Co ještě může stát za koncem Liz Trussové v čele britské vlády? A jaká je pravděpodobnost, že Britové znovu zamíří k volbám?

Nová železná lady. Právě tou se chtěla stát Liz Trussová. Jenže zatímco Margaret Thatcherová vydržela v Downing Street 10 neuvěřitelných 11 let, Trussová se tam zdržela pouhých 45 dní! Osudnou se jí stala neuvážená finanční politika její vlády. Ta byla založena na rozsáhlých daňových škrtech i velkorysých vládních výdajích (jednalo se např. o dvouleté zastropování cen energií). Ale kde na to vzít peníze? Finanční trhy rázem propadly panice a britská libra dosáhla historického minima. Trussová záhy odvolala z vlády ministra financí Kwasiho Kwartenga, aby jej o několik dní později následovala sama.

Internet byl najednou plný vtipů na adresu Trussové. Podle jednoho z nich (patřičně medializovaného) nevydržela britská premiérka déle než hlávka zelí. Jistě, politici musí počítat s tím, že se často budou stávat terčem legrace, ale není vtip jako vtip. Navíc by pořád ještě mělo existovat něco, čemu se říká úcta k dámě. Trussová neodstoupila kvůli žádnému korupčnímu skandálu nebo nevhodnému chování, ale z důvodů čistě politických. A nezapomínejme, že vláda je kolektivním orgánem, čili se na jejím chodu podílí více osob.

Vnitrostranické půtky

Ve finále to spíše vypadá, že si členové vládnoucí Konzervativní strany začali mezi sebou vyrovnávat účty. Trussová byla věrnou spojenkyní svého předchůdce Borise Johnsona, který se mezi řadovými konzervativci stále těší nemalé oblibě. To její někdejší protikandidát, bývalý ministr financí Rishi Sunak, má pověst člověka, jenž Johnsona v rozhodující chvíli podtrhl. Konzervativním poslancům to ovšem zase tolik nevadí. A opominout bychom neměli ani současného ministra financí Jeremyho Hunta, kterého do vlády stihla vybrat ještě Trussová. Hunt se totiž v roce 2019 utkal s Johnsonem o post šéfa Konzervativní strany. A prohrál.

Jinými slovy, Konzervativní stranou zmítá silná nejednota. A za takovéto situace je velmi obtížné vládnout. To opoziční labouristé tento problém, jak se zdá, nemají. Kontroverzní Jeremy Corbyn je již minulostí, Labour Party od roku 2020 vede ctihodný Sir Keir Starmer. Tomu se podařilo jeho stranu obdivuhodným způsobem sjednotit, a kdyby se nyní ve Spojeném království konaly parlamentní volby, labouristé by je podle aktuálních průzkumů drtivě vyhráli. Není to tedy ani tak o tom, že by Britové nechtěli Johnsona nebo Trussovou, oni jen momentálně nechtějí, aby v čele jejich země stála Konzervativní strana.

Zoufalý tah

Jenže konzervativcům se od moci prostě nechce. Byť je to na jednu stranu pochopitelné, měli by si na druhou stranu uvědomit, že čím déle se jí budou držet, tím větší volební porážku mohou za dva roky utrpět. Kdyby nyní „hodili ručník do ringu“, mohli by si ještě zachovat tvář a nepopulární řešení problémů, s nimiž se Velká Británie potýká, přenechat labouristům. Ti už se sice těší, že se po dlouhých letech vrátí k moci, ale snadné to vládnutí mít opravdu nebudou. Nebo že by konzervativci trpěli spasitelským komplexem?

Jedno je jisté: během letošního roku se v čele britské vlády vystřídali už tři lidé. Po pádu Trussové to chvíli vypadalo, že by se do Downing Street 10 mohl vrátit Boris Johnson, ten ale nakonec „šlápl na brzdu“, čímž podpořil spekulace, že si jen testoval míru podpory Konzervativní strany. Novým premiérem se tak stal již zmíněný Rishi Sunak. Žádný důvod k radostem to ovšem není. Sunak se jeví jako bezpáteřní kariérista s problematickými majetkovými poměry. Jeho žena Akshata Murthyová, která je dcerou zámožného indického podnikatele Narayany Murthyho, navíc opakovaně obcházela daňové zákony, jež ve Spojeném království platí. Manželé Sunakovi disponují ještě větším majetkem než britská královská rodina, a tak nelze očekávat, že budou mít příliš velké pochopení pro problémy obyčejných lidí. Královna Alžběta II. je měla, ale ta náležela k úplně jiné generaci.

Vzhledem k faktu, že se Sunak a Trussová vystřídali v čele britské vlády během pouhých šesti týdnů, přičemž ani jeden z nich nezískal svůj mandát od voličů, ale pouze od členů Konzervativní strany, bylo by vypsání termínu předčasných voleb tím nejčistším řešením celé situace. Ale to se nejspíš nestane. Mnozí Britové tedy budou dál naštvaní a nepřijde-li Sunak s nějakým geniálním nápadem (čemuž nevěřím), utrpí konzervativci v roce 2024 ještě drtivější porážku, než jakou před nimi utrpěli labouristé. A smát se budou nejvíc hlavně v Kremlu a Pekingu.