Od začátku ledna máme nový inspekční orgán pro policisty, celníky a vězeňskou službu – Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). Média si inspekce výrazněji všimla za poslední půlrok snad dvakrát. Poprvé, když ve velkém řešila, že „nás“, lid, budou na silnici zastavovat inspektoři a jestli doopravdy můžou. Podruhé, když byl jejím prozatímním ředitelem jmenován někdejší náměstek policejního prezidenta Ivan Bílek. Zda a jak si GIBS budou všímat média (a s nimi i veřejnost) v budoucnu, může velmi ovlivnit sama inspekce. A pomoci by k tomu mohly i některé nové zákonem uložené úkoly.

Důvěra jako nutná podmínka úspěchu GIBS

Veřejná a nezávislá kontrola policie - to je opakovaný požadavek veřejnosti nejen v Česku, ale kdekoli na světě. Proč je nezávislost a “veřejnost” kontroly tak důležitá? Jde o to, že skrze kvalitní a důvěryhodné kontrolní mechanismy získává vynucování práva legitimitu. Jinými slovy, pokud bude veřejnost věřit, že policie (celníci, věznice) je pod důvěryhodnou a kvalitní kontrolou, bude věřit i policii (celníkům, věznicím), že svou moc používá v souladu s právem (a tudíž i s veřejným zájmem).

Stejně důležité je, aby „své“ kontrolní instituci věřili i ti, jichž se kontrola týká. Aby byli přesvědčení, že nahlížení do jejich práce není jen o chytání nepodstatných formálních chyb, ale že jde o „oddělování zrna od plev“, o skutečnou a cílenou snahu zlepšovat fungování jejich „firmy“.

Novinky v inspekční činnosti

K tomu by mohly přispět některé novinky, jež do kontrolní činnosti nad bezpečnostními sbory přináší zřízení GIBS. Spíše symbolickou roli hraje větší rozpočtová samostatnost a nová procedura jmenování ředitele inspekce - po schválení v bezpečnostním výboru parlamentu jej bude jmenovat předseda vlády, nebude tedy již pod kuratelou téhož ministerstva vnitra, jako policie (resp. ministerstva spravedlnosti v případě vězeňské služby a ministerstva financí v případě celníků).

Významnější je úkol analyzovat vyšetřované případy a vyvozovat z nich opatření k předcházení trestné činnosti příslušníků bezpečnostních sborů a vydávat metodická doporučení. Bude záležet na tom, jak moc do hloubky půjdou inspekční analýzy i na tom, jaké případy budou vybírány k důkladnějšímu pojednání – a zejména bude podstatné, jak s výstupy GIBS naloží bezpečnostní sbory.

Zveřejňování a informační otevřenost

O tom, jak silný (pozitivní) tlak dokáží výstupy inspekce vyvinout na kontrolované sbory, bude do značné míry rozhodovat rozsah informací, které bude GIBS poskytovat veřejnosti (a informační kanály, které k tomu zvolí). Otázku komunikace směrem k veřejnosti, s výjimkou povinné mlčenlivosti v obvyklých mezích a povinné roční zprávě o činnosti, nový zákon o GIBS nijak neřeší (dobře tak, není třeba mít všechno v zákoně) a zřejmě spoléhá na zaběhnutou praxi, která se může v čase měnit.

Povahu zveřejňovaných informací tak ovlivňují zejména taktické důvody (ohledy na probíhající vyšetřování), legislativní důvody (zejména ochrana osobních údajů), kapacita tiskového oddělení a prostý fakt, že je zkrátka zvykem poskytovat informace určitým způsobem a v určitém rozsahu. Z toho všeho by mělo být zřejmé, že obsah a rozsah tiskových zpráv a ostatních mediálních výstupů inspekce, ročních zpráv o činnosti či očekávaných analytických výstupů, návrhů preventivních opatření a metodických doporučení či jiných proaktivně uveřejňovaných výstupů a informačních aktivit, je v principu velice volnou disciplínou.

Veřejnost, média i samotní příslušníci kontrolovaných bezpečnostních sborů by jistě uvítali co největší informační otevřenost – o některých věcech by pak nemuseli spekulovat či se jich domýšlet, navíc by mohli s informacemi dále analyticky pracovat. Dopady této další práce vně GIBS na všechny zúčastněné (veřejnost, příslušníky bezpečnostních sborů i tyto sbory jako takové) by byly nepochybně širší, než samotné vyšetření jednotlivých případů.

PS: Mnoho otázek, odpovědi na dohled

V této souvislosti se vyjevuje řada otázek: Co bude a co by měla GIBS dělat, aby přesvědčila veřejnost i bezpečnostní sbory, že nestranně a aktivně odhaluje a vyšetřuje trestnou činnost jejich příslušníků? Jak k tomu využije svůj nový kabát, úkoly a pravomoci? A jaké má snaha být důvěryhodný partner veřejnosti i bezpečnostních sborů limity?

Odpovědi nejsou jednoduché a nejsou nasnadě – rozhodli jsme se je zkusit vyjasnit a uspořádat na toto téma veřejnou diskusi s osobami velmi povolanými:

Ivanem Bílkem, prozatímním ředitelem Generální inspekce bezpečnostních sborů
Zuzanou Candigliotou, právničkou Ligy lidských práv
Filipem Glotzmannem, vedoucím Kanceláře veřejného ochránce práv (ombudsmana)

Pokud vám některé výše uvedené či podobné otázky vrtají hlavou, přijměte pozvání na diskusi s následnou sklenkou vína do Trick Baru Malostranské besedy v Praze v úterý 6. března od 17 hodin.

Více informací naleznete ZDE.

Budeme se těšit.