Blíží se okamžik skončení kurzového závazku ČNB. Homo oeconomicus má pocit skoro jako o adventu - ve vzduchu cítí jakýsi slavnostní pocit očekávání a napětí, jak to celé dopadne a jestli nezapomněl na nějakou část přípravy na celou tu velkou událost.

V aktuálním případě ukončení intervenčního režimu, tj. „exitu“, se přímo nabízí jeden typ přípravy: co takhle si v rámci rodinného rozpočtu vytvořit malou spekulační pozici, tedy zkusit na posílení koruny něco málo trhnout?
Jsou v zásadě dvě možnosti startovní pozice takového malo-spekulanta: buď doma nebo na účtu mám eura (třeba zbytek z poslední zahraniční dovolené), nebo je nemám. A vedle toho jsou dvě možnosti mé cílové pozice: nakonec chci mít koruny, nebo je nechci (tj. chci mít eura - třeba na další zahraniční dovolenou).
Kdo nemá eura a ani je nebude v budoucnu potřebovat, mohl by zkusit spekulaci tím, že by si eura vypůjčil, koupil by za ně koruny, ty by investoval řekněme do korunového podílového fondu, počkal by na exit, pak - řekněme do pozdního léta - na posílení kurzu, pak by koruny zase prodal, úvěr by splatil, a ještě by mu zbylo.
Pro běžného smrtelníka ale bude docela problém sehnat solidního věřitele, který mu půjčí eura, nota bene na takovéto spekulativní hraní. Mnohé české banky úvěry v cizích měnách domácnostem takřka vůbec neposkytují. Důvod je jednoduchý a snadno ho pochopíme, když si vzpomeneme, jaké potíže způsobily v minulých letech velké objemy cizoměnových půjček v Polsku a Maďarsku (viz graf).

A pokud by takový amatérský spekulant někde eurovou půjčku přece jen sehnal, očekávaný výnos z celého plánu nejspíš padne na úhradu jistě nemalých úroků a různých transakčních nákladů, které se v průběhu všech uvedených transakcí nahromadí.
České domácnosti se podle všeho do podobných dobrodružství ani nesnaží pouštět: podíl objemu cizoměnových úvěrů domácnostem na jejich celkových úvěrech sice v posledních měsících vůčihledně roste, nicméně jde spíš možná jen o obvyklé kolísání tohoto ukazatele: koncem února 2017 byl teprve tam, kde byl už koncem roku 2015 (viz graf níže). A i kdyby tento nárůst byl projevem spekulativních snah domácností, soudě podle výše tohoto podílu (cca 15 setin procenta) jde o snahy velmi vlažné.

Pokud by někdo přece jen toužil po takovémto „zapákovaném“ (tj. na dluhu založeném) krátkém (tj. prodávám něco, co nemám, jen jsem si to půjčil) obchodování s měnami a špatně by se mu sháněla eurová půjčka, jsou tady samozřejmě tzv. online obchodní forexové platformy nabízené firmami, které mají přístup na devizový trh. V tomto prostředí si můžete půjčit slušnou eurovou sumu a pak nakupovat koruny podle libosti. I tady se ale samozřejmě do cesty výdělku staví různé poplatky - ani forexové kuře nehrabe zadarmo. A každopádně je třeba mít pro tyto aktivity silný žaludek, protože i otrlí spekulanti se shodují, že právě forexové obchodování patří v jejich oboru k těm nejdrsnějším disciplínám. Navíc se můžete stát obětí podvodníků, kteří se zde čas od času vynořují.
Kdo má eura a bude je ještě letos potřebovat, může mít svrbění projít příslušnou část výše uvedeného řetězce transakcí, tedy teď koupit koruny, nějak je krátkodobě investovat a po exitu a následném posílení koruny koupit zpátky eura. Jenže i tento zkrácený řetězec bude zatížen minimálně celým směnárenským bid-ask spreadem, tedy rozdílem mezi kurzy v obou směrech směny. I při využití VIP kurzů je tento rozdíl i v těch nejsolidnějších směnárnách obvykle kolem 1,5 %. Pokud tedy čekáme posílení koruny do pozdního léta řekněme o 2 %, ale zároveň cítíme kolem tohoto odhadu velkou nejistotu, pak je zřejmé, že jde o velmi riskantní podnik s nepřiměřeně malým očekávaným čistým výdělkem.
Poměrně jasné je doporučení ve dvou situacích: pokud mám eura a v budoucnu je nebudu potřebovat (neměl bych váhat, a eura co nejrychleji prodat), a pokud naopak nemám eura a budu je potřebovat (měl bych s nákupem počkat na poslední chvíli). Po exitu sice nelze vyloučit epizody oslabení kurzu zřetelně nad 27 korun za euro (to jsme jaksi nanečisto viděli včera), přičemž v těchto epizodách by uvedená doporučení vedla ke ztrátě; ale pravděpodobnost takových epizod se nezdá být velká. V ostatních situacích (eura nemám a nebudu potřebovat, nebo je mám a budu je potřebovat), jak už bylo vysvětleno výše, nemá snaha o kurzovou spekulaci pro český plebs valný smysl.