Odpověď na anketní otázku týdeníku Respekt "Co Vy jako jednotlivec můžete udělat pro Česko v nadcházejícím roce?"


Neuzavírat se do vlastní ulity. Porovnávám-li českou společnost s těmi, které znám na západ od našich hranic, chybí mi tu hlavně vůle k dialogu a umění ho vést. Mezi jednotlivými profesními skupinami, mezi zastánci různých světonázorů, mezi intelektuály z české kotliny a z velkého světa kolem. Nechci proto nadávat druhým do komunistů, antikomunistů, buranů nebo pražské kavárny, ale spíš bych k sobě lidi z různých prostředí a různého smýšlení rád přiváděl. K náročnému, kritickému a často únavnému rozhovoru o budoucnosti.

Energii věnovanou veřejné sféře doufám nekradu svým studentům nebo o ni neochuzuji vědecké texty. Myslím, že je to právě naopak. Že teprve snaha propojovat různé sféry a zprostředkovávat poznání zabraňuje tomu, aby se akademický svět uzavíral sám do sebe a v posledu se tak míjel s tím, co je podstatné.

Taky bych si rád našel dost času na výchovu našich tří synů. I proto, aby se moje žena mohla tak jako dosud podílet na zkvalitňování života v Praze. Veřejné sféře u nás stále hodně dominují muži a tohle je to nejmenší, co můžu udělat, aby se to měnilo.

Publikováno v Respektu 2/2014