Úvodem jeden náhodný citát z debaty na facebookovém profilu Jana Krause: „Včera večer neodvysílala TV Prima show Jana Krause s nejapným vysvětlením, že nedostala včas natočený díl.(…) Je jedno, na či straně jste, jestli věříte verzi Hradu a jste příznivci Zemana, nebo je Vám na nic z čachrů s vyznamenáním. Stalo se něco vážnějšího. Někdo zasáhl a cenzuroval program. Díl televize neodvysílala a ještě z nás dělá blbce, že kvůli technickým potížím. Kde to jsme? Kde je svoboda slova ? To jsme zpátky v komunistické ČR?“
Dnes, po dvou dnech, kdy se stále ozývají hysterické nářky nad návratem cenzury do českých médií, přichází čas, aby emoce ustoupily faktům a Wahrheit nastoupila na místo virtuálního Dichtung.
Je čtvrtek odpoledne 20. října, dívám se na premiéra Bohuslava Sobotku na ČT24, jak manévruje před otázkami novinářů, kteří ho zpovídají ve věci Společného prohlášení nejvyšších ústavních činitelů ČR. Je mi trochu líto, že kolegové novináři nejsou Sobotku schopni přitlačit k tomu, aby vysvětlil genealogii vzniku dokumentu, který je smutným dokladem schizofrenie české zahraniční politiky, jakož i nedostatku sebevědomí a odvahy bránit svoji státní a politickou identitu založenou na demokratických svobodách, pluralitě názorů a na obraně svobody projevu.