Co nás čeká v roce 2023?
Jaké změny může přinést letošní rok? Zkusil jsem se nad tím zamyslet...
Nejsem vědma, každý z nás má svůj šťastný i nešťastný rok. Ale vztáhneme-li otázku, která je současně nadpisem tohoto mého příspěvku, na světové dění, čeká nás řada důležitých změn. Začněme u nás. Už tento týden si budeme volit novou hlavu státu. Desetileté utrpení s Milošem Zemanem se chýlí ke konci, což je bezpochyby důvod k radosti. Teď jen musíme doufat, že jej na Hradě nevystřídá Andrej Babiš. Zájemců o prezidentskou funkci je celkem osm (odborářský boss Josef Středula hodil v neděli ručník do ringu) a sám za sebe vidím mezi nimi hned dva, kteří by v ní mohli obstát: Petra Pavla a Pavla Fischera. Oba mají bohaté diplomatické zkušenosti, za oběma je vidět pořádný kus dobře odvedené práce. Šance Petra Pavla jsou však výrazně vyšší, a to píši s vědomím, že když Pavel Fischer kandidoval na Hrad v roce 2018 poprvé, dosáhl překvapivě dobrého výsledku. Je na každém, komu dá svůj hlas, já si jen přeji, aby už éra Klausů, Zemanů a Babišů definitivně skončila.
Zajímavé to bude také ve Spojených státech. Volby do amerického Kongresu nedopadly pro vládnoucí Demokratickou stranu vůbec špatně, prezident Joe Biden navíc během loňského léta stihl prosadit hned několik klíčových zákonů. Republikáni sice ovládli Sněmovnu reprezentantů, ovšem velmi těsně. Navíc jsou natolik rozhádaní, že nového šéfa dolní komory Kevina McCarthyho zvolili až v patnáctém kole. Pokud se během několika následujících měsíců nezbaví toxického Donalda Trumpa, nezbude Bidenovi nic jiného než oznámit opětovnou prezidentskou kandidaturu. Volby, které se ve Spojených státech konaly v letech 2020 a 2022, každopádně svědčí o tom, že většina Američanů vykazuje obdivuhodnou odolnost vůči populistům Trumpova typu.
Vzchopit se teď bude muset Spojené království. Britská monarchie bezpochyby přežije, a to navzdory nechutným mediálním útokům ze strany prince Harryho a jeho ženy Meghan. Konzervativní strana, která je u moci už téměř třináct let, se však ocitla v hluboké krizi. Většina Britů by jistě uvítala nové volby, jež by zřejmě skončily drtivým vítězstvím opozičních labouristů. Jenže Spojené království se nachází v natolik složité situaci, že její řešení bude vyžadovat řadu nepopulárních kroků. A ty by Labour Party mohla šeredně odskákat. Její současný předák, Sir Keir Starmer, je ovšem člověk, který své zemi po celý život oddaně sloužil (léta působil jako neúnavný obhájce lidských práv), a tak lze očekávat, že se nezalekne ani té sebevětší výzvy.
Je vysoce pravděpodobné, že válka na Ukrajině potrvá ještě hodně dlouho. Ruský prezident Vladimir Putin se odmítá vzdát, protože mu je jasné, že by s ním lidé z jeho nejbližšího okolí udělali krátký proces. Navíc už evidentně ztratil jak kontakt s realitou, tak pud sebezáchovy. Při velkém štěstí by se celá situace mohla na konci jara uklidnit, k tomu ovšem může dojít hlavně za cenu velkých ústupků ze strany Západu a těžce zkoušené Ukrajiny. „Špinavé“ kompromisy nabízí často pouze krátkodobá řešení, zejména pak v případech, kdy je hlavní viník (v tomto případě samozřejmě Putin) jasný a zasluhuje přísně potrestat. Zároveň je těžké dělat mír s řezníky a psychopaty. Ale nějaké řešení se bude muset najít, ideálně takové, které by se proti Putinovi postupně obrátilo, čímž by ho definitivně odstavilo od moci. Prozatím se musíme utěšovat skutečností, že NATO je jednotné, americký prezident Biden postupuje rozvážně a Čína už s Putinem – alespoň podle některých informací – pomalu ztrácí trpělivost.
Sama má totiž dost svých starostí. Poté, co si prezident Si Ťin-pching zajistil další funkční období, začalo se v jeho zemi upouštět od tvrdých lockdownů. Výsledek? Obyvatelé Číny umírají na covid-19 neuvěřitelným tempem, zdravotníkům se nedostává ani kvalitních léků ani účinné vakcíny. Covid mutuje a nabírá opět na síle. Západní země naštěstí vykazují vysokou míru proočkovanosti, přesto by ale měly být ve střehu. Nová mutace čínského koronaviru nazvaná kraken možná očkovaného člověka na životě neohrozí, zdravotní komplikace mu ale způsobit může. A dojde-li k přetížení zdravotnického systému, sníží se kvalita péče o pacienty s jinými onemocněními. Čína se opět chová krajně nezodpovědně, její politická reprezentace je zkrátka nepoučitelná.
Takže se budeme muset trochu obrnit. Historie je ale plná příkladů, kdy věci dopadly daleko lépe, než se čekalo. Jak už jsem napsal výše, NATO je jednotné, americká demokracie statečně odolává nebezpečným populistům a pro obyvatele Západu už covid-19 nepředstavuje takovou hrozbu jako v předchozích letech. Leccos také můžeme ovlivnit my sami. Stačí, když se k sobě budeme chovat s úctou, nebudeme si navzájem ubližovat a nenecháváme se obelhávat falešnými spasiteli a milovníky konspiračních teorií.
