Při čtení tohoto scénáře, jehož autory jsou Miloš Balabán a Antonín Rašek, si znovu - možná ještě naléhavěji - uvědomíme, jak tenká je slupka naší přetechnizované civilizace...
Ekonomická krize a bezpečností situace na konci první dekády 21. století, nástup prezidenta Obamy, program „Green New Deal“ , na kterém se shodly instituce OSN a podpořila je Evropská komise i administrativa Spojených států, příprava post-kjótských dohod a závazky radikálně snižovat emise skleníkových plynů otevřely v druhé dekádě 21. století cestu k celosvětovému rozmachu nových průmyslových odvětví zaměřených na energetické a materiálové úspory a rozvoj obnovitelných energetických zdrojů.
Nezvládnuté soužití s Romy, neúčinná migrační politika a přetrvávající krize se podepsaly na růstu extremismu. Násilí bylo na denním pořádku.
Co drží společnost pohromadě? A co ji rozkládá? Na tyto otázky nabízí odpověď další scénář z dílny CESES. Napsal jsem ho já. Vychází z předpokladu, že země nenalezla dobrý způsob, jak se vypořádat s globální krizí.
Levice se s pravicí shodne málokdy. K těm výjimkám patří boj s nezaměstnaností. Tento úkol je dnes naléhavější než kdykoli dříve.