Návrhem snížit zdanění mezd plní ANO jednu položku ve svém volebním programu. Česká ekonomika však v tuto chvíli potřebuje práci naopak relativně zdražit. A to nejlépe skrze výrazný nárůst mezd.

„Tak nám zabili superhrubou mzdu“, budeme možná brzo říkat po vzoru úvodu slavného Haškova románu. V rámci svého balíku daňových změn totiž premiér Babiš s ministryní financí Schillerovou přišli mimo jiné s návrhem vrátit se k výpočtu daně z příjmů ze mzdy na základě hrubé mzdy, namísto nynějšího výpočtu na základě superhrubé mzdy, tedy mzdy zvýšené o odvody na zdravotní a sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem.
Jen pro osvěžení paměti: používat superhrubou mzdu byl nápad někdejšího ministra financí za ODS Vladimír Tlustého, přičemž realizaci prosadil jeho nástupce Miroslav Kalousek, a to od roku 2008. Cílem bylo zvýraznit před očima zaměstnanců sumu, kterou na ně jejich zaměstnavatel každý měsíc celkově vydává, a tedy jak velká část z této celkové sumy se mu do rukou ve skutečnosti nedostane proto, že si ji odloupne stát.
Obávám se, že většina zaměstnanců si tuto otázku ale stejně nekladla a neklade, takže nápad se superhrubou mzdou se dost minul účinkem. V tomto směru tedy návrh ANO na změny zdanění práce nijak zvlášť neuškodí.
Někteří z nás budou možná pokládat za přínos, že bude aspoň částečně odstraněna jedna estetická zvláštnost. Opět si pomozme osvěžením paměti: před rokem 2008 se daň počítala z hrubé mzdy po odečtení odvodů placených zaměstnancem. Zavedením superhrubé mzdy se do základu daně začaly zahrnovat naopak obojí odvody - jak ty placené zaměstnancem, tak ty placené zaměstnavatelem. Odvody jsou de facto také daní, takže se začala platit daň z daně. Nynější návrh danit hrubou mzdu bez odvodů placených zaměstnavatelem tedy tuto zvláštnost aspoň částečně odstraní.
Ale upřímně řečeno: z hlediska zátěže poplatníků i příjmů státu je vcelku jedno, z jaké části nákladů na zaměstnance se daň počítá a čemu se říká daň, odvod nebo daň z daně; podstatné je, jaký objem daně v korunách nakonec vychází. Superhrubá mzda je vyšší než hrubá mzda, v současnosti zhruba o třetinu, takže pokud chceme zachovat objem vybrané daně ze mzdy v korunách, stačí po snížení základu zvýšit daňovou sazbu, taktéž zhruba o třetinu.
Jenomže duo Babiš-Schillerová se nechtějí spokojit jen s přechodem od superhrubé mzdy k té hrubé, ale přicházejí hned i s navazujícím návrhem zvýšit sazbu daně o méně než onu potřebnou třetinu. A tady už nejde jen o slovíčka nebo estetiku, nýbrž o skutečné peníze. Navrhuje se snížení faktického zdanění mezd, byť jen o jeden procentní bod.
Jakkoli jsem sám zaměstnancem a tento návrh by se mně měl asi líbit, moje odpověď zní: snížit zdanění českých mezd je v současnosti špatný nápad. Na první pohled ten návrh jistou logiku má: co se týče výše veřejného dluhu a hospodaření veřejných rozpočtů, patří Česko v rámci Evropské unie mezi premianty. A s celkovým zdaněním práce, vyjádřeným například takzvanou implicitní daňovou sazbou, která je u nás těsně pod 40 %, jsme zřetelně na průměrem EU a dokonce i lehce nad průměrem eurozóny.
Takže se zdá, že si můžeme dovolit daňové zatížení snížit, třeba právě u mezd. To bychom ale nesměli mít tak zoufale vysoký „skrytý dluh“ - v podobě hrbolatých nebo vůbec nepostavených dálnic, pomalých železnic, chabého pokrytí rychlým internetem, nedostatečné úrovně automatizace státní správy, nedořešené budoucnosti důchodového systému a ostudně nízkých platů učitelů. Český stát má tedy mnohem méně peněz, než se zdá.
A to není všechno. Kromě shromažďování peněz na veřejné výdaje mají daně ještě další dvě úlohy. Úloha makroekonomická je v tom, že snižování daní může pomoci slabé domácí poptávce (a naopak). V Česku se ale aktuálně o slabé domácí poptávce rozhodně mluvit nedá. Z makropohledu tedy snižování daně ze mzdy taky nedává smysl.
Konečně třetí a poslední významná úloha daní je ta motivační: vyšší a nižší sazby daní dávají domácnostem a firmám nenápadné signály, čemu by se měly věnovat méně a čemu více. Nu a konkrétně snížení daně ze mzdy zlevní firmám využívání lidské práce ve srovnání s využíváním kapitálu. Je přesun výrobní sféry od investic k nabírání lidí skutečně to, co dnešní česká ekonomika potřebuje? Nekřičí náhodou všichni zaměstnavatelé, že už zaměstnali každého, kdo chce aspoň trochu dělat?
Aby bylo jasno: české daně mají různé vady. Ale příliš vysoké celkové zdanění práce bych k nim neřadil. Aspoň tedy ne v nynější fázi vývoje české ekonomiky, jakkoli nám třeba Evropská komise tvrdí něco jiného.
Návrat naší ekonomiky k rovnováze si evidentně žádá, aby práce oproti kapitálu naopak relativně zdražila. České mzdy by nejdřív měly narůst blíž k úrovni obvyklé na západ od nás. O případném snížení jejich zdanění bychom se měli bavit až potom.

(původně vyšlo pod jiným titulkem v LN)