Švédský celospolečenský hon na vědecký „disent“
Na švédské reakci na koronavirus nejsou nejzajímavější zdravotnické otázky, ale to, co vypovídá o švédské společnosti a politice obecně. A sebedestruktivitě, do které se dovede masová společnost sama dohnat.
Nejvyšší švédskou hodnotou je konformita. Být stejný jako ostatní je nejvyšší cnost a lišit se od jiných člověka automaticky diskredituje. A i když to tak zvenku nevypadá, uvolněnost, jakou zareagovalo Švédsko na epidemii, je ve skutečnosti přikázána zvrchu. Nejvíc šokující na Švédsku nejsou počty mrtvých na koronavirus, ale způsob, jakým se většina společnosti a v podstatě celá demokraticky zvolená politická sféra napříč celým spektrem odevzdala do rukou jednoho muže, kterého už i jeho zahraniční vědečtí kolegové mají s jeho trváním na teorii stádní imunity tak trochu za blázna.
Kult Tegnella
Hlavní epidemiolog Anders Tegnell má, navzdory všem událostem, trvalou 60-70procentní podporu obyvatelstva a především politiky odevzdanou moc rozhodovat o většině aspektů boje proti epidemii. A i když jeho základní výchozí vědeckou tezi vývoj vyvrátil, lidé si pořád připíjejí na jeho zdraví, což je ve Švédsku jeden z nejsilnějších projevů podpory a úcty. Přičemž největším důvodem, proč nebylo obětí ještě několikanásobně víc, jsou „koronavirová opatření“ zakódována přímo ve švédské kultuře (v anglosaském smyslu slova) – respektování osobního prostoru, menší sdružování, veliké množství 1členných domácností, nekřičení a střídmější mluvení, sociální odtažitost, odstup vůči neznámým lidem, už před koronavirem rozšířený home office a obecně převládající zdvořilost.
A zbylá, mírně skeptická třetina obyvatelstva, která si zachovala pud sebezáchovy, se prostě musí přizpůsobit. Vzít si roušku ve zcela homogenní a konformistické společnosti znamená být neustále očumován, obtěžován a v podstatě ostrakizován a dokonce i samotní lékaři museli, podle klinické epidemiologičky z Karolinska Institute Nele Brusselaerse, bojovat za své právo nosit v průběhu ordinování roušky. A to je především pro sociálně citlivější starší lidi, kteří jsou nejvíc ohroženi, ještě nepříjemnější než pro mladší ročníky, které si přece jen dovolí revoltovat, například obléknutím se do mírně odlišného odstínu šedé, než je ve Švédsku obvyklé, o něco odvážněji.
A jestli se vám zdá, že řízení se vědou je projevem vyspělé společnosti, nutno říct, že i ve vědecké obci bývá ve Švédsku konformita často nadřazena kritickému myšlení. Již v únoru prý švédští virologové kontaktovali Anders Tegnella ohledně projekcí přicházející nákazy a i když s nimi zpočátku komunikoval, po určité době přestal odpovídat. Podle viroložky Leny Einhorn se veřejné zdravotnické orgány a vláda následně zcela odstřihly od kritiků z domácí i zahraniční vědecké obce a od začátku, navzdory hromadícím se důkazům, zlehčovaly riziko.
Vědecký disent
I z toho důvodu pak švédský vědecký „disent“ (jinde ve světě ovšem vědecký „mainstream“) založil v březnu iniciativu Vědecké fórum COVID-19 (Vetenskapsforum COVID-19), sdružující kolem 200 švédských vědců a lékařů z relevantních oborů a i z elitních vědeckých institucí jako Karolinska Institute, Univerzita v Uppsale či z Královské akademie věd, kteří jsou kritičtí ke státnímu epidemiologickému přístupu Veřejné zdravotnické agentury Folkhälsomyndigheten vedené Tegnellem. Jak uvádí i vědecký časopis Science, ta ještě dlouho po tom, co to bylo již prokázané, trumpovsky odmítala jak šíření nákazy asymptomatickými nemocnými, tak i účinnost nošení roušek, od čehož nejen odrazovala veřejnost, ale kárala za to a dokonce i propouštěla lékaře.
