Je čtvrtek odpoledne 20. října, dívám se na premiéra Bohuslava Sobotku na ČT24, jak manévruje před otázkami novinářů, kteří ho zpovídají ve věci Společného prohlášení nejvyšších ústavních činitelů ČR. Je mi trochu líto, že kolegové novináři nejsou Sobotku schopni přitlačit k tomu, aby vysvětlil genealogii vzniku dokumentu, který je smutným dokladem schizofrenie české zahraniční politiky, jakož i nedostatku sebevědomí a odvahy bránit svoji státní a politickou identitu založenou na demokratických svobodách, pluralitě názorů a na obraně svobody projevu.

Ten text není vadný svým obsahem, ale formou zveřejnění a okolnostmi, za kterých k tomu došlo v úterý večer. Připomeňme si jeho znění:

„Jako nejvyšší ústavní činitelé České republiky chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.
Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet.
Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány.“

A porovnejme si ho s oficiálním prohlášením Ministerstva zahraničních věcí, které bylo vydáno ještě před tím, než se ministr Herman s dalajlámou sešel, tedy v pondělí 17. října:

„Českou republiku a Čínskou lidovou republiku pojí pevné dlouholeté vztahy a strategické partnerství mezi oběma zeměmi přináší oběma stranám mnoho příležitostí pro rozvíjení politické, ekonomické, kulturní, turistické i vědeckovýzkumné spolupráce. V souvislosti s návštěvou dalajlámy v ČR je potřeba zdůraznit, že vláda ČR nijak nemění svou dlouhodobou politiku vůči ČLR a vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi. Ministerstvo zahraničních věcí ČR se nevyjadřuje k soukromému programu členů vlády.
Česká republika nijak nemění svou politiku jedné Číny a respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí. ČR si je vědoma důležitosti tibetské otázky. ČR dále a stejně jako dříve podporuje navázání konstruktivního a přínosného dialogu mezi ústřední správou a představiteli tibetské komunity uvnitř i vně Tibetu. Konkrétní výsledky tohoto dialogu musí mimo jiné zajistit ochranu tibetského kulturního a náboženského dědictví, tradic a jazyka.“

A já se tážu: Proč nestačilo při protestech čínské ambasády – se kterými je třeba vždy počítat a jsou na to zvyklí i v jiných státech, kam dalajláma zavítá – odkázat právě na toto oficiální stanovisko zástupce českého státu. Proč se musela na hradním webu objevit jeho stručnější a poníženější verze, stvrzená čtyřmi ústavními činiteli?

Odpověď by měli dát lidé z Kanceláře Pražského hradu, pro které ministr Zaorálek text připravoval, jak uvádí ve svém včerejším vysvětlení:

“MZV téměř vždy, pokud jde o zahraničně-politická témata, připravuje nebo je pověřeno přípravou podkladů pro jiné státní instituce jako je Úřad vlády nebo Kancelář prezidenta republiky. Bylo tomu tak i v případě společného prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů České republiky k Čínské lidové republice.“

Protože text prohlášení se objevil pouze na hradním webu, a nikoli na webu české vlády www.vlada.cz, vše poukazuje na to, že uvedené prohlášení bylo iniciováno prezidentem a jeho lidmi. Ostatní to sice podepsali, ale o jejich podpisech jejich webové stránky mlčí (viz web vlády, Sněmovny, a Senátu).

Na jedné straně je sympatické, že ústavní činitelé nechtějí podrazit svého prezidenta a tak se k prohlášení hrdě hlásí, a také že Sobotka neustále brání Hrad tím, že text vznikl na MZV (a nikoli na Hradě, který si text od MZV vyžádal). Na straně druhé si myslím, že takhle se zahraniční politika nedělá. Že byla v sázce čínská účast na připravovaném pražském summitu 16 +1 v příštím roce? No a co má být? Kdo nemá odvahu riskovat a postavit se protivníkovi, toho si pak protivník neváží. Nehledě na to, že zkušení diplomati by měli umět odhadnout, kdy výhrůžka a hrozba je reálná, a kdy se jenom blafuje.

---

Disclaimer: Nepatřím k těm, kteří by před dalajlámou padali na zadek a rozplývali se nad jeho genialitou. Připouštím však, že je člověkem, kterého stojí za to občas si vyslechnout, a který je kromě toho zkušeným politikem, jenž hraje svoji hru na mezinárodní scéně ve prospěch lidí svého etnika. Prostor a pozornost, který mu při této návštěvě nabídla česká média, pokládám za mírně přehnanou. Ale tak už to v médiích bývá. Každý potenciální konflikt přitahuje. A tady nakonec vybublal.