Když se mluví o Skandinávii jako zářivému příkladu konsensuální demokracie, nebývá při tom věnována moc velká pozornost společenským podmínkám, které ji umožňují. Tomu, kdo vidí rozdíl mezi národními charaktery takových Američanů nebo Čechů na jedné a Skandinávců či Japonců na druhé straně, je jasné, že nejde o univerzální model uspořádání lidských vztahů, ale spíš o lokální "historickou nahodilost". Lidé musí být psychologicky nastaveni zcela odlišným způsobem, aby jednotlivé procesy mohly fungovat a dlouhodobě se i udržet.
Znáte je. Vždy vidí věci z té světlé stránky. Milují slunce, teplo, písek (podle mě by nikdo, snad krom stavařů a předškoláků, neměl milovat písek)... Ale zima je nakonec ještě "skvělejší a perfektnější" než léto, které je ale to úplně, ale opravdu úplně nej! Vše je prostě boží, každý problém příležitostí a i ten bobek na kabátu roztomilou náhodou a dobrou zprávou, že konečně i města ožívají přírodní faunou (proč mě už divoký zajíc v širším centru Prahy začíná pomalu unavovat?).
Při zpětném pohledu tento blog moc nevyšel a autor strkal nos, kde neměl, snad až na opis technik zotročování lidských duší (zbytek odvolán).