Je opravdu zajímavé, kolik toho o změně klimatu a dalších ekologických problémech v Česku nevíme. Lidé u nás často věří, že problém lze vyřešit lepší recyklací, zatímco klimatičtí aktivisté volají především po opuštění fosilního průmyslu, zejména pak ukončení těžby a spalování uhlí. Potravinové hnutí je v Česku poměrně malé a málo slyšitelné. Soustředí se hlavně na budování alternativních potravinových systémů a málo se nahlas pouští do kritiky dominantních a státem podporovaných aktérů na trhu. Výsledkem je to, že nám vadí Babiš a jeho řepka, něco málo tušíme o uhlíkové stopě hovězího burgeru, ale o tom, jaký má korporátní potravinářství a zemědělství podíl na celé krizi planetárních systémů laici obvykle neví skoro nic.
Dneska budu pověrčivá. Na pořekadlo „jak na Nový rok, tak po celý rok“, jsem nikdy moc nedala, ale dnes udělám výjimku. Po extrémně náročném roce, a obzvláště jeho závěru, který navíc v mém případě vyústil v několik viróz, třetí setkání s covidem a celkové vyčerpání organismu, není nic, co bych potřebovala více, než pozitivní vizi, k níž by se dalo upnout. Den jsem zahájila jógou (to dělám denně, ale dnes je to obzvláště důležité), ptáčkům nasypala slunečnici, zahrála si se synem karty, vyrazila na procházku se psem. Odpoledne plánuju malovat. A ještě předtím stihnout tenhle novoroční článek, kterým doufám prolomím již několik měsíců trvající blok v psaní.