Na českých vysokých školách se v příštích letech musí určitě leccos změnit. Ke zvýšení jejich kvality bude nutná nejen finanční podpora z veřejných zdrojů na úrovni většiny ostatních vyspělých zemí, ale především široká diskuze o tom, co od vysokých škol jako společnost vlastně očekáváme. Bude jistě potřeba odlišit školy s převahou praktických bakalářských oborů od univerzit vychovávajících kriticky uvažující intelektuály a vědce.

Již dnes jsou vysoké školy vystaveny nemilosrdné evropské a světové konkurenci a není tudíž pravda, že by se vyvíjely v jakémsi šerosvitu bez reflexe. Stát má dostatek finančních i mocenských nástrojů, kterými může nastavovat rámcové podmínky pro rozvoj jednotlivých škol i oborů. Bude ale potřeba promyslet, jak měřit konkurenceschopnost i jinak než na základě současných čistě kvantitativních kritérií (počet studentů, počet publikací pedagogů). Možná, že bude s ohledem na koordinovaný postup v některých strategických a finančních rozhodnutích nakonec dokonce potřeba, aby se omezila moc akademických senátů ve prospěch nějakého expertního či úředního řízení. To se ovšem zároveň neobejde bez účinného zákona o státní službě, který v Česku stále chybí.

V současnosti předkládaná reforma vysokých škol ovšem nic z toho neřeší. Nepřichází s žádnou dlouhodobou vizí (tou se přitom musí začít) a nereaguje na problémy vysokých škol, směřuje pouze k jejich ochočení a k zasypání děr ve státním rozpočtu na úkor univerzit. Sice se zaklíná kvalitou, ale i tam, kde v současnosti kvalitativní nároky existují , je rozmělňuje. Z těchto důvodů jako pedagog působící na Univerzitě Karlově plně podporuji Prohlášení iniciativy Za svobodné vysoké školy.

Prohlášení k nahlédnutí a podpisu zde (nebo také ve formě videa)

A zde ještě odkaz na akce, kterými Univerzita Karlova hodlá vyjádřit svůj odpor k navrhované reformě. Přijďte se podívat, dveře budou otevřeny všem!