Evropští lídři na konci minulého týdne jednali o budoucí podobě energetiky do roku 2030. Vedle klimatické a energetické politiky byla tématem i závislost EU na importu plynu a ropy z nevyzpytatelného Ruska. Česká vláda se moderním cílům ve snižování emisí a dalšímu růstu zdrojů brání. Premiér Sobotka by si proto měl přečíst programové prohlášení své vlády staré sotva pár měsíců. Nová vláda v něm totiž slíbila řadu kroků, které zvýší energetickou soběstačnost a povedou Česko k prosperitě ekologicky orientovaným hospodářstvím.

Evropa si už jednou energetickou krizi s Putinem utahujícím kohoutky na plynovodech zažila. Před čtyřmi lety tehdejší předseda vlády Topolánek se svým slovenským protějškem Ficem hlásali jako jediné řešení posílení jaderné energetiky. Dnes zase část české vlády prosazuje prolomení limitů těžby severočeského uhlí. Všechny tyto plány však mají stejný problém – jde jen o nahrazení závislosti na jednom zdroji za jiný. České energetické nezávislosti to navíc vůbec nepomůže. Stačí nahlédnout například do návrhu aktualizace Státní energetické koncepce, kde se sice rozšiřuje Temelín o dva další reaktory, ale současně se počítá s nárůstem výdajů za dovoz energetických surovin z dnešních 180 miliard korun ročně na téměř 450 miliard korun v roce 2040.

Sobotkova vláda se přitom zavázala, že bude klást důraz na opravdovou proměnu energetiky. Programové prohlášení správně hovoří o masivní podpoře energetické renovace budov. Právě to je nejjednodušší krok, který sníží českou závislost na ruském plynu nadobro. Drtivá většina zemního plynu se totiž využívá právě v teplárenství.

Modernizovat českou ekonomiku a připravit podniky na konkurenční souboj v 21. století pak může zejména podpora snižování spotřeby v průmyslu. Vylepšíme tak pozici českých podniků na mezinárodních trzích. I přes poskytovanou podporu prostřednictvím evropských fondů je totiž český průmysl stále energeticky náročnější než ve vyspělejších státech EU. Energetickou náročnost průmyslových podniků je možné zefektivnit moderními technologiemi až o čtvrtinu.

Dobrým receptem pro další rozvoj obnovitelných zdrojů jsou malé solární elektrárny na střechách domů nebo podniků, na které myslí i programové prohlášení vlády. Díky pokroku a poklesu ceny technologií v posledních letech je možné stavět fotovoltaiku již s pomocí nefinančních mechanismů podpory. Jde o takzvaný net metering, odzkoušený v řadě států USA odkud se rozšířil do celého světa. V EU jej v různé formě využívá například Belgie nebo Nizozemí. Tento systém umožňuje lepší využití energie ze slunce, přenosová síť funguje jako akumulátor energie a uživatelé následně hradí pouze rozdíl mezi vlastní výrobou elektřiny a dodávkami ze sítě. Jednoduše řečeno, když je energie dostatek, tak majitel např. rodinného domku přebytečnou energii do sítě dodává, a když jí má nedostatek, tak ji odebírá. A jednou za rok vyúčtuje rozdíl. Jednoduché řešení, které domácnostem ušetří tisíce korun ročně a nezatíží stát.

Česko potřebuje udělat odvážný krok vpřed a nemusí se zelené energie bát, nebude v tom samo. Příkladem je země naší velikosti. Dánská vláda opírající se o hlasy sociální demokracie nečekala na výsledek evropských jednání a ještě v únoru přijala nový zákon, který má vést ke snížení emisí o 40 procent do roku 2020. Obnovitelným zdrojům se v Dánsku daří dlouhodobě. Ve výrobě větrných turbín pracuje přes 25 tisíc lidí a je zajímavým vývozním artiklem, který má roční obrat okolo šesti miliard eur. Sázka na šetrnou energetiku zúročila zkušenosti z minulých 20 let, kdy se Dánsku úspěšně dařilo redukovat znečištění ovzduší, snižovat spotřebu, a přesto zachovat trvalý růst ekonomiky.

Zahraniční příklad ukazuje, že chytrá řešení jsou základem zdravé ekonomiky. Obdobně by měla přemýšlet i česká vláda – zvýšení efektivity budov nebo průmyslu a domácí šetrné zdroje pomohou budovat rodinám a firmám energetickou nezávislost a naše země lépe uspěje v konkurenci 21. století.

Text je nekrácenou verzí komentáře, který dnes (25. 3.) vyšel v Lidových novinách.