Poslední týdny nepostrádaly dramatičnost hodnou divadelního představení. Před našima očima se ovšem bohužel neodehrál pozoruhodný a inovativní kus, z větší části šlo o otřepanou frašku. Pointa je zdánlivě jednoznačná. Vzdorní Češi v čele se svým vévodou zvítězili nad Bruselem i sudetskými Němci, vymínili si ústupky, aniž by je to cokoli stálo. Sláva hodná bratrů husitů.
Proti požadavku Václava Klause na zanesení pojistky pro Benešovy dekrety do Lisabonské smlouvy je třeba postavit fakta. Majetkové nároky sudetských Němců nemají šanci na úspěch.
O uplynulém víkendu měl vrcholit předvolební boj. Pamatujete? Mnozí asi ne. Vzpomínky na šok ze zrušených voleb vymazaly jiné události. Neměli bychom ale tak snadno pouštět z hlavy to, co se kolem rozhodnutí Ústavního soudu dělo. Jde totiž o hodně. Jako historikovi, který se zabývá zrodem diktatur ve 20. století, mi dodnes z některých momentů běhá mráz po zádech.