(část studie Česká média a jejich role v procesu politické změny roku 1989)

Dílenský výbor ROH přenosové techniky Československé televize v Praze svolal v úterý 21. listopadu dopoledne své členy do garáží na nádvoří objektu Kavčích hor. Toto shromáždění odmítlo protestní rezoluci, kterou jim nabídla místní stranická organizace, a schválilo vlastní, mnohem ostřejší protestní prohlášení, žádající kromě jiného změnu zpravodajství Televizních novin. Součástí rezoluce byl požadavek adresovaný vedení ČST, aby protestní dopis vládě a zastupitelským orgánům, den předtím přijatý na celozávodní úrovni televizními odboráři, se večer vysílal ve zprávách. Pozvaný ústřední ředitel ČST Libor Batrla, který se na shromáždění dostavil, tento požadavek odmítl a navíc zpochybnil oprávněnost odborářů přenosové techniky vystupovat jménem všech pracovníků Československé televize. (pozn. 1)

V průběhu několika hodin byli odboráři schopni zmobilizovat účast z dalších pracovišť tak, že do odpoledne se v garážích shromáždily stovky lidí reprezentující všechny televizní profese. Mezitím se v garážích instalovala přenosová technika, která přenášela průběh mítinku vnitřními rozvody na další pracoviště na Kavčích horách, na Plodinovou burzu na Gorkého (dnes Senovážné) náměstí a do Měšťanské besedy ve Vladislavově ulici, a později také stálou přenosovou trasou do studií v Mlýnské dolině v Bratislavě. Odboráři částečně uspěli v tom, že získali slib na odvysílání své rezoluce ve večerním zpravodajství. S pokračující debatou se však nálada shromáždění radikalizovala v tom smyslu, že se objevily požadavky na odstoupení vlády, demisi vedení KSČ, a také na zorganizování přímých přenosů z Václavského náměstí.

Ve středu 22. listopadu se shromáždění v garážích sešlo už v osm hodin ráno. Vyslovilo nespokojenost se způsobem, jakým Televizní noviny informovaly veřejnost o událostech v Praze a jak citovaly prohlášení pracovníků ČST. Přítomní shrnuli své požadavky do několika bodů (pozn. 2) a v deset hodin dopoledne se jejich pověření zástupci sešli s delegací vedení ČST. S osmi zástupci z „garáží“ jednali náměstek ústředního ředitele, výrobní ředitel, šéf techniky, zástupce sekretariátu ředitele a šéfredaktor mládežnické redakce. Přestože vedení ČST nebylo schopno dát na místě na předložené požadavky jasnou odpověď, zástupcům pracovníků ČST se podařilo vynutit souhlas s výjezdem přenosových vozů na Václavské náměstí.

Hlavním nátlakovým argumentem revoltujících pracovníků byla hrozba stávky, které se vedení ČST snažilo vyhnout při vědomí toho, že vypnutí televizního programu by jen přililo olej do ohně výbušné a nepřehledné situace. Ve středu tedy začalo vedení manévrovat a nabízelo drobné ústupky, které mělo hrozbu stávky odvrátit. Tak se dá vysvětlit souhlas s výjezdem přenosové techniky na Václavské náměstí a souhlas s tím, že přenos se dostane do odpoledního, ne příliš sledovaného vysílání mládežnického magazínu Kontakt na druhém programu ČST. (pozn. 3)

Skutečně, v průběhu odpoledne se několik živých vstupů z Václavského náměstí odvysílalo. Vstupy obsahovaly rozhovory s účastníky demonstrace, její průběh a proslovy tvořily jen kulisu těchto rozhovorů, aniž měli diváci šanci vyslechnout projevy organizátorů. Podrobný popis tohoto vysílání, včetně násilného přerušení rozhovoru, v němž dva dělníci kritizovali vládu a vzpomínali na Pražské jaro 1968, nejpodrobněji popsal zvukař Jiří Gasiorovič v interním bulletinu ČT Info v prosinci 1999 (Studio Kontakt 22. 11. 1989. Interní bulletin ČT Info 12/1999, str. 11).

