Obě akce, jež před pár dny proběhly v severočeské Krupce, byly legální. Demonstrace dělnické strany, jež dlouhodobě propaguje rasovou nenávist a hlásí se k hodnotám fašismu, byla nahlášená, a náboženská shromáždění modlících se lidí se, jak je psáno v naší ústavě, hlásit nemusí.

Policie rozhodla, že bude chránit to z obou legálních shromáždění, které šíří nesnášenlivost na úkor lidí, kteří proti nesnášenlivosti přišli formou motlitby protestovat. Budiž. Je to rozhodnutí, které si můžeme vykládat jako nekompetenci nebo jako zprávu o smýšlení lokálních policejních šéfů a jejich nadřízených. Ti, kteří takové jednání v desítkách internetových diskuzí prostřednictvím podivuhodného pozitivistického výkladu zákonů obhajují, ovšem přehlíží jednu věc; policie má desítky možností, jak umožnit průchod těm, které chce ochraňovat - od náhradní trasy až po vytvoření kordonu. V Krupce se ale rozhodla k přímému násilí proti evidentně mírumilovné skupině lidí. Tím zcela vybočila z rámce demokratického právního řádu. Hlasy obhajující policejní násilí proti bezbranným až mrazivě připomínají argumentaci moci na konci osmdesátých let. V roce 1988 veřejná bezpečnost rozháněla údajně nezákonné náboženské shromáždění v Bratislavě vodními děly, dnes těžkooděnci na modlící se útočí rozbuškami a obušky. V zájmu zákona a řádných občanů, jako tehdy.