Iniciativa ale v průběhu svého již 8měsíčního boje nenaráží jen na rigidní postoj do sebe uzavřené a vzhledem k současnému postoji politiků víceméně „všemocné“ státní zdravotnické organizace, ale především na tu uvedenou chorobnou konformnost švédské společnosti. Ta pod rouškou „konsensuálnosti“ nekriticky přejímá a zcela se podřizuje obecnému mínění, které ale nevzniká odspodu ve společné diskusi anebo z nějakého mysticky sdíleného zdravého rozumu, ale je v podstatě nařízené převážně nevolenými státními orgány. A ty se v současné epidemiologické situaci a při faktické abdikaci politických představitelů zcela vtělily do osoby Anderse Tegnella, která se pro většinu Švédů stala doslova kultovní.
Jeho dnešní podpora dvěma třetinami Švédů, i po pravděpodobném vyvrácení předpokladu získání skupinové imunity promořením obyvatelstva, tak nemůže překvapit nikoho, kdo sledoval jeho neotřesitelnou 70procentní společenskou podporu přetrvat i po vydání jeho jarního nařízení stockholmským nemocnicím, aby už do intenzivní starostlivosti nepřijímaly pacienty starší 80ti let nebo s indexem tělesné hmotnosti nad 40. Anebo zprávách o neschopnosti domovů důchodců poskytnout základní zdravotní starostlivost a dokonce jejímu nahrazování „předčasnou paliativní péčí“ (interpretace ponechána fantasii, ale podle časopisu Science prý místo kyslíku podávali morfium…), v čehož důsledku zemřelo až 7 procent jejich stockholmských klientů. Dvoutřetinový společenský konsensus, ignorující i žádost 2000 vědců o zpřísnění opatření z konce března, navíc v tak konformistické společnosti, jakou je Švédsko, způsobuje i neutralizaci menšiny a věcné kritiky, což „efekt většiny“ ve skandinávských podmínkách ještě katalyzuje.
Veřejný hon
V podstatě otevřený společenský „hon“, jak jej známe i ze skandinávské kulturní tvorby, se pak spustil v polovině dubna po zveřejnění úvodníku deníku Dagens Nyheter, ve kterém 22 výzkumníků otevřeně kritizovalo státní zdravotnické orgány a vyzvalo politiky k opětovnému převzetí kontroly. Důvod následné laviny novinových komentářů, všech možných obvinění z neloajality a odsouzení z řad kolegů a především samotnými dotčenými orgány pak pozdější hromosvod společenského pobouření, profesor biochemie Andrew Ewing, našel v hluboce zakořeněné kolektivní mentalitě.
Zveřejněná kritika podle něj porušila jednu z nejdůležitějších švédských kulturních norem, a to tabu ohledně otevřeného nesouhlasu. Když už totiž vznikne ve švédské společnosti nějaká neshoda (což je ale taky nežádoucí), její veřejný projev je nepřípustný a v žádném případě pak už nemůže být mířený osobně, a to zjevně ani když jde o lidské životy. I generální tajemník Královské akademie věd Göran Hansson vidí hlubší „kulturně-antropologické kořeny“ bouře veřejného hněvu ve švédské konsensuální kultuře, která nesnese skutečnou diskusi, nutnou pro vědecké bádání a společenskou aplikaci vědeckých poznatků.
K pochopení skutečného kulturního významu následujícího „opatření“ je nutné vědět, že jedna z nejhorších věcí, která se může člověku ve Švédsku stát je, když jej někdo označí za „intressant”. I když to poměrů neznalému zpočátku polichotí, představuje to ve skutečnosti „společenský odstřel”, jelikož to konkrétně znamená, že daný člověk vyčnívá, odlišuje se, je sebestředný, soupeřivý, snaží se ostatní pokořit, nerespektuje společnost, její zvyky a mravy a obecně se proviňuje tím nejhorším zločinem – „nedůstojným individualismem“... A v těchto společenských podmínkách, když začali členové Vědeckého fóra COVID-19 kritizovat stoupající počty mrtvých, je pak několik samotných jejich domovských institucí označilo dokonce za „potížisty“ či „hrozbu pro společnost“.
Členové fóra začali následně dostávat veliké množství nenávistných e-mailů a dopisů a veliká část z nich i pravidelné výhružky smrtí. Dokonce i lékařům mezi nimi, kteří zachraňují životy, vyhrožují smrtí krom jiného i za poškozování reputace Švédska v zahraničí a výjimečně velikou lavinu nenávistné pošty a smrtelných vyhrůžek pak dostal již uvedený profesor Andrew Ewing po tom, co stockholmský bulvár Aftonbladet před měsícem jen stručně a účelově referoval o jeho „bonzování cizákům“ v časopisu Time.
Zametání pod koberec
A výsledek? Skupinová imunita se nedostavila, státní zdravotnické orgány začaly nakonec v tichosti (ale jen částečně) přece jen přijímat některá jinde v Evropě uskutečňovaná opatření a veliká část účastníků protestního fóra opustilo zemi. A to se netýká jen vědců pocházejících ze zahraničí, ale i rodilých Švédů, kteří tak, v plném smyslu slova, emigrovali…
Nabízí se pak ale otázka, jestli by tento švédský iracionálně konformistický neduh nebyl přínosný v případě, kdyby byl hlavním epidemiologem Anthony Fauci anebo klidně i jen Roman Prymula (za předpokladu, že by dovedl vyabstrahovat své vědecké znalosti od osobnostních předispozic). Možná ano. Pak bychom ale nikdy nezjistili, že pod rouškou uspořádanosti, konsensuálnosti a vědeckosti švédské společnosti se skrývá pofiderní technokracie, její autoritářské tendence a masa dezorientovaných a nesamostatných lumíků, kteří by raději s ostatními skočili z útesu, než aby sami přemýšleli a za sebe rozhodovali.
Nejvyšší švédskou hodnotou je konformita. Být stejný jako ostatní je nejvyšší cnost a lišit se od jiných člověka automaticky diskredituje. A i když to tak zvenku nevypadá, uvolněnost, jakou zareagovalo Švédsko na epidemii, je ve skutečnosti přikázána zvrchu. Nejvíc šokující na Švédsku nejsou počty mrtvých na koronavirus, ale způsob, jakým se většina společnosti a v podstatě celá demokraticky zvolená politická sféra napříč celým spektrem odevzdala do rukou jednoho muže, kterého už i jeho zahraniční vědečtí kolegové mají s jeho trváním na teorii stádní imunity tak trochu za blázna.
Kult Tegnella
Hlavní epidemiolog Anders Tegnell má, navzdory všem událostem, trvalou 60-70procentní podporu obyvatelstva a především politiky odevzdanou moc rozhodovat o většině aspektů boje proti epidemii. A i když jeho základní výchozí vědeckou tezi vývoj vyvrátil, lidé si pořád připíjejí na jeho zdraví, což je ve Švédsku jeden z nejsilnějších projevů podpory a úcty. Přičemž největším důvodem, proč nebylo obětí ještě několikanásobně víc, jsou „koronavirová opatření“ zakódována přímo ve švédské kultuře (v anglosaském smyslu slova) – respektování osobního prostoru, menší sdružování, veliké množství 1členných domácností, nekřičení a střídmější mluvení, sociální odtažitost, odstup vůči neznámým lidem, už před koronavirem rozšířený home office a obecně převládající zdvořilost.
A zbylá, mírně skeptická třetina obyvatelstva, která si zachovala pud sebezáchovy, se prostě musí přizpůsobit. Vzít si roušku ve zcela homogenní a konformistické společnosti znamená být neustále očumován, obtěžován a v podstatě ostrakizován a dokonce i samotní lékaři museli, podle klinické epidemiologičky z Karolinska Institute Nele Brusselaerse, bojovat za své právo nosit v průběhu ordinování roušky. A to je především pro sociálně citlivější starší lidi, kteří jsou nejvíc ohroženi, ještě nepříjemnější než pro mladší ročníky, které si přece jen dovolí revoltovat, například obléknutím se do mírně odlišného odstínu šedé, než je ve Švédsku obvyklé, o něco odvážněji.
A jestli se vám zdá, že řízení se vědou je projevem vyspělé společnosti, nutno říct, že i ve vědecké obci bývá ve Švédsku konformita často nadřazena kritickému myšlení. Již v únoru prý švédští virologové kontaktovali Anders Tegnella ohledně projekcí přicházející nákazy a i když s nimi zpočátku komunikoval, po určité době přestal odpovídat. Podle viroložky Leny Einhorn se veřejné zdravotnické orgány a vláda následně zcela odstřihly od kritiků z domácí i zahraniční vědecké obce a od začátku, navzdory hromadícím se důkazům, zlehčovaly riziko.
Vědecký disent
I z toho důvodu pak švédský vědecký „disent“ (jinde ve světě ovšem vědecký „mainstream“) založil v březnu iniciativu Vědecké fórum COVID-19 (Vetenskapsforum COVID-19), sdružující kolem 200 švédských vědců a lékařů z relevantních oborů a i z elitních vědeckých institucí jako Karolinska Institute, Univerzita v Uppsale či z Královské akademie věd, kteří jsou kritičtí ke státnímu epidemiologickému přístupu Veřejné zdravotnické agentury Folkhälsomyndigheten vedené Tegnellem. Jak uvádí i vědecký časopis Science, ta ještě dlouho po tom, co to bylo již prokázané, trumpovsky odmítala jak šíření nákazy asymptomatickými nemocnými, tak i účinnost nošení roušek, od čehož nejen odrazovala veřejnost, ale kárala za to a dokonce i propouštěla lékaře.
Iniciativa ale v průběhu svého již 8měsíčního boje nenaráží jen na rigidní postoj do sebe uzavřené a vzhledem k současnému postoji politiků víceméně „všemocné“ státní zdravotnické organizace, ale především na tu uvedenou chorobnou konformnost švédské společnosti. Ta pod rouškou „konsensuálnosti“ nekriticky přejímá a zcela se podřizuje obecnému mínění, které ale nevzniká odspodu ve společné diskusi anebo z nějakého mysticky sdíleného zdravého rozumu, ale je v podstatě nařízené převážně nevolenými státními orgány. A ty se v současné epidemiologické situaci a při faktické abdikaci politických představitelů zcela vtělily do osoby Anderse Tegnella, která se pro většinu Švédů stala doslova kultovní.
Jeho dnešní podpora dvěma třetinami Švédů, i po pravděpodobném vyvrácení předpokladu získání skupinové imunity promořením obyvatelstva, tak nemůže překvapit nikoho, kdo sledoval jeho neotřesitelnou 70procentní společenskou podporu přetrvat i po vydání jeho jarního nařízení stockholmským nemocnicím, aby už do intenzivní starostlivosti nepřijímaly pacienty starší 80ti let nebo s indexem tělesné hmotnosti nad 40. Anebo zprávách o neschopnosti domovů důchodců poskytnout základní zdravotní starostlivost a dokonce jejímu nahrazování „předčasnou paliativní péčí“ (interpretace ponechána fantasii, ale podle časopisu Science prý místo kyslíku podávali morfium…), v čehož důsledku zemřelo až 7 procent jejich stockholmských klientů. Dvoutřetinový společenský konsensus, ignorující i žádost 2000 vědců o zpřísnění opatření z konce března, navíc v tak konformistické společnosti, jakou je Švédsko, způsobuje i neutralizaci menšiny a věcné kritiky, což „efekt většiny“ ve skandinávských podmínkách ještě katalyzuje.
Veřejný hon
V podstatě otevřený společenský „hon“, jak jej známe i ze skandinávské kulturní tvorby, se pak spustil v polovině dubna po zveřejnění úvodníku deníku Dagens Nyheter, ve kterém 22 výzkumníků otevřeně kritizovalo státní zdravotnické orgány a vyzvalo politiky k opětovnému převzetí kontroly. Důvod následné laviny novinových komentářů, všech možných obvinění z neloajality a odsouzení z řad kolegů a především samotnými dotčenými orgány pak pozdější hromosvod společenského pobouření, profesor biochemie Andrew Ewing, našel v hluboce zakořeněné kolektivní mentalitě.
Zveřejněná kritika podle něj porušila jednu z nejdůležitějších švédských kulturních norem, a to tabu ohledně otevřeného nesouhlasu. Když už totiž vznikne ve švédské společnosti nějaká neshoda (což je ale taky nežádoucí), její veřejný projev je nepřípustný a v žádném případě pak už nemůže být mířený osobně, a to zjevně ani když jde o lidské životy. I generální tajemník Královské akademie věd Göran Hansson vidí hlubší „kulturně-antropologické kořeny“ bouře veřejného hněvu ve švédské konsensuální kultuře, která nesnese skutečnou diskusi, nutnou pro vědecké bádání a společenskou aplikaci vědeckých poznatků.
K pochopení skutečného kulturního významu následujícího „opatření“ je nutné vědět, že jedna z nejhorších věcí, která se může člověku ve Švédsku stát je, když jej někdo označí za „intressant”. I když to poměrů neznalému zpočátku polichotí, představuje to ve skutečnosti „společenský odstřel”, jelikož to konkrétně znamená, že daný člověk vyčnívá, odlišuje se, je sebestředný, soupeřivý, snaží se ostatní pokořit, nerespektuje společnost, její zvyky a mravy a obecně se proviňuje tím nejhorším zločinem – „nedůstojným individualismem“... A v těchto společenských podmínkách, když začali členové Vědeckého fóra COVID-19 kritizovat stoupající počty mrtvých, je pak několik samotných jejich domovských institucí označilo dokonce za „potížisty“ či „hrozbu pro společnost“.
Členové fóra začali následně dostávat veliké množství nenávistných e-mailů a dopisů a veliká část z nich i pravidelné výhružky smrtí. Dokonce i lékařům mezi nimi, kteří zachraňují životy, vyhrožují smrtí krom jiného i za poškozování reputace Švédska v zahraničí a výjimečně velikou lavinu nenávistné pošty a smrtelných vyhrůžek pak dostal již uvedený profesor Andrew Ewing po tom, co stockholmský bulvár Aftonbladet před měsícem jen stručně a účelově referoval o jeho „bonzování cizákům“ v časopisu Time.
Zametání pod koberec
A výsledek? Skupinová imunita se nedostavila, státní zdravotnické orgány začaly nakonec v tichosti (ale jen částečně) přece jen přijímat některá jinde v Evropě uskutečňovaná opatření a veliká část účastníků protestního fóra opustilo zemi. A to se netýká jen vědců pocházejících ze zahraničí, ale i rodilých Švédů, kteří tak, v plném smyslu slova, emigrovali…
Nabízí se pak ale otázka, jestli by tento švédský iracionálně konformistický neduh nebyl přínosný v případě, kdyby byl hlavním epidemiologem Anthony Fauci anebo klidně i jen Roman Prymula (za předpokladu, že by dovedl vyabstrahovat své vědecké znalosti od osobnostních předispozic). Možná ano. Pak bychom ale nikdy nezjistili, že pod rouškou uspořádanosti, konsensuálnosti a vědeckosti švédské společnosti se skrývá pofiderní technokracie, její autoritářské tendence a masa dezorientovaných a nesamostatných lumíků, kteří by raději s ostatními skočili z útesu, než aby sami přemýšleli a za sebe rozhodovali.
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
V roce 1989 byl vzorem Havel, v roce 2024 je elitou Babiš. Hodnoty se vypařují
Co od nás odešlo s Karlem Schwarzenbergem
