My a ti druzí

02. 08. 2012 | 15:28
Přečteno 9676 krát
"Stát vždy očekává, že výměnou za materiální podporu se všichni, kdo nepasují
do šablony, přizpůsobí. Ale tak to nefunguje a fungovat nikdy nebude."

Část rozhovoru, který se mnou pro týdeník Respekt vedl Ondřej Nezbeda


Ve své knize Nejsou jako my se věnujete
přístupu komunistické vlády k menšinám.
Vysledoval jste při tom nějaké kontinuity
v našem myšlení? Zdá se totiž, že v moderních
dějinách v tomto ohledu vynikáme – zbavili
jsme se Němců a zčásti i Maďarů, vydali jsme
Židy, rozešli jsme se se Slováky.

Víc než nějakým vynikáním je to tím, že
jsme dostali možnost se těch menšin zbavit.
Možná po tom toužily a touží i jiné
společnosti, ale nevyšlo jim to a musely
se s nimi naučit žít. Škoda je, že i většina
z těch zdejších Židů, kteří přežili
holocaust, po válce postupně emigrovala
nebo se hodně asimilovala, což ještě přispívalo
k pocitu, že správná společnost
je ta homogenní, kdy nás nikdo neruší
a kde si žijeme po svém, nikdo na nás nemluví
jiným jazykem, nemá jinou barvu
pleti a hlavně se nikdo nechová jinak.


Češi ale žili s jinými etniky a kulturami
několik století, byť nešlo o ideální soužití.
Romové už tu žili před válkou, stejně tak
Židé, Němci, Poláci, Maďaři, Slováci. Jak je
možné, že jsme tak rychle ztratili paměť?

K tomu směřuje celý vývoj od poloviny
devatenáctého století, kdy různé společnosti
– nejenom česká – začaly odvozovat
svou identitu z etnicity. To se posílilo
hlavně během druhé světové války, která
byla vedena ve jménu likvidace jinakosti.
A nacistické myšlení zanechalo v českých
zemích hluboké stopy. Došlo tu
vlastně k zvláštní symbióze tří proudů:
tradičního českého nacionalismu, nacistické
likvidační politiky a myšlenky sociální
homogenizace, stejnorodosti. Tahle
výbušná směs se nejsilněji projevila
ve vztahu k Romům, samozřejmě hned
po Němcích...


Zdejší společnost však vlídně nepřijala ani
navrátivší se volyňské Čechy. Proč?

Česká společnost byla po válce velmi naladěna
na to, že tu teď budeme všichni
žít konečně všichni stejně, naším českým
způsobem života. Jenže volyňští Češi, ale
i Češi a Slováci z rumunského Banátu,
kteří se sem vraceli, byli dost jiní. Odešli
jako srostlé náboženské komunity
a toto sepětí si zachovali. Pro ně bylo zásadní
nejprve opravit nebo postavit kostel
a dát dohromady tu svou komunitu
v čele s nějakou duchovní autoritou. Což
v silně sekulárním pohraničí znamenalo,
že vyčnívali, že byli jiní. A potom se přidávaly
hospodářské konflikty, protože
většina z příchozích volyňských Čechů
bojovala ve Svobodově armádě, a tak
měli přednostní právo na zabírání statků
po vyhnaných sudetských Němcích.

A jak to tedy bylo s Romy? Ve vaší knize
tvrdíte, že i k nim byli komunisté zpočátku
spíše vstřícní.

