Větší komunity bohatnou více než menší. Tomu bychom měli přizpůsobit toky přerozdělovaných veřejných peněz například v oblasti doškolování.

Slovutný ekonom a v posledních letech také pilný blogger Simon Wren-Lewis upozornil na zajímavou analýzu expertů amerického výzkumného centra Brookings Institution zaměřenou na rozdíly v příjmové úrovni v různých regionech a komunitách dané ekonomiky.
Analýza ukazuje, že přinejmenším v poslední dekádě rostla zaměstnanost (a tím pádem i celkový blahobyt) tím víc, čím větší daná komunita (město nebo vesnice) byla. Wren-Lewis v této souvislosti zdůrazňuje problém, který je relevantní pro britskou ekonomiku, ale obávám se, že stejně tak i pro tu českou: týká se státní podpory školství.
Často slýcháme, že je třeba podporovat univerzitní školství, protože právě to je živnou půdou pro inovace. Z pohledu rozvoje regionů je ale problém v tom, že vysokoškolští studenti často studují poměrně daleko od své domovské komunity a během studia se většinou psychicky od této své komunity odpoutají a zůstávají ve městě, kde studovali, nebo jdou do jiného velkého města, nebo dokonce do ciziny.
Naproti tomu doškolovací a rekvalifikační sektor přináší (nové) vzdělání a dovednosti místním lidem, u kterých je riziko stěhování mnohem menší. Pokud bude tento sektor trpět podvýživou, bude venkov kvalifikačně připraven tak maximálně na obsluhu logistických center. Na to upozorňuje Wren-Lewis v případě britského venkova, ale samozřejmě to platí jako přes kopírák i v Česku.