Zlo si musíte zasloužit aneb Je dobré umět italsky

20. 07. 2017 | 19:45
Přečteno 3304 krát
Jestli se na letní dovolené chystáte navštívit Benátky, raději si nejdřív přečtěte o zážitku německého filosofa a posledního evropského polyhistora Gottfrieda Wilhelma Leibnize, který by vám asi doporučil, abyste si předtím oprášili italštinu.

Když si jednou udělal podobný výlet na sever Itálie, na vlastní kůži pocítil, jak relativní a na vzájemném uznání závislá může být i tak zdánlivě samozřejmá věc, jako vlastní lidskost. A jak i ten nejhorší zločin vlastně nemusí být z pohledu pachatele zločinem, ale jen "logickým vyústěním" událostí, které se může tak nějak "přihodit", vyplynout ze situace. A taky, jak se někdy docela hodí umět italsky.

Když tento zcestovalý myslitel přeplouval benátskou lagunu člunem dobového komerčního provozovatele lodní linkové osobní přepravy, zastihla je bouřka. Jelikož se jednalo o menší člun, asi o několika pasažérech, rozbouřené vody najednou ohrožovaly celou posádku. Dva "lodivůdci" začali situaci ihned společně řešit, ovšem tak nějak "po italsku". Leibnizovy paměti (nebo korespondence, která je často lepším svědectvím myšlení novověkých racionalistických filosofů, než publikační činnost) líčí celý průběh diskuse této komise pro řešení nouzové situace, přijímající výjimečné opatření.

Nelze přesně usuzovat, jestli předmětem konsensuálně přijatého řešení se Leibniz nestal spíš z důvodu svého tělesného objemu než náboženských příčin, které líčí. Díky znalosti mnoha jazyků se mu ale povedlo zachytit celou "taktickou debatu" mořeplavců, poněkud zapomínajících na svojí kapitánskou etiku (i z nedávné doby víme, že italským kapitánům se to stává docela často). Naši zastupitelé zájmů všech pasažérů došli k závěru, že je pro jejích záchranu nutné se nějakých z nich tak nějak zbavit. Jelikož asi moc nečetli filosofické traktáty a nerozpoznali velikého myslitele, přišlo jím logické, že by nepříjemná volba měla padnout na německého protestanta. V katolickém italském kontextu mu do plnohodnotného lidství docela dost chybělo.

Za prvé nerozumí jejích jazyku (jak nesprávně usuzovali) a mluví nějakou hatlaninou, a navíc, co bylo podstatnější, byl z jejích pohledu bezvěrec. Jelikož víra byla ústředním prvkem identity člověka jejích doby, vady v téhle oblasti způsobovaly nesplňování kritérií lidskosti obecně (ale mohlo to být i Leibnizovou postavou a Italům jen křivdíme, jejich pohled na věc nikdo nezachytil). Přehození "bezvěrého" protestanta přes palubu by v nepříznivém počasí odlehčilo, a tak i snad zachránilo člun. Nouzová komise navíc ještě zjistila, že ten bezvěrý nemluva má docela hodnotné věci a šperky, které by už na dně benátské laguny nepotřeboval. Daný způsob záchrany by tak navíc pomohl ekonomické situaci severoitalské lodní přepravy.

Leibniz nelibě vyslyšel, že plán, který jej má zachránit, tak nějak spočívá v obětování jeho maličkosti. Když si uvědomil, že za to může jeho víra, přistoupil k individuálnímu plánu záchrany. Vytáhl růženec (katolický symbol), který náhodou nosil v brašně a začal se s ním, po katolickém zvyku, modlit. Návnada zabrala a když si italští záchranáři všimli, že není tak zcela bezvěrý a po této stránce je jedním z nich (i když pořád Němec, v doslovném smyslu „němý“), začali hledat jiný způsob řešení. Jelikož o události víme, snad bouřka ustála nebo vyhodili jiného pasažéra (to už Leibniz přirozeně neuvádí, možná katolíka, který si růženec zapomněl doma).

Pro nás je příběh důležitý proto, že nám umožňuje nahlédnout logiku, kterou se "děje" zlo. Samotná moralita činu je do veliké míry v myslích pachatelů (ne soudce) funkcí "subjektivity" oběti, nejen kvalifikace činu. Sami to známe - proti některým jedincům „to až tak moc nevadí“ nebo si to tak nějak "zaslouží". Jinak řečeno, moralita zločinu subjektivně závisí i na osobě oběti. Ta ale není objektivní skutečností existující sama o sobě, ale je do rozhodující míry založená na naší schopnosti přisuzovat lidskost jiným bytostem.