Nejsem vědma, každý z nás má svůj šťastný i nešťastný rok. Ale vztáhneme-li otázku, která je současně nadpisem tohoto mého příspěvku, na světové dění, čeká nás řada důležitých změn. Začněme u nás. Už tento týden si budeme volit novou hlavu státu. Desetileté utrpení s Milošem Zemanem se chýlí ke konci, což je bezpochyby důvod k radosti. Teď jen musíme doufat, že jej na Hradě nevystřídá Andrej Babiš. Zájemců o prezidentskou funkci je celkem osm (odborářský boss Josef Středula hodil v neděli ručník do ringu) a sám za sebe vidím mezi nimi hned dva, kteří by v ní mohli obstát: Petra Pavla a Pavla Fischera. Oba mají bohaté diplomatické zkušenosti, za oběma je vidět pořádný kus dobře odvedené práce. Šance Petra Pavla jsou však výrazně vyšší, a to píši s vědomím, že když Pavel Fischer kandidoval na Hrad v roce 2018 poprvé, dosáhl překvapivě dobrého výsledku. Je na každém, komu dá svůj hlas, já si jen přeji, aby už éra Klausů, Zemanů a Babišů definitivně skončila.
Zajímavé to bude také ve Spojených státech. Volby do amerického Kongresu nedopadly pro vládnoucí Demokratickou stranu vůbec špatně, prezident Joe Biden navíc během loňského léta stihl prosadit hned několik klíčových zákonů. Republikáni sice ovládli Sněmovnu reprezentantů, ovšem velmi těsně. Navíc jsou natolik rozhádaní, že nového šéfa dolní komory Kevina McCarthyho zvolili až v patnáctém kole. Pokud se během několika následujících měsíců nezbaví toxického Donalda Trumpa, nezbude Bidenovi nic jiného než oznámit opětovnou prezidentskou kandidaturu. Volby, které se ve Spojených státech konaly v letech 2020 a 2022, každopádně svědčí o tom, že většina Američanů vykazuje obdivuhodnou odolnost vůči populistům Trumpova typu.
Vzchopit se teď bude muset Spojené království. Britská monarchie bezpochyby přežije, a to navzdory nechutným mediálním útokům ze strany prince Harryho a jeho ženy Meghan. Konzervativní strana, která je u moci už téměř třináct let, se však ocitla v hluboké krizi. Většina Britů by jistě uvítala nové volby, jež by zřejmě skončily drtivým vítězstvím opozičních labouristů. Jenže Spojené království se nachází v natolik složité situaci, že její řešení bude vyžadovat řadu nepopulárních kroků. A ty by Labour Party mohla šeredně odskákat. Její současný předák, Sir Keir Starmer, je ovšem člověk, který své zemi po celý život oddaně sloužil (léta působil jako neúnavný obhájce lidských práv), a tak lze očekávat, že se nezalekne ani té sebevětší výzvy.
Je vysoce pravděpodobné, že válka na Ukrajině potrvá ještě hodně dlouho. Ruský prezident Vladimir Putin se odmítá vzdát, protože mu je jasné, že by s ním lidé z jeho nejbližšího okolí udělali krátký proces. Navíc už evidentně ztratil jak kontakt s realitou, tak pud sebezáchovy. Při velkém štěstí by se celá situace mohla na konci jara uklidnit, k tomu ovšem může dojít hlavně za cenu velkých ústupků ze strany Západu a těžce zkoušené Ukrajiny. „Špinavé“ kompromisy nabízí často pouze krátkodobá řešení, zejména pak v případech, kdy je hlavní viník (v tomto případě samozřejmě Putin) jasný a zasluhuje přísně potrestat. Zároveň je těžké dělat mír s řezníky a psychopaty. Ale nějaké řešení se bude muset najít, ideálně takové, které by se proti Putinovi postupně obrátilo, čímž by ho definitivně odstavilo od moci. Prozatím se musíme utěšovat skutečností, že NATO je jednotné, americký prezident Biden postupuje rozvážně a Čína už s Putinem – alespoň podle některých informací – pomalu ztrácí trpělivost.
Sama má totiž dost svých starostí. Poté, co si prezident Si Ťin-pching zajistil další funkční období, začalo se v jeho zemi upouštět od tvrdých lockdownů. Výsledek? Obyvatelé Číny umírají na covid-19 neuvěřitelným tempem, zdravotníkům se nedostává ani kvalitních léků ani účinné vakcíny. Covid mutuje a nabírá opět na síle. Západní země naštěstí vykazují vysokou míru proočkovanosti, přesto by ale měly být ve střehu. Nová mutace čínského koronaviru nazvaná kraken možná očkovaného člověka na životě neohrozí, zdravotní komplikace mu ale způsobit může. A dojde-li k přetížení zdravotnického systému, sníží se kvalita péče o pacienty s jinými onemocněními. Čína se opět chová krajně nezodpovědně, její politická reprezentace je zkrátka nepoučitelná.
Takže se budeme muset trochu obrnit. Historie je ale plná příkladů, kdy věci dopadly daleko lépe, než se čekalo. Jak už jsem napsal výše, NATO je jednotné, americká demokracie statečně odolává nebezpečným populistům a pro obyvatele Západu už covid-19 nepředstavuje takovou hrozbu jako v předchozích letech. Leccos také můžeme ovlivnit my sami. Stačí, když se k sobě budeme chovat s úctou, nebudeme si navzájem ubližovat a nenecháváme se obelhávat falešnými spasiteli a milovníky konspiračních teorií.