Vždycky jsem tvrdila, že skutečná tvář neoliberálního a korporacemi uchváceného státu vyjde na povrch v okamžiku krize. V době koronavirové pandemie se to ukazuje v plné „kráse“. Politici vstupující do vlády jen za účelem vlastního zisku a vytváření výhodných podmínek pro nejbohatší procento těžko mohou zvládat plnění skutečného účelu vládnutí – služby veřejnosti.

V Česku jsme po roce 1989 celkem ochotně skočili na terapii šokem, jako vosa na lep. Lidi stát a jeho centralizovanou moc nenáviděli a uvěřili, že je stát potřeba demontovat a vše svěřit do soukromých rukou. Jenže pak ty samé soukromé ruce ovládly náš stát a začaly si jej upravovat po svém. Nakonec nám došla trpělivost se zkorumpovanými politiky a zvolili si do vlády člověka, který nikoho korumpovat nemusel, protože ze státu udělal svou firmu, respektive svou firmu udělal státem.

Podobný proces se v různých obměnách děje i ve „starých demokraciích“, kde ovšem lidé demontáž státu sledují s o něco větší skepsí, neboť tamní stát nebyl zdiskreditován čtyřiceti lety autoritářské totality. I proto se systémová kritika neoliberálního a uchváceného státu zrodila právě tam, zatímco u nás pořád ještě míváme pocit, že za většinu našich potíží můžou „dětské nemoci“ nezralé demokracie, a tak se více než na systémovou kritiku soustředíme na přehmaty konkrétních politiků.

George Monbiot ve svém nedávném článku ukazuje, že politika prolezlá vlivem korporací není stavěná na zvládání pandemií ani jiných velkých veřejných krizí. Hovoří primárně o anglosaské politice, reprezentované zeměmi jako je Velká Británie, USA a Austrálie, kde proces neoliberalizace dosáhl pomyslného vrcholu. Je dobře známo, že třeba v USA lidé nemají univerzální zdravotní péči. Časopis Time nyní zveřejnil příběh Američanky, které nemocnice za léčbu koronavirové infekce naúčtovala 34.927,43 dolarů (téměř 900 tisíc Kč), které by měla zaplatit z vlastní kapsy, neboť právě nastupuje do nové práce a momentálně není pojištěna (v USA zdravotní pojištění obvykle bývá jako jeden ze zaměstnaneckých benefitů). Také ve Velké Británii již několik desítek let dochází k masivní privatizaci veřejných služeb, včetně zdravotnictví. Nyní jak Británie tak USA selhávají ve vytváření účinných opatření, která by pomohla šíření koronavirové infekce efektivně zastavit či zmírnit. Systém založený na privatizaci státu a demontáži veřejné správy jednoduše není stavěný na to, aby čelil kolektivním výzvám. Pokus řešit koronavirovou epidemii ve stylu „silnější vyhrává“ v kontextu civilizace vybudované na ochraně základních lidských práv pouze odhaluje nelegitimitu celého neoliberálního systému.

Mohli bychom si myslet, že v Česku jsme na tom mnohem lépe, protože naše vláda jedná s mnohem větší razancí a drastická opatření začala uplatňovat poměrně brzy. Jenže opatření jaksi nejsou konzistentní, neboť k omezení volného pohybu a veřejného života dochází za současného alarmujícího nedostatku ochranných pomůcek, zejména roušek, a to jak pro zdravotníky, tak pro populaci. V Česku na rozdíl od USA či Velké Británie pořád ještě docela dobře funguje veřejné zdravotnictví. O to víc vychází najevo do nebe volající neschopnost lídra, který do politiky nešel kvůli ochraně veřejných zájmů, ale kvůli zájmům Agrofertu, potažmo zájmům čínského byznysu jehož prostředníky jsou jeho političtí spojenci. Na jednu stranu se nyní projevuje, jak se politici snaží využít potenciál krize k upevnění svých mocenských a obchodních zájmů. I proto se k nám např. roušky vozí z Číny, i proto chce být stát jejich hlavním centrálním distributorem, i proto vidíme v televizi hlavně záběry Babiše, například jak vítá na letišti čínské letadlo s rouškami. I proto se Babiš pokusil v pondělí 16.3. zařadit na program Poslanecké sněmovny projednání zákona, díky kterému by se vymanil ze střetu zájmů kvůli Agrofertu. Jak ve svém komentáři poznamenává Johana Hovorková, Babiš se na krizi snaží profitovat i prostřednictvím svých květinářství, která nebyla nucena zavřít, nebo své laboratoře, která si za testování koronaviru účtuje nehorázné peníze, zatímco jiné laboratoře trestal za to, že ty stejné testy dělají mnohem levněji. Šití roušek se mezitím lidé ujali sami.