O den později, na čtvrtečním shromáždění v garážích 23. listopadu se konstatovalo, že vedení splnilo požadavky pracujících ČST jen částečně. Spolu s novou hrozbou stávky „garáže“ znovu formulovaly a zdůraznily své požadavky: vysílat z Václavského náměstí celý průběh demonstrace od 16:00 do 18:00, nikoli jen nějaké rozhovory, a dále zařadit do vysílání dokument FAMU o průběhu demonstrace 17. 11. 1989. I když se přímý přenos z Václavského náměstí jako celek ve čtvrtek odpoledne opět nekonal, informování se omezilo na krátké přímé vstupy a rozhovory, převážně se známými osobnostmi kulturního života, tentokráte se vysílání obešlo bez cenzurních zásahů na Kavčích horách. Kromě toho stálý tlak na vedení ČST přinesl „garážím“ další úspěch. Jejich zástupci kritizující zpravodajství Televizních novin dostali možnost podílet se editorsky na jeho přípravě. (pozn. 4)

Podle očitých svědků měla tato účast podobu licitace mezi editory Televizních novin a zástupci „garáží“ (byla mezi nimi mj. programová hlasatelka Marta Skarlandtová) o tom, co a jak se z natočených materiálů a došlých zpráv zveřejní v Televizních novinách, aby zpravodajství bylo pravdivé a odráželo názorovou pluralitu společnosti. Televizní noviny sice ještě začínaly oficiálním setkáním generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše s horníky, ale zpráva z Václavského náměstí již obsahovala objektivní informaci. Rovněž reportáž o vystoupení tajemníka MV KSČ Miroslava Štěpána k dělníkům v ČKD nezamlčovala, že se Štěpánův projev tady setkal s nesouhlasem. Reportáž sice ještě neobsahovala známou reakci na Štěpánův výrok o dětech z ulice, jež nemají právo diktovat politikům, nicméně do jiné části jeho projevu proniklo skandování davu o demisi a následné rozhovory s dělníky vyzněly pro Štěpána negativně. Autor bakalářské práce „Týden, který obrátil televizi“, jež analyzovala vysílání Televizních novin v kritickém listopadovém týdnu, ke skladbě příspěvků čtvrtečního vydání Televizních novin poznamenal: „Ač jde možné o příliš smělou konstrukci, i z jejich skladby je cítit určitý „výměnný obchod“: Nedáme vypískání Štěpána, ale ohlasy budou hodně „prorevoluční.““ (Dvořák, 1999 str. 50) (pozn. 5)

Tak se krok za krokem proměňovalo zpravodajství ústředních celostátních médií Československé televize a následně i Československého rozhlasu směrem k větší nezávislosti a k nepředpojatému a komplexnímu informování o událostech doma i ve světě, což veřejnost nemohla nezaznamenat. Právě od čtvrtka 23. listopadu se ČST zbavila nálepky sloganu „Československá televize lže, jako když Rudé právo tiskne.“ (pozn. 6) Nicméně stále nebylo jasné, zda tento proces bude nezvratný.

---

Pozn.1
Informace o průběhu listopadových dnů v ČST shrnul Informační zpravodaj OF ČST, který zdejší Občanské fórum začalo vydávat 15. prosince 1989. Od čísla 5 tento xeroxovaný bulletin rekonstruoval hlavní události v časové posloupnosti od pondělka 20. listopadu.
Jsou to vzpomínky účastníků a pamětníků událostí, ne vždy se stoprocentní přesností. Například bod 32 z úterý 21. listopadu uvádí: „Průběh „garáže“ byl prostřednictvím SAT vysílán do zahraničí.“ Signál se dostal do zahraničí nikoli prostřednictvím SAT, ale s největší pravděpodobností z Bratislavy, neboť mezi Bratislavou a Vídní byla tehdy zřízena pevná trasa sloužící pro výměnu zpravodajství mezi OIRT a EBU, mezi Intervizí a Eurovizí. Veřejnoprávní ORF touto cestou každý den zaznamenávala zpravodajskou výměnu OIRT v 16 hodin, z níž pak výběr předávala do výměny EBU v 17 hodin. Technici v Bratislavě zřejmě do této trasy zapojili signál z „garáží“ z Prahy, rakouská ORF ve večerních zprávách část tohoto přenosu jako zpravodajský šot odvysílala. Byla to však výjimka, neboť šlo svým způsobem o ilegální či pololegální vysílání a rakouská televize od dalšího vysílání záběrů z „garáží“ upustila. Zmínka o SAT může mít návaznost na vysílání satelitního programu 3SAT, na jehož vysílání se podílejí tři německy mluvící televize – ZDF, ORF a SRG.

Bulletin OF se na druhé straně vůbec nezmiňuje o tom, že od pondělka 20. listopadu se do Prahy z Německa přesunula téměř všechna světová televizní média, která deset dnů před tím informovala o pádu Berlínské zdi. ČST a Telexport těmto štábům poskytovaly požadované služby, pro zahraniční zpravodaje se vyhradilo studio Jezerka v Nuslích, odkud probíhaly tzv. unilaterály – přímé přenosy zpravodajů do jejich domovských stanic. Česká vláda příjezdu zahraničních televizních štábů a zpravodajů do Československa nebránila.

