Z Petra Fialy se v jakémsi poryvu touhy shodit tvář asociála stal další populista, který k řešení sociálních otázek neumí přistoupit jinak než nesystémovým lepením záplat na nefunkčním sociálním systému. Ty navíc lepí i tam, kde nejsou potřeba. Snaží se snad plošným příspěvkem 5000 Kč na dítě pro rodiny s příjmem do 83 tisíc čistého měsíčně získat srdce střední třídy, nebo se jen zdráhá adresnější pomocí skutečně potřebným rodinám veřejně přiznat, kolik rodin a dětí v této zemí ve skutečnosti žije pod hranicí chudoby?

Ne že by si snad české rodiny s dětmi, ovšem nejen ony, nezasloužily mnohem víc peněz, než kolik reálně mají. Česko je z hlediska kupní síly a ceny práce pořád spíš na chvostu statistik v Evropské unii. To je dáno jednak naší semi-periferní pozicí v globálním ekonomickém řádu, kdy se české elity snaží Česko udržovat v pozici země neschopné produkovat vyšší přidanou hodnotu, jejíž ekonomický potenciál stojí hlavně na levné pracovní síle, případně na prodeji špinavě vyrobené elektřiny, či nezpracovaných zemědělských komodit z našich agrárních velkostatků, a v neposlední řadě také na rozprodávání všeho, co nám tu ještě z dob bývalého režimu zbylo, do zahraničních rukou. Je to dané také tím, že zde máme svou vlastní třídu oligarchů, kteří nemalé prostředky vyprodukované v této zemi odsávají do svých kapes a daňových rájů. Že tu vládne velká obliba pravice a naopak stále straší bubák komunismu, kvůli nimž zde dlouhodobě nejsme schopní zavést progresivní zdanění bohatých, tučnější daň z nemovitosti (zejména té prázdné), nebo třeba schválit funkční zákon o sociálním bydlení, či zregulovat prodej nemovitostí a pozemků na našem území zahraničním společnostem. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.

Slovy Vladimíra Špidly, „zdroje jsou“. Potíž je v tom, jakým způsobem jsou ve společnosti redistribuovány. Politicko-ekonomický systém, ve kterém žijeme, je nastaven tak, aby umožňoval těm nejbohatším čím dál tím víc bohatnout a akumulovat neustále se zvyšující procento světového bohatství. Právě takový svět hájí také ODS. Tváří se sice, že kope hlavně za střední třídu. Za tu ale kope hlavně proto, že to jsou právě středně příjmové skupiny, kdo stávající režim svou prací a svými voličskými hlasy udržuje v chodu. A možná právě proto i těmto středním třídám přistane na účtu jednorázový dárek v podobě 5000 Kč na dítě. Fiala si tím možná chce pojistit jejich hlas do dalších voleb. Pokud jsou tito lidé alespoň trochu schopní kriticky uvažovat, a nejsou tak zcela zahledění jen do sebe (což je tedy dnes bohužel většina), měli by tento krok vlády chápat jako nesystémový a populistický.

U rodiny, která má příjem do 83 tisíc čistého, se totiž takové peníze možná použijí na nákup nového mobilu, nebo lyžařské bundy. V domácnosti s příjmem pod 20 tisíc čistého (ano, i takové existují a je jich překvapivě hodně), se díky těmto penězům možná rodina na konci měsíce nebude muset uchylovat k půjčkám na jídlo u lichváře, možná jí nevykopnou z nájmu, a možná za ně koupí nějaké nutné vybavení do bytu či pro děti, na které se předtím dlouhodobě nedostávaly peníze. Která rodina z těchto odlišných stran příjmového spektra, jež bude mít na odměnu nárok, ty peníze potřebuje víc? Posuďte sami. Jisté je, že podobné jednorázové přídavky, za který by se byl Fiala svému populistickému předchůdci Babišovi s chutí vysmál, jsou jen ubohou záplatou na potápějící se lodi českého sociálního systému a dlouhodobě nic neřeší. Slova „nenecháme nikoho padnout“ jsou tak naprosto planá a svědčí spíše o tom, že Fiala možná ani neví, jak taková chudá rodina ve skutečnosti vypadá, nebo kolik rodin v této zemi už reálně dávno padlo.