V mém rodném městě aktuálně doznívá tradiční veletrh Země živitelka. Název akce s více než čtyřicetiletou historií ve mně zanechává hořkou pachuť. Země v Česku je v důsledku naším státem posvěcených praktik zdejšího průmyslového zemědělství víc mrtvá než živá. Živitelka na pokraji smrti. Pokud se v přístupu k půdě a krajině rychle něco nezmění, víc nás brzy vyhladoví než uživí.
Letošní lesní požáry vyvolávají skutečně alarmující znepokojení nad dalším vývojem úbytku světové biodiverzity, změny klimatu a celkovým osudem lidské civilizace. Hoří Arktida, hoří Sibiř, a nyní i Amazonie. Dým valící se z hořících stromů do atmosféry z lesa namísto pohlcovače emisí oxidu uhličitého dělá jeho zdroj. Požáry v amazonském deštném pralese, které navíc doprovází rapidní odlesňování posvěcené prezidentem Bolsonarem, jsou přitom úplně nejvíc alarmující. Svět je znepokojen ztrátou plic planety, které mají zásadní úlohu i v ochlazování naší Země. Dá se s tím něco dělat?
Za poslední rok došlo v mediálním prostoru a ve veřejné diskusi k obrovskému posunu co se týče informování o změně klimatu. Vzrůstajícímu počtu lidí konečně dochází, že bez rychlé akce má lidstvo na kahánku. Jak však vzrůstá mediální zájem o téma, zvyšuje se i počet podivných popíračů, kteří se zoufale snaží zachránit rozpadající se starý svět. Dost takových je i tady mezi bloggery Aktuálně.cz. Všem bych jim vřele doporučila přečtení jednoho skvělého článku.
Byla jsem dítě komunismu a s nadšením jsem vítala jeho konec. Tržní kapitalismus do mého života vnesl růžové žvýkačky, tyčinky Mars a první cestu k moři. Celé své dospívání jsem pak slýchala mantru o tom, že žiju v té nejlepší možné době. Bohužel mi nikdo neřekl, že celá společnost si ve svém obžerství a expanzi blahobytu libuje na úkor budoucnosti našich budoucích dětí a dost možná i na úkor budoucnosti nás samotných.