V diskuzích, které vyvolaly mé předchozí blogy na téma kapitalismu, čtenáři velmi často obhajovali současný systém poukazem na příkladný vztah člověka k materiálním hodnotám i k rozvoji svých vlastních schopností. Obojí prý vyplývá z vlastnictví. Kapitalismus musíme pěstovat a zbavovat deformujících zásahů státu, protože teprve když nám něco patří, probouzí se v nás odpovědnost.
Zápas o budoucnost šumavských hvozdů je poučný. Ponechme teď stranou, zda mají z odborného hlediska pravdu přírodovědci nebo příznivci kácení. Možná podstatnější je skutečnost, že většina české společnosti stála, tak jako už tolikrát, na straně politické a policejní moci. Tedy proti těm, kteří ve svém volném čase vynakládali své síly na to, aby mocenskému rozhodnutí bránili nebo na jeho důsledky přinejmenším upozornili.
Zjednodušit jakékoli události na souboj dvou znepřátelených skupin, z nichž přinejmenším jedna je vykreslena jako hodně divná, je tou nejprimitivnější, zpravidla lživou a bohužel fungující mediální šablonou. Většina českých médií si ve své snaze populárně vykreslit dění na Šumavě vybrala právě tuto dryjáčnickou metodu.