Vláda ČR se rozhodla snížit daň na pohonné hmoty. V USA burcují pro nový rozmach krachujícího fosilního byznysu a fosilní infrastruktury a pro zvýšení těžby severoamerických zásob ropy a plynu. To vše prý pro stabilizaci trhu a uspokojení poptávky po aktuálně „předražených“ pohonných hmotách. Mezitím OSN varuje, nyní už opravdu zoufalým tónem, že lidstvu zbývá posledních 30 měsíců do okamžiku, kdy emise oxidu uhličitého vypouštěné do atmosféry musí začít klesat. Pokud se tak nestane, větší část planety bude na konci tohoto století neobyvatelná.

A nejspíš není potřeba dodávat, že na té části planety, která jakžtakž ještě obyvatelná bude, se lidstvo beztak pobije v boji o poslední zdroje.

Je doufám dostatečně zřejmé, že ani v nejmenším nemám v úmyslu zpochybňovat současné sankce proti Rusku, ani rozhodnutí odpojit se od jeho plynu a dalších fosilních paliv odtud dovážených. Naopak. Jakkoliv jde o krok reagující na zoufalou situaci, kterou si nikdo z nás nepřeje, část Evropské unie a uvědomělejší část lidstva v ní vnímá i vítaný impuls k rychlejší dekarbonizaci naší ekonomiky a k reorganizaci našich energetických potřeb. Kde bychom dnes v Česku byli, kdybychom minimálně od podpisu Pařížské dohody soustavně budovali obnovitelné zdroje, decentralizovaná energetická družstva, zateplovali budovy, omezovali plýtvání energiemi a připravovali infrastrukturu na elektrifikaci dopravy? Kde by dnes byla Evropa, kdyby celá ta léta, co zná klimatické scénáře, soustavně budovala propojenou celoevropskou energetickou síť těžící ze všech výhod své rozličné geografie s různými možnostmi vyrábět bezemisní energii?

A kde bychom my všichni dnes byli, kdybychom konečně byli ochotní si přiznat, že za všechno tohle peklo ve skutečnosti může kapitalismus, a že je to právě kapitalismus, a hodnoty kapitalistické společnosti, kterými jsme prožraní jako žíravinou, co nakonec přivede lidstvo k jeho konci?

Ostatně považte současnou rétoriku v USA, o které píše známý novinář Spencer Ackerman, který se odborně zaměřuje především na národní bezpečnost USA. Pozastavuje se nad tím, že tamní energetický sektor obhajuje zvýšení těžby fosilních paliv potřebou „stabilizovat trh a minimalizovat poškození amerických rodin.“ O rodiny zde přitom vůbec nejde. Minimálně ne ty nízkopříjmové, které si za dražší pohonné hmoty připlatit nemůžou. Je dobře známým faktem, že chudí lidé v USA nikoho nezajímají. Mnohem spíš jde o ropou poháněný vysoký životní standard střední a vyšší střední třídy, složené převážně z generace boomerů, a vůbec na první místě jsou pak zisky fosilního průmyslu a na ně napojených politických a ekonomických elit.

O chudé rodiny nejspíš nejde ani vládě Petra Fialy. Místo aby např. snížila DPH u potravin, nebo nabízela adresnou pomoc chudším domácnostem, plošně snižuje daň z nákupu zuhelnatělé pravěké biomasy, jejíž uhlíkovou část pálením pumpujeme do atmosféry a jak mravenečci si den co den zatloukáme další hřebík do vlastní rakve. Jak se tedy zdá, stejně jako v USA je i u nás stabilizace trhu opět důležitější, než stabilizace už tak dost rozbouřeného klimatu.

Jak Ackerman trefně poznamenává, generální tajemník OSN António Guterres si právem stěžuje na „prázdné sliby, které nás staví pevně na cestu ke světu, kde se nedá žít“. Ještě trefněji však dodává, že to, na co OSN zapomíná, je bohužel požadavek na „alternativní geoekonomický model potřebný k vytvoření modelu, ve kterém by se dalo žít.“ Jinými slovy – dokud tu bude kapitalismus, jiný scénář než vymření lidstvo nečeká. Jakékoliv další zamlčování této skutečnosti by mělo být považováno za zločin proti lidskosti.