Jsou tomu tři roky, co českými médii prolítly alarmující zprávy o ubývající biodiverzitě. Lidstvo za posledních 50 let vyhubilo 60 % veškeré fauny na světě. Jsme na pokraji šestého velkého vymírání. K vymírání paradoxně přispívají i ti, kteří si myslí, že přírodu milují. Třeba skialpinisté a jiní horalé, kteří kvůli autentickým zážitkům cestují do divočiny, ve které ve skutečnosti nemají co dělat, protože tam ruší vzácné živočichy a tím je zabíjí.

Příkladem kriticky ohroženého druhu je tetřívek. Přestože jsou chráněni a k jejich ochraně (jakkoliv chabé) slouží právě výše zmíněné klidové zóny v národních parcích (jejichž plochy by rozhodně měly být mnohem větší než ty stávající) jejich počty bohužel v Česku neustále klesají. Zatímco lidí je u nás 10 milionů, tetřívků jen pár desítek. Za posledních 40 let jejich stavy klesly o 80 %! Jak je možné, že jejich populace neustále klesá?

Češi si často pochvalují, jak se stav životního prostředí u nás zlepšil oproti dobám za komunismu. Realita je však trochu odlišná a nedá se posuzovat jen podle toho, kolik na kopcích vidíme stromů zničených kyselými dešti. Třeba takových tetřívků u nás za bývalého režimu bylo mnohem víc než dnes. Ne že by za to mohl bývalý režim, ale na vině je z velké části i rostoucí expanze nedbalých turistů do horských oblastí. V létě se jich tam díky elektrickým kolům pohybuje mnohonásobně víc než kdy předtím, a dostanou se tam i fyzicky málo zdatní jedinci, kterým hory dříve byly zapovězeny. V zimě si pro změnu čím dál tím víc lidí nachází zálibu v běžkách a v ski alpinismu.



Proč ne, i já ráda chodím na běžky. Při pohybu v přírodě je ale nutné respektovat některé základní zásady. A tou nejdůležitější je – nepohybovat se mimo vyznačené trasy a už vůbec nelézt do klidových zón národních parků. Můžeme si myslet, že jsme hrdinové, když se dokážeme dostat za pomocí vlastních sil a dvou prkýnek na nohou do velmi odlehlých koutů našich hor. Jenže pro tamní faunu to obzvláště v zimě může mít fatální následky. O tom ostatně dobře svědčí nedávný facebookový status profesora Jakuba Hrušky:

„Skialpinisté brutálně napadli strážce NP Šumava na Jezerní hoře. Je to klidové území kam se nesmí chodit. Nesmí se tam chodit ne pro nějaký ochranářský kapric, jak si bohužel spousta lidí myslí (určitě i ti debilové co napadli strážce). Jenže ten zákaz má velký smysl. V klidových územích, které jsou ve skutečnosti strašně malinké, zimují vzácné, skoro vyhynulé druhy chráněných živočichů. Zejména tetřevů či tetřívků (bacha, tetřívek NENÍ malej tetřev). Ti jsou zejména v zimě velmi ohroženi neustálým vyrušováním. V zimě mají omezené zdroje potravy, a jsou od přírody naprogramovaní na témeř nehnutý odpočinek, aby nespalovali moc energie. Tetřívci si dělají ve sněhu takové nory, kde je sníh tepelně izoluje. Pokud je něco/někdo opakovaně vyruší, rychle ztrácejí energetické zásoby a mohou prostě chcípnout vyčerpáním. A fakt vadí, že tam někdo projde/projede několikrát za týden. Pro většinu lidí je to nepochopitelné, ale je to tak.
Vlezeme všude. Nechápeme to a nerozumíme tomu. Proč jim to sakra vadí, že si tam projedu na lyžích? No právě proto!
Tak prosím respektujte klidové zóny v národních parcích a přírodních rezervacích. Jsou nejen na Šumavě, ale třeba i v Krkonoších.
Konec přednášky!“

Tato zpráva mě velmi rozlítila. Kdy si Češi konečně začnou přírody vážit a chovat se k ní s respektem? Kdy se konečně součástí školního kurikula stane skutečně důkladné vzdělávání o ekosystémech a jejich ochraně? Kdy konečně pochopíme, že ekosystémové služby jsou naprosto zásadní pro kvalitu lidského života a přežití lidstva vůbec? A že tyto ekosystémové služby jsou plně a zcela odvislé od biodiverzity, bez které zkolabují jako domeček z karet?

V daný moment nemohu udělat víc, než alespoň touto cestou povědomí o hibernačním chování tetřívků a významu klidových zón v národních parcích rozšířit. A připojit žádost – nechoďte v národních parcích mimo vyznačené cesty. Upozorněte na to prosím i své dobrodružné přátele skialpinisty.