Filosoficky řečeno, "humanita" jiných je myšlenkou druhého řádu, nenacházející se ve fyzikálním světě, ale v naších myslích ve formě kulturně podmíněných, kolektivních představ. To, co vidíme v druhých, jsou, stejně jako v případě všeho vnímání (které je intencionálně zaměřené na vlastní obsahy mysli a fyzický svět vidí zprostředkovaně přes ně), naše vlastní představy, které projektujeme do světa, v tomto případě do druhých lidí. V Itálii Leibnizovy doby bylo takovýmto kritériem subjektivity (lidskosti) zjevně věrovyznání. Jeho národnost, v té době spíš "jazykovost" (nacionalismus přišel později) mu také moc nepomohla, ale nebyla natolik důležitá za podmínky, že vyhovoval religiózním nárokům.

O několik staletí později by na nich až tolik nezáleželo a podstatnější by byla národnost. Mnohem zajímavější je ale interpretace naštěstí neuskutečněného činu aktéry. Vidíme, že se nejednalo jen o psychologické „alibi“ zločinců, kterým šlo o materiální zisk, ale v podstatných částech tomu, co říkali, sami věřili. Jo, Leibnizovy šperky, nebo co měl při sobě, musely být silným lákadlem. Ale ve chvíli, kdy se z oběti vyklubal katolík, byl čin, který předtím "kvalifikovali" jako záchranu posádky (a šperků před zničením), překlasifikován na náš paragraf 140.

A tak z jeho vykonání sešlo. Nerozhodli se ten hrůzný čin nevykonat, k němu se nechtěli uchýlit nikdy. Vnímali takto ale jen druhý případ, v prvním tak u někoho rozdílného vyznání (pro neplnění pojmových náležitostí nelze ani napsat „člověka jiného vyznání“) danou povahu činu nepřiznávali. Jinověrec si morální ohledy „nezasloužil“. Naši Italové žili v obecně sdílených představách jejich komunity, a i když mohli být v jejím rámci mírně posunuti nesprávným směrem, až tak moc se od zbytku společnosti pravděpodobně neodlišovali.

Abyste mohli druhému člověku ublížit, respektive jste vnímali mravní rozměr činu, musí se z vašeho pohledu jednat o lidskou bytost. Bez tohoto "statusu" oběť náležitost morální klasifikace nesplňuje a o ublížení z pohledu pachatele nejde, i když o tom, kdo takovou bytostí je, rozhoduje on. Ublížení nespočívá v samotném činu, ale kořeny má už v našem hodnocení situace, přičemž "objektivně existující" sociální svět není substancí o sobě, ale funkcí a korelátem naší mysli.

Sociální skutečnost si společně vymýšlíme, respektive nekriticky přijímáme od jiných, dnes hlavně médií). A to v její "kolektivní" podobě, což má za následek to, že na kognitivní povahu sociální reality zapomínáme. Když si to myslí Zuza, Péťa, Standa i Romča, tak to prostě musí být pravda. Honza navíc slyšel, že to říkali i ve vedlejší vesnici, tedy to tak určitě bude (a když to navíc řekne někdo v televizi, takový politik, který ví, že lidé volí toho, co říká to co oni, je to sichr).

Na to, aby vám mohlo být ublíženo, si to musíte "zasloužit". Až když vám je přiznaná určitá úroveň lidskosti, až pak jde o ublížení. Bez toho se jedná jen o nepodstatný, irelevantní čin, který vlastně ani s morálkou, upravující vztahy mezi „Lidmi“, nemusí mít nic společné (respektive může být z morálního hlediska interpretován i pozitivně, jako v našem případě záchrana posádky). A nebude tak v mysli pachatelů, nebo i celé společnosti s posunutými měřítky, klasifikován jako zločin.

Většina zla v historii se neděla na lidech, ale na nějakých neurčitých bytostech, kterým se lidství upřelo. A to ze zcela arbitrárních důvodů. Když vám příště někdo něco udělá a vám nepřijde, že by si to nějak moc uvědomoval, spíš než o morálku jde o rozdílné představy o tom, co znamená být člověkem. Předtím, než dostanete facku, jí musí dostat vaše lidskost v mysli druhého.

Když kritici dnešní materiálnosti pohlavkují lidi za jejích pachtění se za auty, baráky, iPhony či počty "Liků", navzdory určité pravdivosti odkrývají jistou dávku neporozumění. Lidé si samozřejmě vše to, co tu píši, silně uvědomují. A to i z vlastní zkušenosti, jsme oběti i pachatelé zároveň. Navzdory křesťanským a lidsko-právním vyhlášením cítí, že humanita je nepodmíněná jen ideálně a nechtějí, aby se jim přihodilo to, co Leibnizovi.

Nepachtí se ani tak po hodnotných věcičkách, jako spíš po dnešních kriteriích vlastní lidskosti, po insigniích moderní humanity, které byly "komoditizované". Stejně jako Leibniz chtějí mít po ruce ten pomyslný růženec, když se bude vyhazovat ze člunu lidské pospolitosti.

A jo, je taky dobré umět italsky (a být ostražitý vůči italským kapitánům)...

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy