Podle paleontologa Henryho Gee je lidstvo pravděpodobně již nyní vymírajícím druhem. Můžeme si za to tím, že jsme se přemnožili, a především intenzivním využíváním planetárních zdrojů a znečišťováním životního prostředí. Gee také hovoří o roli ženské emancipace, která k vymírání přispívá. Zatímco Gee však kolaps lidské populace vidí jako tak jako tak nevyhnutelný, Michal Mocek z deníku Právo, jehož článek převzaly Novinky.cz, neopatrným parafrázováním implikuje, že emancipace žen je „brzdou“ a „udržení lidské populace může ohrozit“.

Ve svém názorovém článku vydaném na Scientific American Gee nijak nenaznačuje, že by lidstvo ještě bylo možné zachránit. Známky blížícího se kolapsu jsou velmi zjevné již nyní všem těm, "kteří jsou ochotni je vidět". Druhy vždy vymíraly ve chvíli, kdy přišly o svůj habitat, a lidstvo už jednoduše obsadilo celou planetu, přičemž představuje dominantního konzumenta biomasy, která se na naší planetě díky fotosyntéze vytvoří. Hovoří o tzv. extinkčním dluhu, tedy dluhu vymření, kdy pád a postupný kolaps nastává s určitým zpožděném až poté, kdy k ztrátě habitatu a zdrojů dojde.

Dalším faktorem je také snižující se plodnost, ke které přispívá nejen to, že lidé stále častěji děti buď vůbec mít nechtějí, nebo je mají v pozdějším věku. Může za to také znečištění životního prostředí, způsobující nižší kvalitu spermií, a dost možná i hustota osídlení. Lidé zkrátka nemají takovou chuť mít více dětí, pokud žijí na velmi přelidněných místech a jsou tak vystaveni neustálému stresu. Nechuť mít děti tak nemusí být jen racionální rozhodnutí, ale spíše jistý biologický pud. Koneckonců, už etolog John B. Calhoun díky svým experimentům s krysími městy popsal tzv. behaviorální propad (behavioural sink), kdy se krysy v určitém stupni přemnožení v ideálních podmínkách „krysího města“ přestaly chtít množit (pozn. aut.).

O ženské emancipaci však Gee hovoří pouze jako o jednom z faktorů, který ke snižující se populaci přispívá. Zároveň neopomíjí uvést, že emancipaci považuje rozhodně za správný krok, který měl přijít mnohem dřív než teprve před sto lety, přičemž vyjmenovává všechny její pozitiva pro lidstvo. To, že ženy díky lepší zdravotní péči a reprodukčním právům nemusí mít tolik dětí, podle Geeho nejen zlepšilo vzdělanost a ekonomický potenciál lidstva, ale také délku dožití.

Oproti tomu pan Mocek z Práva sice napsal, že ženská emancipace se obecně vnímá jako vítaná, ale zároveň Geeho text parafrázuje způsobem, který ženskou emancipaci interpretuje jako ohrožení a brzdu. Z tématu navíc udělal jakýsi „boxík“ s bodovými tezemi na konci článku. Možná aby právě tento faktor, který pan Mocek desinterpretoval, vyniknul? Těžko říct, čeho je podle pana Mocka ženská emancipace brzdou. Gee nic o brzdění ve svém článku nepíše a rozhodně nevyzývá už tak přemnožené lidstvo na planetě s vyčerpanými zdroji k většímu množení. Zároveň Gee nepíše o žádné hrozbě související s ženskou emancipací. Ta je jednoduše jen jedním z faktorům celého komplexního trendu. Pan Mocek o ní ale píše jako o něčem, co může ohrozit udržení lidské populace. Gee se nám přitom nesnaží nalhat, že lidskou populaci vůbec udržet lze a že jako druh přežijeme. Mockův "překlad" tak získává hodnotové zabarvení pohledem autora a výrazně celou záležitost politizuje po liniích gendrové rovnosti.

V originálním názorovém článku Henry Gee naopak poukazuje na spoustu jiných faktorů, které jsou s přežitím lidstva v rozporu, a které Michal Mocek ve svém článku opomíjí, nebo zjednodušeným parafrázováním zastírá pravou podstatu toho, co Gee říká. Tím je např. neustálá honba politiků za ekonomickým růstem, který podle Geeho jednoduše není na planetě s omezenými zdroji udržitelný. Michal Mocek drží krok s kulturou českého mediálního prostoru, ve kterém se o rozporech ekonomického růstu ostentativně mlčí. Mocek místo toho píše jen o roli „ekonomiky“ a hned na to navazuje konstatováním problematické spotřeby organické hmoty. Gee přitom v souvislosti s ekonomickým růstem hovoří o přírodních zdrojích obecně, nejen o těch organických a obnovitelných.

Článek vydaný Právem a přetištěný Novinkami tak ve finále má poměrně nebezpečnou informační hodnotu. Na jednu stranu zastírá, že si lidé svůj vlastní kolaps s nejvyšší pravděpodobností způsobili svou expanzí a tlakem na neustálý růst, na druhou stranu zde nebezpečným způsobem stahuje pozornost na ženskou emancipaci jejím rámováním jako „hrozby.“ Jak však mohou ženská práva ohrožovat něco, co už je beztak významným způsobem ohroženo ekonomickým růstem a vykořisťováním planety (za kterým, btw, stojí především muži), je mi záhadou. Vždyť i OSN v rámci svých udržitelných cílů vnímá ženskou emancipaci jako cestu ven z chudoby a z dalšího neudržitelného přemnožování lidstva.

V kontextu odehrávajících se kulturních válek, kdy se společnost zejména ve východní Evropě znovu začíná seriózně bavit o oklešťování ženských reprodukční práv a zákazu interrupcí, by měl pan Mocek svá slova vážit opatrněji. Možná mu šlo pouze o košatější vyjadřování a nechtěl se v textu opakovat používáním stejných výrazů, ve finále ale možná vytvořil načasovanou bombu, které se snadno chopí nějaký despotický autoritář se záluskem na návrat ženské subordinace. Lidskému kolapsu se tak ovšem nevyhneme, spíše jej ještě víc urychlíme. Představa žen povinně rodících další hladové krky na planetě s tenčícími se zdroji moc velké naděje pro lidstvo nenasvědčuje. Daleko víc bychom se měli bavit nejen o vymírání lidstva, které už podle Geeho nejspíš nastalo a je nutné si to přiznat, ale také o tom, jak nevyhnutelný kolaps lidstva oddálit nikoliv oklešťováním lidských práv, nýbrž oklešťováním kořistnické expanzivní ekonomiky a činnosti těch, kteří z udržování tohoto systému neúměrně profitují a bohatnou do závratných výšin.