Nobelova cena pro behaviorálního ekonoma Richarda Thalera a cena odborného časopisu pro guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka za hladký vývoj kurzu koruny - dvě ceny, které mají nenápadnou, ale pro hodnocení hospodářské politiky důležitou souvislost.

V nedávné době bylo možno zachytit dvě zdánlivě vůbec nesouvisející zprávy: nejdřív dostal přední představitel behaviorální ekonomie Richard Thaler letošní Nobelovu cenu za ekonomii, načež dostal guvernér České národní banky Jiří Rusnok ocenění „Guvernér centrální banky pro střední a východní Evropu pro rok 2017“. Ocenění mu udělil magazín Global Markets, oficiální časopis výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, podobně jako ocenil guvernéry z dalších šesti regionů světa. Hodnoticí komise vyzdvihla hladké ukončení kurzového závazku, včetně jeho důkladné přípravy a efektivní komunikace, a také politiku ČNB v oblasti finanční stability.

Styčná plocha obou zpráv je v onom „hladkém ukončení kurzového závazku“. Ještě v rozhovoru uveřejněném 11. dubna 2017, tedy čtyři dny po skončení kurzového závazku ČNB, totiž guvernér Rusnok velmi čestně přiznával, že co se týče možného dalšího chování investorů do koruny, tápala ČNB (stejně jako všichni ostatní pozorovatelé české ekonomiky) v té době v hodně husté datové tmě a nevylučovala významné kurzové poryvy: „Ty takzvané pozice čili množství korun, které nakoupili hráči na trhu, ať už je nazýváme jakkoliv – je těžko říct, kdo je spekulant a kdo je prostě obchodník s devizami –, jsou obrovské. A je jasné, že hledání té řekněme delší, dlouhodobější rovnováhy kurzu bude trvat déle a může dojít k ještě mnohem silnějším výkyvům, než jakých jsme zatím svědky.“

Jinak řečeno, hladké ukončení kurzového závazku – ve smyslu absence prudkých kurzových skoků v týdnech a měsících po skončení obrany kurzu na hladině 27 Kč za euro – přišlo jako značné překvapení i pro samotnou ČNB. Je tedy otázkou, zda lze ČNB oceňovat za něco, co sama příliš nečekala.

S prací Thalera a dalších behaviorálních ekonomů a spřízněných psychologů tato kauza souvisí proto, že právě oni upozornili, vedle mnoha jiných zajímavých efektů pozorovaných v rámci lidského uvažování a rozhodování, i na nesmírně silný tzv. outcome bias, což můžeme přeložit řekněme jako „výsledkovou chybu“. Výsledkové chyby se dopustíme v případě, že správnost konání jiných lidí zhodnotíme podle toho, jaký mělo toto konání nakonec výsledek. Pokud se někomu něco nepodaří, vede nás výsledková chyba k závěru, že na to šel špatně. A naopak.

A to by mohl být právě příběh ČNB a hladkého ukončení kurzového závazku: kurzový vývoj po skončení závazku byl poklidný, a tudíž měla hodnoticí komise časopisu Global Markets dojem, že ČNB postupovala správně a její guvernér si zaslouží ocenění. Aby bylo jasno: v žádném případě nechci tvrdit, že ČNB postupovala při přípravě konce svých intervencí chybně. Jen je dobré v tomto případě, podobně jako ve spoustě dalších, které život přináší, mít na paměti, že brát výsledek nějakého rozhodnutí sám o sobě jako znamení kvality onoho rozhodnutí je velmi ošidná a mnohdy nespolehlivá zkratka. Správně bychom měli detailně studovat samotné rozhodování: jaké informace byly k dispozici a jak korektně a efektivně je hodnocený člověk využil. Skutečný výsledek vlastně v tomto hodnocení není důležitý. Lidová čeština na možnost výsledkové chyby upozorňuje souslovím, že štěstí občas sedne i na jisté velké hospodářské zvíře.

Pokud komise Global Markets zevrubnou analýzu rozhodování ČNB vměsících před koncem kurzového závazku provedla, pak je vše v pořádku. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o velmi složitou a pro mnohé akademiky i praktiky zajímavou otázku a že kurzový manévr ČNB byl v kontextu měnové politiky celosvětově velmi ojedinělý, bylo by velmi přínosné, kdyby byla tato analýza zveřejněna.

(původně vyšlo v Lidových novinách)