Chceme-li žít v moderní evropské demokracii a v právním státě, volme prezidenta, který reprezentuje s tímto politickým systémem slučitelné hodnoty. Pokud nás minulost toho či onoho kandidáta přesvědčila, že je to spíš mocenský hráč než autorita prosazující pro společnost prospěšný program, je absurdní pro něj hlasovat. Jestliže nemá rozhodovat hloubka hlasu (které se u nás z nějakého důvodu říká charisma) a rétorické schopnosti, podle čeho se tedy rozhodovat? Nabízím alespoň dvě kritéria.

I. Ztělesňuje kandidát program nebo jen touhu po moci?
Kandidáti, kteří reprezentují nějaký relativně srozumitelný a s liberální evropskou demokracií slučitelný program (bez ohledu na to, zda s nimi souhlasím či nikoli) jsou podle mě Jiří Dienstbier (sociálnědemokratický, emancipativní, proevropský) , Zuzana Roithová (konzervativně-sociální, proevropský), Karel Schwarzenberg (konzervativně-neoliberální, ale proevropský), a Přemysl Sobotka (neoliberální, nacionální). U ostatních je to buď program zcela mimo rámec demokratického uspořádání, jak mu rozumím (Jana Bobošíková) nebo nečitelný (Jan Fischer), populistický a nevypočitatelný (Miloš Zeman, ale i Vladimír Franz) nebo sympatický, lidský, ale vlastně mlhavý (Táňa Fischerová)

II. Podstatné otázky
Máme-li čtyři jakž takž „programové“ kandidáty, jak potom volit mezi nimi? U prezidenta (a konec konců u každého vrcholného politika nebo politického uskupení) je alespoň v českém kontextu podstatných pět následujících oblastí
1.zahraničněpolitická orientace (Vedle základní otázky, zda ČR má spíše patřit k Západu či Východu, se jedná o vztah k evropské integraci)
2.sociální oblast (Tedy otázka, zda kandidát usiluje spíše o prohlubování nebo naopak o zmenšování propasti mezi bohatými a chudými)
3.vztah k ekologii (Je ochrana životního prostředí pro kandidáta vůbec téma? A pokud ano, chápe ji jako nadstavbu nebo jako jednu ze základních věcí, které rozhodují o naši budoucnosti?)
4.vztah k občanské společnosti (Chápe ji jako partnera nebo jako soupeře či dokonce nepřítele?)
5.vztah ke korupci (Máme s daným politikem zkušenost, že není ovládán mafiánským byznysem a ani nad korupcí a mafiánskými vazbami nepřivírá oči?)

Osobně preferuji aktivně proevropský postoj, zdůrazňující sociální soudržnost společnosti (tedy odpovědnost úspěšnějších za méně úspěšné), kandidáty považující ekologii za klíčovou hodnotu a občanskou společnost za partnera. Preferuji takového kandidáta, s nímž máme zkušenost, že se odmítl stát součástí mocenského uskupení režírovaného zkorumpovanými bratrstvy. Z hlediska zmíněných pěti bodů proto moje preference reprezentuje celkem jednoznačně Jiří Dientsbier. Na pomyslném druhém místě by byla Zuzana Roithová, s Karlem Schwarzenbergem mám problém, co se týče bodu 2 (jako maskot TOP09 umožnil asociální politiku současné vlády) a 5 (přivírání ba zavírání očí nad korupcí ve velkém), i tak je to ale pořád relativně srozumitelný kandidát, z jehož prezidentství bych neměl strach.

Pokud se do druhého kola probojuje Miloš Zeman, doporučil bych každému volit každopádně jeho soupeře (snad až na Janu Bobošíkovou, jejíž úspěch ale nepředpokládám). I muž bez vlastností Jan Fischer zavázaný nejrůznějším velkopodnikatelům, je totiž lepší volbou než parťák Šloufa a komunistického armádního velitele Zbytka, lidí navázaných na ruské tajné služby. Mocenský hráč Miloš Zeman jako ztělesnění nejtemnějšího politického podsvětí, korupce, arogance a pohrdání demokratickou diskuzí, by byl pokračováním rozkladného prezidentování Václava Klause a v důsledku tak dalším prohloubením krize českého politického systému.