Česká společnost se tak opět dělí na dva tábory. Důvěřivější část veřejnosti a zejména ti, kteří volají po vládě pevné ruky, věří PR obrazu Babiše jako zachránce, který pro ně všechno prostě zařídí. Ti více kriticky uvažující vědí, že to, co Babiš v čase krize předvádí je jen PR show pro voliče, kterou se snaží zakrýt svou neschopnost, nepřipravenost na takový náklad zodpovědnosti, a především fakt, že do vlády rozhodně nešel s cílem sloužit veřejnosti, nýbrž především sám sobě.

Z celého prozření vůči neschopnosti soudobých politiků – ať už těch, kteří stát řídí jako firmu, nebo těch, kteří stát řídí v zájmu firem na ně napojených –jasně vyplývá jeden společný rys, o kterém píše právě George Monbiot. A tím je tendence vlád uchvácených soukromými zájmy podceňovat budoucí rizika, a neschopnost i neochota dělat dlouhodobé plány. V případě koronaviru se přitom bavíme jen o dělání plánů v rozmezí jednoho až dvou měsíců. Už v lednu muselo být jasné, že bez zastavení dopravy mezi Asií a zbytkem světa se epidemie brzo rozšíří i k nám. A co pak teprve plány v rámci několika let až desetiletí?

Vůbec si neumím představit, jak vlády postavené převážně na ochraně soukromého zisku jednou ochrání veřejnost před ještě většími krizemi, které nás nepochybně čekají. Na světě už je nás skoro 8 miliard a teplota planety závratně roste každým rokem, stejně jako stoupají hladiny oceánů, plochy mrtvých lesů, počty vymřelých druhů, nebo frekvence požárů, povodní a hurikánů. Vědci nám jasně říkají, že při současném vypouštění emisí oxidu uhličitého pálením fosilních paliv nás nejdéle do poloviny století čeká totální rozvrat klimatu. Až k tomu dojde, budeme žít ve velmi nebezpečných podmínkách a nebudeme schopni zabezpečit dostatek potravin pro všechny. Lidé budou masivně migrovat. Epidemie a škůdci se budou čím dál tím víc snadno šířit. Sama jsem na to upozorňovala ve videu na DVTV už na podzim 2018, těsně po zveřejnění zprávy IPCC o oteplení Země o 1,5 °C. A vida, co všechno se už od té doby naplnilo. Epidemie je tady. Není důvod si myslet, že to ostatní se nám vyhne. Vědci mluví jasně.

Jenomže soudobé vlády tomu nechtějí věnovat pozornost. Dlouhodobě dělají to samé co v lednu, když nechtěly věřit, že se koronavirová epidemie z Číny rozšíří i k nám. Co hůř, premiér Babiš s ministrem průmyslu a obchodu Havlíčkem už teď chtějí současné krize zneužít k bagatelizaci krize jiné, na kterou nás vědci upozorňují už mnoho let a čím dál tím hlasitěji. Na místo toho nyní tvrdí, že na klima se teď musíme vykašlat, protože řešíme koronavirus. Přitom právě teď je skvělá příležitost zastavenou ekonomiku při jejím nastartování nasměrovat tím správným směrem. Nač se znovu vracet k modu operandi, o kterém víme, že z dlouhodobého hlediska směřuje ke katastrofě? To je jako kdyby se člověk s cirhózou jater chtěl po operaci opět vrátit k pití. Dokud však nezměníme současný způsob vládnutí, na kolektivní blaho v nadcházejících desetiletích můžeme s takovým přístupem našich vládních představitelů zapomenout.