To nejlepší z Jana Sokola
Erich Fromm v jedné z desítek svých knih tvrdil, že každá společnost potřebuje „15 spravedlivých“, aby mohla přežít. To je na jedné straně pozitivní, jelikož i když není širší společnost velice mravní anebo vzdělaná, hlouček spravedlivých je, asi i při určité jeho autoritě, schopen zajistit její zachování. Na druhé straně to ale znamená i to, že ani rozšířená nábožnost či 60ti procentní participace na vyšším vzdělání nemusí zaručit společnosti přežití v případě, že jí nutný počet spravedlivých chybí.
Trumpa asi před odsouzením za volební podvod chrání šílenost
To, proč nebyla doteď slyšet jasná odborná odpověď na to, jestli se Trump svým telefonátem s představitelem Georgie Bradem Raffenspergerem dopustil volebního podvodu, je důsledkem i toho, že daná legislativa je rozptýlená ve větším množství federálních a státních zákonů. Na stíhání podle federálních zákonů by se navíc vztahovala případná Trumpova amnestie sebe samého a v případě bývalých prezidentů ještě k tomu převládá zvyk je prostě nestíhat, i když ten nemá v samotném právu žádné opodstatnění.
Švédský celospolečenský hon na vědecký „disent“
Na švédské reakci na koronavirus nejsou nejzajímavější zdravotnické otázky, ale to, co vypovídá o švédské společnosti a politice obecně. A sebedestruktivitě, do které se dovede masová společnost sama dohnat.
Proč pan premiér štěká na lidi
Jelikož předseda vlády minulý týden opět zaštěkal na jednoho poslance a vzhledem k blížícím se parlamentním volbám se to v průběhu následujícího roku, co ještě bude premiérem, bude opakovat, bylo by dobré připomenout si důvody toho emocionálního náboje (netýkající se politických, ekonomických či právních důvodů), kterými jsou nabité obranně-útoční reakce téměř všech premiérů slovenského původu (toto je předělaná a mírně aktualizovaná verze textu, který tu už na Aktuálně před pár lety vyšel, ale neměl jsem tady ještě blog a chtěl jsem si jej tak navíc vložit i do něj). I když psychologie dnes zasahuje snad do všech oblastí (a místo věcných argumentů až příliš lehce sklouzává k nelegitimnímu argumentum ad hominem, ve kterém funguje jako zbraň) a kdyby to mělo být na ní, tak by řídila politiku, hospodářství, právo a asi i všechno humanitní vědění, v tomto případě je to spíš antropologie, která lépe vysvětluje to, co vypadá spadat do psychologické (snad ne už psychiatrické) sféry.
Nejde se vrátit před výjimečný stav - není dočasným opatřením, ale trvalým paradigmatem
Po útocích na dvojičky a následných politických opatřeních posilujících americkou exekutivu na úkor právního státu, prohlásil italský filosof Giorgio Agamben v reakci na vlnu ústavně a lidsko-právních protestů, že se před mírnější formu výjimečného stavu v důsledku války proti terorismu už nejde vrátit. Jelikož jeho tehdejší důvody byly obecné a filosofické, platí i pro současnou situaci po mimořádných opatřeních v důsledku pandemie. Tyto důvody vedle uvedeného eseje formuloval Agamben už ve svém ústředním díle Homo Sacer (OIKOYMENH), pozdějším State of Exception (dostupné v anglickém překladu) a částečně je v sekundární Agamben and Politics vyložil další „foucauldián“ (věnující se i stalinské biopolitice), Sergei Progorov.
Babiš ze sebe nechtěně udělal ideální lidskou oběť za pandemii
Podobně, jako vám depresi nejlépe prohloubí Schopenhauer, společenské okovy připomene Foucault, přílišnou výřečnost umlčí Wittgenstein či k filosofickému osvícení nasměruje Plótínos, tak i po dějinami nejověřenější recept na pečení obětních beránků musíte za tím, jemuž byly celoživotním tématem, tedy René Girardem. Nutno ale dopředu upozornit, že i když jeho kuchařka obsahuje jen tři hlavní ingredience, ta poslední a nejméně známá je už v moderní psyché racionální vědecké společnosti zakopaná natolik hluboko, že obětní obřady z ní už téměř vymizely. O to víc pak může překvapovat, že tuto nejtajemnější surovinu už déle pomáhá z jejích duševních hloubek vykopávat právě ten, kdo má na pánev nejblíže...
Foucaultovská archaeologie sociálního konceptu „šprt“ (2/2)
Rivalita nerda a Toma Browna, která je ale vzhledem k omezenému percepčnímu poli toho prvního, zaplněnému výhradně předmětem jeho expertního zájmu, pociťována jen tím druhým, přirozeně vyrůstá ze skutečného společenského kontextu, který se v ní jen projevuje. Tady nás už ale Benjamin Nugent konečně přesouvá i do Spojených států, kde se koncept nerda přestěhoval, našel svůj nový domov a až odkud se, v pozměněné podobě, o století později díky amerikanizaci globalizované masové kultury rozšířil do všech koutů světa.
Foucaultovská archaeologie sociálního konceptu „šprt“ (1/2)
Foucaultova „archaeologie vědění“ se snažila o historickou analýzu vzniku a proměny jednotlivých konceptů či celých myšlenkových systémů na čistě diskursivním základě. Ignorací subjektu či nediskursivních skutečností (především politiky), zkoumal Foucault kolektivní nevědomá pravidla, ohraničující možnosti specifického, historicky podmíněného vědomí a poznání. Částečně podobným způsobem jde vystopovat vznik i tak běžných, ale široce zakořeněných sociálních konceptů, jako „šprt“ (nešikovný překlad anglického „nerd“, který bude pro nás určující a tak si jej i počeštíme, jelikož má širší význam a vedle intelektualismu, nepraktičnosti, oslabené emocionality a negativních konotací zahrnuje navíc i oblast technických a uměleckých schopností, specifický vzhled a místo obyčejné snaživosti se u něj předpokládá inteligence nebo talent). A to navzdory tomu, že jsme díky jeho relativně nízkému věku jen asi dvou staletí schopni v jeho případě vypátrat i konkrétní „subjekty“, které nám jej vštípili do kolektivního vědomí...
Zneužití pandemie na advokátní reklamu gratis?
Motiv: Advokátní prostředí dnes funguje jako běžný trh a je navíc vysoce konkurenční. I známější kanceláře mají problém udržet si stabilní klientelu a jen vysoká odbornost, snad s výjimkou těch nejelitnějších, již nestačí. V dalších „advokátních patrech“ je tak nutné umět se prosadit i trhově a vedle odbornosti je stejně důležitý i marketing (či politické konexe v tom horším případě). A jelikož na dálnici billboard s advokátem neuvidíte, ten se uskutečňuje především publikační činností v odbornějších médiích anebo poradní a expertní v masových. Advokát v časopisecké právní poradně, televizním zpravodajství nebo rozhlasové relaci je zcela legitimní a navíc i veřejně prospěšný způsob obeznamování veřejnosti s jeho odbornými znalostmi. I když k dalším, méně legitimním prostředkům, se většina advokátů neuchyluje (přísný advokátní zákon jim to navíc ani neumožňuje), dnes, kdy už je všem v oboru jasné, že s poklesem ekonomiky odejdou zakázky i klienti a konkurenční boj se ještě přiostří, nebudou mít možná někteří na výběr...
Koronavirus ohrožuje českou filosofii aneb Zachraňte OIKOYMENH!
S vědomím redakce přeposílám:
_________________________