Omezením ekonomiky, dopravy a cestování zachráníme desítky, možná stovky tisíc životů. Nikoliv však díky prevenci šíření viru, nýbrž díky značnému poklesu znečištění ovzduší. Podle Světové zdravotnické organizace ve světě kvůli znečištěnému vzduchu ročně zemře sedm milionů lidí. V celé Evropě pak půl milionu. A třeba jen ve Francii to je 48 000. Proč nás tato úmrtí skoro vůbec nevzrušují? Je to snad proto, že jsme původci jejich příčin my sami, a nikoliv neznámý virus?

Nad tímto paradoxem se zamýšlí Jeff McMahon v časopisu Forbes. Koronaviru se totiž překvapivě podařilo to, co nedokázaly miliony lidí požadující důraznější boj proti změně klimatu způsobované spalováním fosilních paliv. Náhle se zavírají celé továrny, omezuje se doprava a je utlumen celkový hospodářský provoz. Nejen že se tak na chvíli (která se ovšem může prodloužit i na několik měsíců) omezí produkce skleníkových plynů, jejichž vypouštěním do atmosféry si zcela vědomě zaděláváme na katastrofální rozklad klimatu a neobyvatelnou planetu pro naše děti, ale s nejvyšší pravděpodobností dojde i k snížení počtu lidí, kteří letos zemřou kvůli vzduchu plném škodlivin.

Je až neuvěřitelné, že navzdory hrůzostrašným statistikám lidstvu vysoký počet lidí umírajících kvůli tomu, co dýcháme, až tak moc nevadí. Přitom jenom v USA je to kolem sta tisíc lidí ročně a v Číně dokonce jeden milion. Ještě zvláštnější je, že jsme ochotni dělat drastická opatření ohrožující celou ekonomiku a chod společnosti kvůli tomu, abychom zachránili lidstvo před pandemií, která ve skutečnosti nemá tak velký potenciál zabíjet jako samotné znečištění vzduchu, a už vůbec ne jako samotná změna klimatu, která bude v případě našeho dalšího přešlapování na místě brzy zabíjet lidstvo v řádu desítek až stovek milionů, a v konečném důsledku i miliard. Nemám přitom na mysli jen oběti extrémního počasí, jako jsou vlny veder, bouře, povodně, či požáry, ale také oběti hladomoru, válek o zdroje, občanských nepokojů, či neúspěšné migrace ze stále se zvětšující oblasti, která již nebude obyvatelná. Nutno říct, že v rozvráceném klimatu budou i pandemie nabírat na četnosti a intenzitě, podobně jako se budou šířit škůdci ničící úrodu.

Rozhodně netvrdím, že jsou současná opatření proti šíření pandemie zbytečná. Naopak. Jsem ráda, že se lidé dokáží takto zmobilizovat i kvůli zdánlivě neviditelné hrozbě, jako je virus mikroskopické velikosti. Dokazujeme tím, že dokážeme zapojit svou imaginaci a preventivně bojovat i proti něčemu, co ve skutečnosti nevidíme, respektive to známe jen z médií a fotek. Myslím si ale, že podobně drastická opatření by zasluhoval i boj proti znečištění ovzduší a změně klimatu. Bylo by krásné vodit děti do školky ulicí, která není plná exhalací z výfukových plynů, které kdyby nebyly průsvitné, ale třeba žluté či fialové, auta se spalovacími motory bychom ve městech už dávno netolerovali. Bylo by krásné vědět, že svět dělá něco proto, aby se dnešní děti dožily vysokého věku a my všichni se nemuseli obávat, že dnešní mladá generace začne ve středním věku masově umírat na důsledky, které jsem popsala výše.

Až pomine hrozba pandemie, lidstvo by mělo rovnou navázat na učiněná opatření a místo návratu do původního toxického modu operandi začít s novým čistým listem. S vědomím toho, že naší největší hrozbou jsme především my sami sobě, a neudržitelný způsob kterým žijeme a fungujeme.