Další dodatečné vzpomínky na průběh událostí v ČST v listopadu 1989 přinesly interní informační bulletiny ČT Info v roce 1999 (čísla 10-12). Některé zprávy o listopadovém vysílání jsou obsaženy v ČT Info – listopad 1994.

Pozn. 2 V bodu 34 informačního bulletinu Garáž OF ČST jsou uvedeny takto: „a) zveřejnění nejdůležitějších petic a prohlášení studentů, divadelníků, OF, výtvarníků, pana kardinála Tomáška nár. um. Rudolfa Hrušínského, b) objektivní zpravodajství z Prahy, c) odvysílání záběrů FAMU ze 17. 11. 89 z Nár. třídy, d) informovat pravdivě o reakci zahraničního tisku na dění v ĆSSR. Pokud se tak nestane, nastoupí ČST dne 27. 11. 89 do stávky.“

Pozn. 3 Studio Kontakt bylo pásmo pořadů pro mládež, moderované živě ze studia, kterým zahajoval své odpolední vysílání druhý program ČST v 15:30. V roce 1989 se vysílal zpravidla třikrát týdně, v pondělí, ve středu a v pátek.

Pozn. 4 Garáž OF ČST číslo 8 to popisuje takto: „Od 18:00 do 22:30 hod. provádí skupina pověřených pracovníků ČST kontrolu a dozor nad přípravou televizního zpravodajství. Jsou sledovány redaktorské a střihačské práce. Do velínu OTN jsme šéfredaktorem ÚRT nebyli vpuštěni s odůvodněním, že odmítl i přítomnost pracovníků FÚTI…“

Viz též Svobodné slovo 24. 11.1989 „Televize v rukou vlády?“, autor Mirka Spáčilová: „Před půl čtvrtou: zákaz přímých přenosů platí, nicméně do centra vyjely dva dvoukamerové vozy a podle toho, jak bude vypadat zpravodajský materiál v Televizních novinách, rozhodnou s konečnou platností zaměstnanci ČST o důvěře vůči svému vedení. V každém případě: dnes v osm opět v garážích; pokud TN nesplnily představy, vstoupí televize do stávky.“

Pozn. 5 Miroslav Štěpán tehdy prohlásil „V žádné zemi, ani rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy ma odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být," na což reagovalo shromáždění pískotem a skandováním „Nejsme děti.” Video dostupné na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=YZuCECah6-w [20.8.2011]

Rozdíl mezi poměry v Československém rozhlase a v Československé televizi lze demonstrovat na příkladu zpravodajství o Štěpánově projevu v ČKD. Československý rozhlas Štěpánův projev vysílal ve čtvrtečním večerním zpravodajství bez nesouhlasných reakcí. Kompletní zprávu o Štěpánově fiasku v ČKD rozhlas vysílal až v pátek. I když také v Československém rozhlasu došlo k internímu vzbouření personálu, Občanské fórum se zde konstituovalo mimo budovu, na shromáždění v Divadle hudby, a jeho vliv na vysílání byl oproti ČST zpožděný. Tak například živé odpolední vysílání pro mládež Mikroforum, které již od pondělka reagovalo na stávku studentů a další události, přímé přenosy z Václavského náměstí zařadilo až ve čtvrtek, jeden den po Československé televizi.

Některé zvukové záznamy z té doby jsou k dispozici na webových stránkách Českého rozhlasu „Československý rozhlas a revoluce I.“ (viz http://www.rozhlas.cz/17listopad/zvukovyarchiv/_zprava/657699 [20.8.2011]) a „Boj o sedmou velmoc“ (viz http://www.rozhlas.cz/17listopad/zvukovyarchiv/_zprava/648905 [20.8.2011])

Pozn. 6 Diplomatická depeše amerického velvyslanectví už v úterý 21. listopadu popisuje situaci v československých médiích takto: „Mediální pokrytí událostí je smíšené, Rudé právo má postoj nepřátelský, Svobodné slovo pochvalný a televizní zpravodajství je pozitivní – přinejmenším objektivní.“ V detailnějším popisu televizního zpravodajství se pak uvádí: „Kromě základní informace o demonstracích v Praze, v televizi byly rozhovory se studenty a jinými demonstranty, které jim umožnily představit jejich názory celostátnímu publiku.“ Z toho vyplývá, že názor amerických pozorovatelů na zpravodajství Československé televize byl méně kritický, než názor zdejších obyvatel. Depeše je dostupná na webu Wikileaks: http://wikileaks.org/cable/1989/11/89PRAGUE8144.html [14.9.2011]