius III památnou větu: “Ani netušíš, můj synu, s jak chatrnými znalostmi se vládne světu.“ Co se od té doby změnilo?
Nechci zde podrobně rozebírat způsob, jakým byl Štefan Füle, kariérní diplomat, vybrán na poslední chvíli na pozici, v níž bude po pět let nejvýše postaveným Čechem v evropské úřednické hierarchii. Ono to prozrazuje i něco o tom, jak jsme připraveni - a také ochotni - hájit svoje zájmy v Evropě vůbec.
Nejčastěji užívaný indikátor hospodářského a sociálního pokroku, hrubý domácí produkt (HDP), je pro hodnocení úspěšnosti jednotlivých zemí v mezinárodní soutěži nevhodný. Shodla se na tom komise odborníků, vedená Josephem Stiglitzem a jmenovaná Enfant terrible evropské politiky, francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Komise, v níž najdeme i další světově proslulá jména z oblasti sociálních věd, například Kennetha Arrowa, Anthony Atkinsona či Roberta Putnama, vydala nedávno zprávu, bořící některé mýty a nutící revidovat tradiční přístupy k měření ekonomického rozvoje a sociálního pokroku.