Nikdy bych si nepomyslela, že kdy budu jako prezidentského kandidáta hájit generála a bývalého funkcionáře NATO. Nyní se však proti němu obrací část těch nejortodoxnějších českých antikomunistů, kterým se ze stejných důvodů nepozdává ani jeho protikandidát. Na rozdíl od nich se však domnívám, že podobně jako slovenský původ Andreje Babiše, ani komunistická minulost Petra Pavla není to, co by je mělo znepokojovat. Mnohem víc by se měli pozastavit nad vlastní zaslepeností dogmatem, kvůli kterému už ani nejsou schopní vidět rozdílnou lidskou zkušenost či rozlišovat mezi skutečnými hrozbami.

Ani já nemám moc chuť jít v druhém kole k volbám. Neměla jsem jí ani v tom prvním. Z prezidentských voleb se stala fraška, kdy se mezi kandidáty pokaždé objeví určité procento psychopatických jedinců, kterým jde především o jejich vlastní ego, moc, vliv, nebo jiné partikulární zájmy, jako je třeba získání doživotní imunity. Svého času jsem dokonce k volbám nechodila a všem, kteří mi za to nadávali, jsem opakovala oblíbené anarchistické motto: „Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zrušili“. Časem mě ale přestalo bavit pasivně přihlížet tomu, jak horší zlo vyhrává nad zlem snesitelnějším. Navíc tak trochu volím za celou naši rodinu. Děti ještě volit nemůžou, a manžel jako cizinec taky ne.

Danuše Nerudová, kterou by byl volil můj manžel, a která nejvíc odpovídala představě prezidentky preferované mými dětmi, které by v této funkci nejraději viděly maminku, však bohužel v prvním kole pohořela. A jelikož prezidentská funkce v rámci mnou preferované decentralizace moci v dohledné době zrušena nebude, zbývá mi už jen skromné přání, aby tuto funkci alespoň zastával někdo jiný než prolhaný oportunistický psychopat, který ve velkém ničí českou krajinu, a který by ve opravdu funkčním právním státě se skutečně nezávislými a jím nevlastněnými médii už dávno seděl za mřížemi.

Českým antikomunistickým dogmatikům bych ráda dala jednu nevyžádanou radu. Zkuste prosím přestat být tak barvoslepí a začněte trochu vnímat i odstíny šedi. Dost by vám to pomohlo i v pochopení české společnosti, která překvapivě není tak homogenní, jak si nejspíš představujete, ani tlustou čárou rozdělná na rudou a modrou.

Děsí-li vás pomyšlení na to, že byl Petr Pavel komunistickým lampasákem víc než představa Babiše na hradě, vzpomeňte si na vaše „oblíbené“ mladé „neomarxisty“ a „bolševíky“, kterým nemůžete přijít na jméno. Podobně jako Pavel celá řada z nás byla v mládí tak blbá a naivní, že jsme dokonce i volili ODS a věřili všemocnému trhu. A vidíte, jak moc jsme se od té doby změnili.

Snad i Petr Pavel má právo na druhou šanci.

A Babiš by pro změnu neměl přijít o šanci být pravomocně odsouzen a být izolován od dalšího rozvracení demokracie s cílem zprivatizovat ČR do rukou Agrofertu.