V padesátých letech v komunistické
straně existoval silný proud lidí, kteří
měli étos spravedlivé společnosti, hlavně
ve vztahu ke skupinám, jež považovali
za oběti kapitalismu. V prvé řadě tedy občanům
„cikánského původu“, o nichž se
uvažovalo jako o etniku, jemuž je třeba pomoci,
i proti jejich vůli je přivést ke „správnému
životu, který vede k lidské důstojnosti“.
A následovala spousta pokusů, jež
se znovu objevují dnes – třeba předškolní
třídy, které umožní romským dětem dorovnat
znalosti a dovednosti dětí české většiny.
To je myšlenka z padesátých let, jež
se sice neprosadila, ale rozhodně se o ní
diskutovalo. Jinak spíš nechvalně proslulý
Václav Kopecký byl například nakloněný
tomu, aby se uznala romská národnost
a podporovala romština jako jazyk ve školách
i jako studijní obor. Další myšlenkou
bylo zaměstnat romské asistenty z řad samotných
Romů, kteří by vychovali romskou
elitu. Do internátů pro romské děti
byly investovány značné peníze. Na jednu
stranu tu děti byly často drženy proti vůli
jejich rodičů, zároveň pak ale řada z nich
vystudovala střední nebo i vysokou školu.
Propagandistický film Můj přítel Fabián
z roku 1953 propagoval správné chování
vedoucích pracovníků v továrnách, kteří
se měli „občanů cikánského původu“
ujmout a měli jim pomáhat v překonávání
překážek při snaze integrovat se do většinové
společnosti. Dopady komunistické
politiky na jednotlivé rodiny a lidi byly
však často tragické. Nechci proto vůbec
tvrdit, že ten přístup byl správný.

Výmluvným příkladem je experiment
romské školy a internátu v Květušíně,
kde byla většina romských dětí násilně
odtržena od rodičů a vychovávána bez
ohledu na jejich tradice, rodinné vazby,
životní styl. Jak na to ty děti vzpomínají?

Přicházely tam z naprosté bídy a z úplně
nevzdělaného prostředí. V internátu je
čistě oblékli, bylo tam teplo, dobře se najedly
a také se jim dostávalo vzdělání –
zřejmě i docela laskavou formou. Pracovali
tam lidé, kteří byli zapálení pro věc.
Na druhou stranu tam ale byla část dětí
odvedena násilím – dokonce i za použití
fyzického násilí. A pokud byli rodiče gramotní,
vedení internátu přerušovalo jejich
korespondenci s dětmi. Takže ti, kdo
školu absolvovali, na to většinou vzpomínají
se smíšenými pocity. Sice se jim dostalo
příležitostí, o nichž by jinak asi a nesnili,
mnozí skutečně vystudovali střední
školy. Ale za jakou cenu... Květušín
je zkrátka doklad o upřímné snaze a zároveň
varovný příklad, že takto násilně
a přezíravě se to dělat nedá.

Proč komunisté ve svém přístupu k Romům
otočili?

Zhruba od roku padesát šest až sedm se
jejich přístup změnil ve více administrativně-
byrokratický a vyvrcholil zákonem
o trvalém usazení kočujících osob.
Zajímavé je, že tento zákon byl důsledkem
reakcí společnosti, které byly velmi
podobné těm dnešním. Zezdola šel tlak
na politiky, aby byli vůči Romům represivnější,
obce se snažily zbavit se za každou
cenu svých romských občanů, poslat
je pryč a je úplně jedno kam a jak. V bezprostředně
poválečné době, kdy byla
česká politika ještě daleko nacionálnější
a rasističtější – tedy 1945–1948 – se dokonce
uvažovalo o pracovních táborech
pro Romy, navrhovalo je například ministerstvo
sociálních věcí.

Co české společnosti nejvíc vadilo?
Lidé požadovali, že Romy je třeba držet
zkrátka, nedávat jim svobodu, ale přikázat
jim, kde mají a nemají žít, vyčlenit
je, nebo naopak rozptýlit. Do kanceláří
vyšších stranických orgánů nebo
ministerstva vnitra putovaly zespodu,
od místních lidí, policie, národních výborů
nebo lokálních stranických funkcionářů,
stovky takových „přímluv“. Napětí,
o kterém mluvím, tedy bylo opačné, než
by člověk v období padesátých let – v éře
stalinismu či budovatelském období socialistické
diktatury – čekal. A stát tyto
hlasy lidu nakonec vyslyšel.

V čem tedy většinová společnost dělá
ve vztahu k Romům největší chybu?

Je tu jakási zarytá představa, že všichni
mají mít stejný postoj k práci, rodinnému
životu nebo volnému času. A že kdo
ho nemá, měl by se přeučit. Stát vždy
očekává, že výměnou za materiální
podporu se všichni, kdo nepasují
do šablony, přizpůsobí. Ale tak to
nefunguje a fungovat nikdy nebude.

Celý rozhovor najdete v Respektu z 30.7.2012

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy