Imaginární kamaráde (mámo/táto), můžeš mluvit?
I když astrofyzici tvrdí, že nejteplejším místem ve vesmíru je shluk galaxií RXJ1347, všichni v Brně vědí, že je ním ve skutečnosti klub Áčko pod Špilberkem. A jelikož to tedy není nutné nikde psát, neznalý návštěvník města to zjistí až po prvním pivu při čtení nápisů na záchodcích, následovaném panickým atakem při představě, že se každou chvíli otevřou dveře a bude v nich stát dvoumetrový harleják s potutelným úsměvem. Asi i podobné okamžiky mírné středoevropské homofobie (v etymologicky původním, „strašpytelském“ významu) patří mezi ty úzkostné chvilky, kdy zvykne zavolat imaginární kamarád, aby je pomohl překonat.
To nejlepší z Jana Sokola
Erich Fromm v jedné z desítek svých knih tvrdil, že každá společnost potřebuje „15 spravedlivých“, aby mohla přežít. To je na jedné straně pozitivní, jelikož i když není širší společnost velice mravní anebo vzdělaná, hlouček spravedlivých je, asi i při určité jeho autoritě, schopen zajistit její zachování. Na druhé straně to ale znamená i to, že ani rozšířená nábožnost či 60ti procentní participace na vyšším vzdělání nemusí zaručit společnosti přežití v případě, že jí nutný počet spravedlivých chybí.
Trumpa asi před odsouzením za volební podvod chrání šílenost
To, proč nebyla doteď slyšet jasná odborná odpověď na to, jestli se Trump svým telefonátem s představitelem Georgie Bradem Raffenspergerem dopustil volebního podvodu, je důsledkem i toho, že daná legislativa je rozptýlená ve větším množství federálních a státních zákonů. Na stíhání podle federálních zákonů by se navíc vztahovala případná Trumpova amnestie sebe samého a v případě bývalých prezidentů ještě k tomu převládá zvyk je prostě nestíhat, i když ten nemá v samotném právu žádné opodstatnění.
Švédský celospolečenský hon na vědecký „disent“
Na švédské reakci na koronavirus nejsou nejzajímavější zdravotnické otázky, ale to, co vypovídá o švédské společnosti a politice obecně. A sebedestruktivitě, do které se dovede masová společnost sama dohnat.
Proč pan premiér štěká na lidi
Jelikož předseda vlády minulý týden opět zaštěkal na jednoho poslance a vzhledem k blížícím se parlamentním volbám se to v průběhu následujícího roku, co ještě bude premiérem, bude opakovat, bylo by dobré připomenout si důvody toho emocionálního náboje (netýkající se politických, ekonomických či právních důvodů), kterými jsou nabité obranně-útoční reakce téměř všech premiérů slovenského původu (toto je předělaná a mírně aktualizovaná verze textu, který tu už na Aktuálně před pár lety vyšel, ale neměl jsem tady ještě blog a chtěl jsem si jej tak navíc vložit i do něj). I když psychologie dnes zasahuje snad do všech oblastí (a místo věcných argumentů až příliš lehce sklouzává k nelegitimnímu argumentum ad hominem, ve kterém funguje jako zbraň) a kdyby to mělo být na ní, tak by řídila politiku, hospodářství, právo a asi i všechno humanitní vědění, v tomto případě je to spíš antropologie, která lépe vysvětluje to, co vypadá spadat do psychologické (snad ne už psychiatrické) sféry.
Nejde se vrátit před výjimečný stav - není dočasným opatřením, ale trvalým paradigmatem
Po útocích na dvojičky a následných politických opatřeních posilujících americkou exekutivu na úkor právního státu, prohlásil italský filosof Giorgio Agamben v reakci na vlnu ústavně a lidsko-právních protestů, že se před mírnější formu výjimečného stavu v důsledku války proti terorismu už nejde vrátit. Jelikož jeho tehdejší důvody byly obecné a filosofické, platí i pro současnou situaci po mimořádných opatřeních v důsledku pandemie. Tyto důvody vedle uvedeného eseje formuloval Agamben už ve svém ústředním díle Homo Sacer (OIKOYMENH), pozdějším State of Exception (dostupné v anglickém překladu) a částečně je v sekundární Agamben and Politics vyložil další „foucauldián“ (věnující se i stalinské biopolitice), Sergei Progorov.
Babiš ze sebe nechtěně udělal ideální lidskou oběť za pandemii
Podobně, jako vám depresi nejlépe prohloubí Schopenhauer, společenské okovy připomene Foucault, přílišnou výřečnost umlčí Wittgenstein či k filosofickému osvícení nasměruje Plótínos, tak i po dějinami nejověřenější recept na pečení obětních beránků musíte za tím, jemuž byly celoživotním tématem, tedy René Girardem. Nutno ale dopředu upozornit, že i když jeho kuchařka obsahuje jen tři hlavní ingredience, ta poslední a nejméně známá je už v moderní psyché racionální vědecké společnosti zakopaná natolik hluboko, že obětní obřady z ní už téměř vymizely. O to víc pak může překvapovat, že tuto nejtajemnější surovinu už déle pomáhá z jejích duševních hloubek vykopávat právě ten, kdo má na pánev nejblíže...
Foucaultovská archaeologie sociálního konceptu „šprt“ (2/2)
Rivalita nerda a Toma Browna, která je ale vzhledem k omezenému percepčnímu poli toho prvního, zaplněnému výhradně předmětem jeho expertního zájmu, pociťována jen tím druhým, přirozeně vyrůstá ze skutečného společenského kontextu, který se v ní jen projevuje. Tady nás už ale Benjamin Nugent konečně přesouvá i do Spojených států, kde se koncept nerda přestěhoval, našel svůj nový domov a až odkud se, v pozměněné podobě, o století později díky amerikanizaci globalizované masové kultury rozšířil do všech koutů světa.
Foucaultovská archaeologie sociálního konceptu „šprt“ (1/2)
Foucaultova „archaeologie vědění“ se snažila o historickou analýzu vzniku a proměny jednotlivých konceptů či celých myšlenkových systémů na čistě diskursivním základě. Ignorací subjektu či nediskursivních skutečností (především politiky), zkoumal Foucault kolektivní nevědomá pravidla, ohraničující možnosti specifického, historicky podmíněného vědomí a poznání. Částečně podobným způsobem jde vystopovat vznik i tak běžných, ale široce zakořeněných sociálních konceptů, jako „šprt“ (nešikovný překlad anglického „nerd“, který bude pro nás určující a tak si jej i počeštíme, jelikož má širší význam a vedle intelektualismu, nepraktičnosti, oslabené emocionality a negativních konotací zahrnuje navíc i oblast technických a uměleckých schopností, specifický vzhled a místo obyčejné snaživosti se u něj předpokládá inteligence nebo talent). A to navzdory tomu, že jsme díky jeho relativně nízkému věku jen asi dvou staletí schopni v jeho případě vypátrat i konkrétní „subjekty“, které nám jej vštípili do kolektivního vědomí...
Zneužití pandemie na advokátní reklamu gratis?
Motiv: Advokátní prostředí dnes funguje jako běžný trh a je navíc vysoce konkurenční. I známější kanceláře mají problém udržet si stabilní klientelu a jen vysoká odbornost, snad s výjimkou těch nejelitnějších, již nestačí. V dalších „advokátních patrech“ je tak nutné umět se prosadit i trhově a vedle odbornosti je stejně důležitý i marketing (či politické konexe v tom horším případě). A jelikož na dálnici billboard s advokátem neuvidíte, ten se uskutečňuje především publikační činností v odbornějších médiích anebo poradní a expertní v masových. Advokát v časopisecké právní poradně, televizním zpravodajství nebo rozhlasové relaci je zcela legitimní a navíc i veřejně prospěšný způsob obeznamování veřejnosti s jeho odbornými znalostmi. I když k dalším, méně legitimním prostředkům, se většina advokátů neuchyluje (přísný advokátní zákon jim to navíc ani neumožňuje), dnes, kdy už je všem v oboru jasné, že s poklesem ekonomiky odejdou zakázky i klienti a konkurenční boj se ještě přiostří, nebudou mít možná někteří na výběr...
Kauza "Hamáček vlastizrádcem" se mění na kauzu "Hamáček usvědčeným lhářem"
Vyvražďovací přijímačky a maturity nejsou jediným problémem postupně otvíraných škol
Macron prolomil tabu. Rozčeřil věčný strach z Napoleona
Hamáček by deal s Putinem nevymyslel. Zemanovi by se ale ututlání Vrbětic hodilo
Hamáček ať klidně padne. Ututlání Vrbětic za Sputnik ale Moskvě nabízet nemohl
