Mnozí z nás se chystají vzít si hypotéku nebo spotřebitelský úvěr; a vedle toho je řada dalších, kterým se podle smlouvy blíží okamžik změny úrokové sazby u jejich stávající hypotéky. Ti všichni se asi minulý týden ve čtvrtek řádně polekali.

Česká národní banka totiž zvýšila takzvanou repo sazbu, a to hned o tři čtvrtiny procentního bodu. Znamená to, že se brzy v tomto dramatickém rozsahu zvýší i úrokové sazby u hypoték a spotřebitelských úvěrů? Nuže tyto úrokové sazby se sice nejspíš budou zvyšovat, ale rozhodně nikoli tímto dračím tempem. Jak tedy celá věc funguje?
Zmíněná repo sazba je zásadní pro čtrnáctidenní finanční operace, které ČNB provádí se soukromými bankami. Výše samotné repo sazby proto žádného běžného smrtelníka nemusí zajímat. Jenomže celý systém je záměrně nastaven tak, že podle výše repo sazby se více či méně řídí nejen ostatní čtrnáctidenní sazby, ale i všechny ostatní úrokové sazby včetně těch „klientských“, tedy úrokových sazeb uplatňovaných na nejrůznější typy bankovních vkladů a úvěrů pro firmy a domácnosti.
Přesněji řečeno: klientské úrokové sazby se řídí nynější hodnotou repo sazby a tím, jaké hodnoty se pro tuto sazbu očekávají do budoucna. Platí zde totiž pravidlo, které můžeme nazvat principem Limonádového Joe.
Slavný filmový hrdina se při návštěvě zapadlého westernového městečka dozví od místního staříka, že noci jsou v dané oblasti chladné, načež správně dedukuje, že před chystanou noční akcí si bude muset na sebe vzít teplé prádlo (ačkoli v tu chvíli, to jest ve dne, je zatím teplota jiná). Podobně i banky se při stanovování úrokových sazeb pokrývajících delší období řídí svým očekáváním, jak se budou vyvíjet krátkodobé sazby ve zbytku uvažovaného období (ačkoli v současnosti jsou třeba na jiné úrovni).
Pokud si tedy vezmete například hypotéku a s bankou se dohodnete na tom, že vaše hypoteční úroková sazba se bude měnit jednou za pět let, pak jste si dohodli vlastně pětiletou úrokovou sazbu. A banka bude při jejím stanovení vycházet ze své představy, jak se bude vyvíjet repo sazba po dobu celých nejbližších pěti let. Takto je principem Limonádového Joe svázán s nynější, a hlavně budoucí hodnotou repo sazby systém všech úrokových sazeb pro různá období v celé české ekonomice.
Poslední zvýšení repo sazby bylo nečekaně razantní, nicméně předtucha rychlého růstu repo sazby ještě do konce tohoto roku a pak dalšího růstu i v příštím roce se na českém finančním trhu začala postupně šířit už před několika měsíci. S jistým zjednodušením se dá říct, že ČNB jen udělala jedním tahem to, co se od ní čekalo ve více krocích.
A teď už je asi jasné, proč úrokové sazby u vašich úvěrů například se zmíněnou pětiletou úrokovou sazbou nepůjdou nahoru zdaleka tak prudce: vyhlídka vývoje repo sazby od nynějška po dobu dalších pěti let se výrazně změnila jen na samotném začátku, zatímco celkově se posunula nahoru daleko mírněji. Daleko mírněji nahoru se tudíž posunula i představa typické české banky o úrokových sazbách, které by měla nabízet svým klientům.
A proč že vlastně ČNB tak horečně tlačí repo sazbu vzhůru? Jde o snahu přerušit už několik let trvající období, kdy ceny v českých obchodech rostly téměř neustále tempem zřetelně nad úrovní dvou procent.
ČNB se totiž už před lety veřejně zapřísahala, že se bude snažit držet růst spotřebitelských cen neboli inflaci právě v blízkosti dvou procent – a to se jí už od roku 2017 nedaří. Pokud se inflace toulá docela vysoko nad slíbenou hodnotou po dobu více než čtyř let, a ještě k tomu se na obzoru objevilo období dodatečných mimořádně silných (byť možná jen přechodných) inflačních tlaků, jako je tomu teď, je to pro každého slušně vychovaného centrálního bankéře už příliš silná káva.
Hrozí totiž, že firmy a domácnosti přestanou inflačnímu cíli věřit a začnou do budoucna – a to i vzdálenějšího – čekat inflaci jinou, výrazně vyšší. To se projeví vyššími ve smlouvách dojednanými cenami vstupů, tedy mezd, nájmů a podobně; a konečným výsledkem bude, že očekávání vyšší inflace se skutečně vyplní. A protože každý bude čekat inflaci jinou, ekonomika se bude muset potýkat s velmi zmatečným cenovým vývojem. Nám všem se tak zkomplikuje orientace v cenových poměrech, rozhodování, plánování. Prosperita české ekonomiky tím zbytečně utrpí.
ČNB hodlala tomuto nežádoucímu vývoji zabránit dlouhodobě plánovaným postupným zvyšováním repo sazby. Vývoj inflace a dalších ukazatelů v poslední době ale ukázal, že je třeba uskutečnění tohoto plánu dosti drsně urychlit.
Zvýšení základní sazby o tři čtvrtky procentního bodu je krokem po dlouhá léta nevídaným v Česku i jinde v civilizovaném světě; je to nicméně krok, který dává smysl. Měl by vést k aspoň mírně vyšším klientským úrokovým sazbám a k posílení směnného kurzu koruny (protože vyšší úroky v Česku zvýší zájem investorů o zdejší dluhopisy a další investice, a to zvýší zájem o koruny, které takoví investoři budou k investování v Česku potřebovat).
A vyšší úrokové sazby sníží poptávku po úvěrech (načež při menším objemu úvěrů bude menší poptávka po zboží a službách), zatímco silnější koruna sníží ceny dováženého zboží a služeb. To vše by tak mělo tlaky na českou inflaci oslabit.
Kromě příslibu jen mírného nárůstu úrokových sazeb u úvěrů mám pro čtenáře na závěr ještě jednu dobrou zprávu: prudké zvýšení repo sazby tváří v tvář důrazným a opakovaným veřejným pochybám ze strany premiéra Babiše a ministryně financí Schillerové ukázalo, že ČNB si zatím i nadále drží svou politickou nezávislost. Kéž by to tak zůstalo.

(mírně upravená verze vyšla v MF Dnes)